GVKB CZ

Jaký je význam malého z pohledu velikého? Pro veliké nemá malé žádný význam, na tomto principu funguje čas a prostor, je to jeho vlastnost která nejde změnit, velikost u všeho je určena s tím čím je to porovnáváno a tak stačí jenom změnit to s čím je něco porovnáváno a malé se může stát velikým, nebo se veliké stane malým. Nějaký populární nebo mocný člověk si myslí že je pro ostatní velikým číslem. Z pohledu velikého ekosystému je jenom nulou s nulovou hodnotou. Nebo lze použít k určení velikosti čas, z pohledu nekonečného vesmírného času je lidská kulturní civilizace, jenom… Číst dále »Proč z dálky vše vypadá jinak než z blízka?

Normy definují to co je normální, jsou normy; teoretické a praktické, trvalé a dočasné, subjektivní a objektivní, populární a nepopulární atd. co z toho plyne? Normy jsou něco jako je čas, který vše organizuje a za nic nenese odpovědnost! Pokud je z našeho pohledu něco nenormální, je zde snaha o to aby to bylo normální, následkem je konflikt, který pomocí násilí mění nás a to co je okolo nás. Všichni jsou nenormální a já jsem normální, takto myslí většina lidí na světě, normální člověk je iluze, není ten co by se zavděčil všem! Podívejme se na neustálé války, je válka… Číst dále »Je normalita dočasnou iluzí?

Bůh stvořil vesmír a život, když si šel odpočinout tak Satan mu sebral kouzelnou hůlku a stvořil člověka ke svému obrazu. Bůh spatřil člověka a říká Satanu, proč jsi stvořil člověka ke svému obrazu, aby on jako vandal ničil moje dílo? Satan odvětil, tvoje dílo bylo nudné díky svojí dokonalosti a díky člověku zde nebude nuda a bude zde mnoho zábavy. To je velmi zajímavý a nekonvenční pohled na stvoření člověka a na vztah mezi dobrem a zlem! Tento příběh nabízí osvěžující, i když kontroverzní, vysvětlení pro lidskou destruktivní povahu („vandal“) a zároveň pro to, proč je svět s lidmi plný akce… Číst dále »Příběh který končí kruhovým paradoxem

Realita existuje díky organizaci, vše v nás a okolo nás je organizováno pomocí; databáze, programu, inteligence, experimentu atd. často se stává že v organizování jsou chyby, a tak zde jsou problémy. Internet je moderní formou organizace, kde se organizují databáze a programy, mozek je klasickou formou organizace, kde se organizují myšlenky, smrt je konec veškerého organizování a tak se zde vše recykluje a tím se staré za nové nahrazuje. Lidi nejsou spokojení s tím jak se v realitě vše organizuje a tak vytvářejí; pohádky, pověry, mytologie, fetiše, rituály, sekty, hnutí, organizace, náboženství, politiku atd. jenže mění se jenom povrch a… Číst dále »Smrt je konec veškerého organizování

K čemu je se narodit do konzumního očistce ve kterém život nemá logiku ani smysl, máme veliké možnosti volby z mnoha možností, ale žádná volba neodstraní to že zde není svoboda. Podívejme se na divoká zvířata v kleci jak mají deprese, svoboda znamená možnost být tím čím jsem a nemuset si hrát po celý život na to co ve skutečnosti nejsem. Člověk není tím jakou zde hraje roli na tomto pokryteckém divadle, člověk je tím jaké má vztahy, ze špatných vztahů je člověku logicky špatně. Pokud je člověk dítě dokáže se snadno měnit podle situace, jenže potom dětství skončí a… Číst dále »Člověk není tím jakou zde hraje roli

Pokud přijmeme fakt že je normální to, že každá příčina má následek, tak je zde otázka šlo by spočítat, jaká nás čeká asi budoucnost? V současnosti to spočítat bohužel nejde, realita je mnohem složitější než si uvědomujeme, my známe vše jenom povrchně a známe jenom to co je nám blízké. Život je spojen s počítáním, čím vyspělejší je forma života, tím lépe umí i počítat aby z počítání měla tato forma života prospěch. Význam počítání je větší než si uvědomujeme, co je to problém? Problém je vždy následek toho že se něco chybně spočítalo a tak je zde válka nebo… Číst dále »Proč se vše rychle mění a tak jistota zde není?

Ten druhý je ubožák, protože ego si odmítá přiznat to že je ubohé, kolik je na světě lidí tolik je na světě i ubožáků, logicky je zde otázka proč je každý člověk ubožák? Problém všech lidí je to že umí mluvit a jsou většinou i gramotní, následkem je jejich ubohost, mluvení je návyková droga bez které člověk nedokáže existovat. Jak mluvení působí na centrální nervový systém? Mluvení funguje stejně jako fungují tvrdé drogy, tedy vytváří závislost tím že dodává mozku iluzi uspokojení, vše v nás a okolo nás se točí okolo potřeby kterou je třeba uspokojit, každý je tak loutkou… Číst dále »Má život v konzumním očistci smysl a logiku?

Všechny hodnoty jsou jenom dočasné iluze, z dálky vše vypadá že to má hodnotu a z blízka poznáme že to žádnou hodnotu nemá, války v nahotě odhalují iluzi lidských hodnot, všechny války jsou jenom následek toho, že je zde egoistický život, tam kde není život, tam není ani válka, nebo jiné násilí! Vše co je živé, to je jenom egoistická nula, co si dočasně hraje na veliké číslo, život to je jenom následek toho že je zde nějaká forma energie. Tam kde není energie, tam není ani možný život, nebo to že něco automaticky funguje. Lidi vytvářejí neustále populární teorie,… Číst dále »Je člověk testovací verze a robot je finální verze?

Odbyt zboží a služeb nevyřeší drahá reklama, řešení je v tom že zde bude dostatek dobře zaplacené práce, není to nový problém jde o dlouhodobý globální problém, nadbytek pro ty co mají moc je založen na nedostatku pro ty co jsou bezmocní a je jedno jestli je zde totalita nebo demokracie protože nikde nikdy na světě si nebyli lidi ekonomicky rovní. Nová doba je spojená s tím že práce ubývá protože zde jsou; stroje, přístroje, automaty, roboti, digitalizace, umělá inteligence, globalizace atd. řešení je přitom jednoduché a to zkrácení pracovní doby na polovinu, tomu se brání ti co mají moc… Číst dále »Proč člověk pořád jako robot pracuje?

Vše je simulace není zde žádná realita ve které je čas a prostor, ve skutečnosti byl postaven obrovský počítač který řídí obrovský složitý systém a ten počítač (qxwy) si spustil simulaci vesmíru a života aby se nenudil a my si tak myslíme že jsme lidi co žijí v civilizaci. Jsme uvnitř simulace a tak si myslíme že simulace je realita, nemůžeme se dostat ven ze simulace je to jako bloudit v bludišti kde není východ z bludiště, všechny naše snahy o to dosáhnout seberealizace jsou naivní a marné, copak se simulace v simulaci může seberealizovat?