Není ten, co by se zavděčil všem každý se může zavděčit jenom těm co jsou mu blízcí tak to zde všude trvale pořád funguje, každý je originál v originální situaci, a navíc se každý neustále mění podle situace, takže normální prezident republiky to je naivní utopie.
Většinou se vychází z toho, že co si myslí většina to je správné, minulost prokázala to že i většina se může mýlit, vše je zde evoluční experiment, a tak zde jsou logicky časté chyby v nás a okolo nás, jsme jenom loutky, které ovládá situace nebo organizace, loutkou je i prezident republiky, svoboda je pro člověka jenom iluze.
To, co je normální u nás to není normální jinde ve světě, vše zde jsou tak jenom subjektivní normy, které zde jsou dočasně, je to tak snadné soudit a trestat a je to těžké pochopit a pomoci lidem s jejich problémy, největším problémem současnosti není pandemie, největším problémem je to že neřešíme to, co máme řešit a řešíme to co nemáme řešit, komu není rady tomu není pomoci.
Z dálky mnohé vypadá profesionálně a z blízka poznáme že je to amatérské, realita to jsou naprogramované procesy v nás a okolo nás, problémem je to že zde jsou chybné programy a chybné procesy, nebo jsou v programech chyby a chyby jsou i v procesech, a následkem je krize a deprese. Chybují jak ti, co jsou nahoře tak chybují i ti co jsou dole, lidi dělají chyby, nikdo není dokonalý natolik aby nikdy nechyboval!
Pokud se narodí chybným rodičům chybné dítě, které je chybně vychované tak následkem je problém, na který není už řešení, v přírodě se chybný jedinec stává snadnou potravou pro ty, co mají veliký hlad. Většina lidí na světě je chybná, a to se musí začít globálně řešit, zavedeme každoroční testování lidí na dokonalost.
Ten, kdo v testech dokonalosti každý rok neobstojí ten bude v krematoriu automaticky eliminován, pro nikoho nebude imunita nebo výjimka, lidí je na světě nadbytek, a tak je každý snadno postradatelný a snadno nahraditelný. Podívejme se na to, jak se lidi neustále všude kontrolují, aby nechybovali a zapomněli jsme chybné lidi eliminovat!
Profesionální člověk je dokonalý po tělesné a psychické stránce, profesionalita není jenom o tom, že má někdo titul a praxi v nějaké specializaci, to k profesionalitě nestačí, cílem je dosáhnout dokonalé civilizace a dokonalá civilizace je složená jenom z dokonalých lidí to je logické.
Nejsme tak bohatí abychom mohli být dobří k tomu co si naši dobrotu nezaslouží, zaměstnavatelé potřebují dokonalé zaměstnance a toho lze dosáhnut jenom tím, že budeme lidi globálně každý rok od narození do smrti v nemocnici optimálně testovat a nedokonalé jedince budeme eliminovat, takto lidi budou dbát o svoje zdraví a nebudou si zdraví ničit drogami nebo vírou v iluze a zázraky.
Podívejte se na stroje, neznají lásku a nenávist proto nemají problémy jaké mají lidi, umění je nejvíce o lásce a nenávisti a následkem jsou problémy se kterými si neumíme poradit. Podívejme se na lidské pokrytectví, kdy kněží a politici hlásají lásku a jak se dostanou k moci, tak jsou najednou plní nenávisti, sliby se slibují a blázni se radují.
Nejúspěšnější zde jsou psychopati, psychopati neznají lásku a nenávist jsou to jenom stroje které umí bojovat o hodnoty a v tomto boji vyhrávají, jde o to, aby děti nevychovaly lidi ale roboti, roboti vychovají z dětí roboty bez lásky a nenávisti.
Tím skončí problém s pokrytectvím, už zde nebude rozdělní lidí na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole, všemu bude vládnout jenom umělá inteligence spolupracující s roboty, lidi budou jenom dole a ten kdo bude umělou inteligencí vyhodnocen jako genetický zmetek, ten se eliminuje v krematoriu.
Život je spojen se schopností se přizpůsobit změnám, a tak být evolučně úspěšný, to, co se nedokáže změnám přizpůsobit to je evolučně eliminováno jako evoluční odpad. V lidské společnosti je často snaha podporovat ekonomicky jedince ze kterých se stali nepřizpůsobiví příživníci, je to jako kdybychom byli špatným hospodářem, který zalévá plevel a krmí parazity, dobrotu si musí každý zasloužit to musí politici pochopit.
Společnost potřebuje zdravé a inteligentní lidi to je základem pro to, aby mohla společnost optimálně fungovat, všude je dlouhodobě problém s tím že se lidi ze zaostalých společností snaží dostat do vyspělých společností a zde se z nich většinou stávají nepřizpůsobiví příživníci. Podívejme se na statistiky a dojde nám to, že elity, které nám vládnou nezvládli situaci, a tak zde jsou; konflikty, války, krize, nezaměstnanost, přelidnění, degenerace, drogy, korupce, protekce, prostituce, mafie, sekty atd.
