Každý má od narození do smrti subjektivní představy o realitě a tyto představy nelze uskutečnit, následkem je snaha uniknout z reality do světa snů a iluzí pomocí; léků, drogy, víry v zázraky, náhražek atd. tím se každý dostává do sítě ze které neumí uniknout, co s tím lze udělat? Řešení je jednoduché a prosté stačí v hlavy vymazat subjektivní představy o realitě a brát realitu takovou jaká je, realita je řekou událostí která vše unáší a jakýkoli odpor je marný.
Vše co je inteligentní to je zde loutkou kterou ovládá situace a závislosti, i ředitel nebo prezident je jenom loutka a není to bůh i když si ti co jsou díky protekci a korupci nahoře často na bohy dočasně hrají, vše je zde jenom divadlo ve kterém pod maskou boha je neznaboh! Bůh není subjekt co dokáže zázraky, bohem je zde všemu jenom užitečná práce, všechny boží vlastnosti má práce a protože bez práce by zde nebyl ani čas a prostor!
Každý touží podvědomě po práci která povede k seberealizaci a tím i k osvícení, logicky je zde otázka proč je všude dobré práce veliký nedostatek? Hodnotu má to čeho je nedostatek a co potřebujeme, pokud by zde pro všechny byl dostatek dobré práce tak by dobrá práce ztratila svoji velikou hodnotu.
Pokud by v budoucnosti lidi už neměli genetické tělo a žili jako systém ve virtuální realitě tak by pro lidi neměla dobrá práce žádnou hodnotu, protože by mohli dělat co by chtěli, protože vše by byla jenom dočasná virtuální iluze která nemá žádné následky v realitě. Vše je o složení zkoušek a postoupení do vyšší úrovně hry, smrt to je konec hry a po smrti nic není.