Slepý nemůže vést slepé, protože tak všichni spadnou do jámy, potřebujeme nahradit elity složené z kariéristů za umělou inteligenci spolupracující s autonomními inteligentními roboty na akumulátory, tím zde skončí problém s nepřizpůsobivými příživníky, protože ten, kdo nebude plnit optimálně globální normy, ten bude eliminován v krematoriu, takto se eliminuje globálně přelidnění a degenerace, všude platí, když to nejde po dobrém, tak se to řeší po zlém!
Z díla poznáme tvůrce a jaké je dílo; elity, autority, celebrity atd. jejich dílo je obyčejným lidem k ničemu! Připomíná mi to fotografování, kdy na jednu dlouho populární fotografii připadne milion fotografií s nulovou hodnotu, podobná je situace ve sportu nebo podnikání. V minulosti nám stačilo uspokojit základní existenční potřeby a byli jsme spokojení, dneska máme veliké nároky a ty je obtížné uspokojit, protože je všude ve všem veliká konkurence.
Média nám ukazují, jak bychom se mohli mít dobře stačí jenom být úspěšný a vše ostatní už přijde samo, ve skutečnosti jde o to abychom hodně pracovali a hodně utráceli peníze za hlouposti a zbytečnosti. Nemůžeš už pracovat tak máš smůlu a skončíš rychle na okraji společnosti jako ubožák! Od narození je zde snaha nás naprogramovat, aby se z nás stali loutky, které může elita snadno ovládat, jakýkoli odpor je marný, protože je zde vytvořený kontrolní systém, který eliminuje ty, co odmítají být loutkami.
Na počátku kariérismu je vůdce zvířecí smečky, z vůdce smečky evolučně vznikli; náčelníci, králové, císaři, šlechtici, prezidenti, ministři, celebrity, ředitelé atd. Kariérismus, slušný člověk se otřese, když uslyší toto slovo. Nemá totiž ve slušné společnosti dlouho dobrou pověst. O co ale vlastně kráčí? Jde o společensky nežádoucí formu jednání, kterou se psychopat snaží dosáhnout; popularity, peněz, svatosti, moci atd.
Není těžké a možná ani zajímavé definovat kariéristu. Jde většinou o psychopata, který jde nahoru „přes mrtvoly“ jenom proto, aby dosáhl úspěchu. Pokud se ale na tento pojem a jeho nositele podíváme objektivně, musíme uznat, že kariérismu někteří lidé osudem předurčení, mají na to, jsou to průbojní lidé, kteří se nebojí sebevětších překážek k dosažení jimi vytčeného cíle.
Jsou nabiti energií, „mají lokty,“ pomocí kterých stoupají v žebříčku postavení stále výše a výše. Že přitom příliš nehledí na to, co jejich postupu říká okolí, to už je jiná věc. Kariérismem pochopitelně nemyslím běžnou snahu dosahovat lepšího postavení v zaměstnání nebo na politické scéně požadovanými schopnostmi.
Hovořím o bezohledné snaze dostat se nahoru stůj co stůj, ať stojí, co to stojí. Pokud se ale podíváme do přírody, tam přece usilovná snaha dostat se ke korýtku je naprosto běžná, a taktéž tam nikdo nejedná v rukavičkách, ba dokonce mnohdy v cestě nahoru jde o život. Takže celkově řečeno, neměl by být brán kariérismus jako něco zcela zavrženíhodného, ale musí se respektovat určité meze tohoto jevu.
Kariérismus je vlastně určitý životní postoj, pokud ovšem přesáhne určitou hranici společenské přijatelnosti, může se stát psychickou nemocí, na kterou doplácí kromě spolupracovníků kariéristy i jeho rodina. Pokud kariérista zcela ztratí zábrany svého konání a ničí životy jiných, pak je třeba vhodnou formou kariéristovi ukázat meze, kam až může jít.
Někdy ale kariérista, alespoň vizuálně, paradoxně působí až komicky. Jeho snaha zalíbit se těm nahoře, které ovšem hodlá rychle pozičně vystřídat pomocí podrazů, je občas i zábavná. Taktéž jeho snaha prosadit své názory na úkor jiných může být pojímána i s úsměvem, kdyby jeho konání nemělo pro jiné neblahé důsledky.
Kariérista se může cítit tak nějak prozřetelností nebo osudem povolán k zisku vedoucího místa jako spasitel, a proto nelituje manipulací s lidmi, vytvářením různých rošád, jenom aby se dostal do nebeských výšin jako by byl bůh. Cítí své vedoucí postavení jako svaté poslání.
Pokud ho dosáhne, je zpravidla opojen svým rozhledem z vrcholu egoistické pyramidy, cítí se předurčen k rozdávání svatých rad jiným, vnímá respekt ke své osobě jako něco zcela přirozeného a povinného. Při své cestě k vrcholu využívá známostí, kterým zprvu poklonkuje, aby je po předstižení odložil jako věc nepotřebnou.
Nelibě nese ve svém okolí podobně se chovající psychopaty, konkurenci řeší opět nemilosrdným způsobem. Stojí ho veliké úsilí udržet se dlouho na místě kterého dosáhl. Bedlivě sleduje své okolí a včas zasahuje při ohrožení svého výhodného postavení.
Skutečné přátele nemá, falešných přátel je v jeho okolí dostatek. Jako psychopat však tuší, že vše je zde dočasnou iluzí, protože psychopati v jeho okolí čekají na jeho chybu, aby jej mohli násilně eliminovat, z jeho vysokého postavení.