Přeskočit na obsah

Víte jistě kam konzumní svět spěje?

  • V

Žijeme v tržní společnosti, a pokud je zde sex na prodej proč by zde nemohli být děti na prodej, žena by porodila dítě, a to dítě by šlo do obchodního domu a zde by se prodalo a žena by dostala za dítě peníze a logicky by i zaplatila daně a poplatky za prodej, pokud by se dítě neprodalo, tak by se dítě eliminovalo jako zbytečný produkt. Na dítě by se vztahovala logicky dvouletá záruka a nespokojený zákazník by dostal peníze nazpět a vrácené dítě by se eliminovalo jako neprodejný produkt. Jaké by to mělo následky pro naši kulturní civilizaci, když by v obchodním domě byli děti z celého světa, a u každého dítěte by byli doložené parametry rodičů. Bylo by to, jako když si kupujete mobilní telefon, chudák by si koupil levné dítě a bohatý člověk by si koupil drahé dítě.

Výhodou podnikání v turistickém ruchu je to, že toto odvětví neničí naši přírodu, a nedělá z lidí ekonomické ubožáky, co musí pracovat v továrnách a skladech jako otroci za ubohé mzdy. Modernizace přináší lidem více volného času a více peněz, následkem je rozvoj turistického ruchu, mnozí si myslí, že zvýšit u nás turistický ruch není možné, protože konkurence je zde veliká a my nemáme co nabídnout náročným turistům. Jsme velmi zaostalí v problematice turistického ruchu, tím naše ekonomika přichází o obrovské zisky z turistického ruchu! Vše je otázkou nabídky a poptávky, máme co nabídnout, jenom to chce použít mozek, bez práce nejsou koláče. Základem je spokojený turista, který k nám jede každý rok na dovolenou, protože se zde má dobře, turista je spokojený, když zde má profesionální servis, díky kterému zde nemá žádné problémy. Musíme se naučit turisty rozmazlovat, aby se zde cítili jako doma, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno.

Dokonalost se skládá z mnoha maličkostí, každá maličkost je důležitá, turisti nejsou zvědaví na to, že zde máme problémy s; bezdomovci, kriminalitou, špínou, prostitucí, korupcí, klientelismem, byrokracií, zaostalostí, extremismem atd. Ano, máme ve světě špatnou pověst, protože zde lidi mnoho lžou a kradou, musíme pracovat na tom, abychom tuto pověst napravili. Změníme zde pravidla tak, aby zde už nebyli nikde chybní lidé, co kazí naši pověst u turistů, postavíme pro chybné lidi pracovní tábory, a zde je budeme učit tomu, co je správné a co je chybné. Problémem lidí zde je veliká sebenenávist, příčinou je zde nemocná společnost, která vychovává lidi k sebenávisti, největší radost máme, když někdo se má hůře, než se máme my, ničíme svoje tělo a svoji psychiku systematiky, od narození do smrti, protože je v nás obrovské množství sebenenávisti, nejradši bychom nahnali cizí lidi do plynových komor, a zde je po milionech eliminovali.

Najít zde člověka ve kterém není sebenenávist, je jako hledat jehlu v kupě sena! Jsme horší než zvířata, a tak si pořizujeme psy, abychom se nemuseli rozčilovat s lidmi, ve kterých je plno sebenávisti, podívejme se na vysokoškolské studenty, kolik je v nich sebenávisti, trápí svoji hloupou hlavu tím, že se snaží do ní násilím narvat ubohé hlouposti, jenom proto, aby zde získali papíry na hlavu, a tak zde měli výhody a jistoty, díky těmto papírům na hlavu. Když čtu diplomové práce, mám chuť mučit jako inkvizitor studenty, aby se přiznali k tomu, že vše ukradli, a že jsou jenom lháři a zloději. Je logické, že všichni marně hledají lásku, jenže lásku u lidí už nenajdete, lásku jsme vyměnili za výhody a jistoty, které nám poskytují papíry na hlavu, nemáš papíry na hlavu, tak se z tebe stane nepřizpůsobivý příživník! Přichází doba EU certifikací, nemáš platnou certifikaci, tak nemáš ani šanci zde uspět a mít se dobře.

Láska mezi mužem a ženou je plná problémů, kde je chyba? Chyba je v prioritách, priority s námi manipulují a my se nemůžeme této manipulaci nijak bránit. Prioritou je pro lidi dneska úspěch, a tak se z lidí stávají nepřizpůsobiví příživníci, co mezi sebou bojují o to, co milují a potřebují. Tento boj se přenáší i do vztahů mezi mužem a ženou a najednou je ten druhý blbec a končí to ukončením vztahu a taháním se o děti a majetek. Vztahy jsou o správných pravidlech, která se neporušují, je to hra a ve hře se musí dodržovat pravidla, za porušováním pravidel je vždy nenávist, nenávist je rakovinou moderní kultury a následkem je deprese u; ekonomiky, politiky, morálky, filosofie, vědy, umění, rodiny, psychiky atd.

Ano, v EU politice kraluje debilismus. Z díla poznáváme tvůrce, a debilní politika EU jasně signalizuje to, že v centru EU jsou debilové, EU je od svého počátku debilní myšlenka, která se zrodila v debilních politických hlavách, tragédie je, že se tato debilní myšlenka realizovala v praxi, a tak bohužel vzniklo debilní EU. Čiň debilům dobře, a debilním jednáním se ti odmění, bylo a bude! Vše do vypadá z dálky hezky to z blízka je ošklivé, z blízka poznáme to, že v centru EU jsou samí debilové, co vymýšlí, samá debilní svatá pravidla, která nejsou domyšlená, a zavedení těchto pravidel do praxe, má za následek blbou náladu v EU. Jako první opouští EU Anglie, nebude to trvat dlouho, a debilní EU se rozpadne, protože každý stát v EU, má dost vlastních debilů ve svojí vládě, a nepotřebuje poslouchat debily co jsou v centru EU.

Granulovaná láska, lék na deprese a stres. Žijeme v době náhražek, které jsou levné a rychle konzumovatelné, lidi nutně potřebují granulovanou lásku, aby neměli deprese a stres, jde jenom o geniální nápad, který umožní produkovat levně a rychle granulovanou lásku. Mnozí mohou za granulovanou lásku považovat; alkohol, tabák, čokoládu, prášky na deprese, jenže to jsou jenom chemické drogy, které mění násilně krátkodobě naše myšlení, láska je něco jiného. Přirozená láska je mezi matkou a jejími dětmi, jde o klasickou mateřskou lásku, nemoc ale může způsobit to, že matka nebude mít ráda svoje děti. Láska je o prioritách, kdy to, co milujeme, tak tomu se i více věnujeme! Pro lakomce jsou peníze největší prioritou, jenže za peníze si lásku nekoupíš!

Všichni chtějí radit, a nikdo nechce pracovat, kam ten konzumní svět spěje? Manuální práce, se stala posledním zoufalým pokusem, jak si zde vydělat peníze, prý zaměstnavatelé, mají nedostatek zaměstnanců na manuální práci, tak proč nenabídnou více peněz těm, co manuálně pracují? Je to starý problém, který vychází z toho, že otrok pracuje zadarmo, a když pracuje pomalu a chybuje, tak je nahrazen novým otrokem, jenže dneska pro manuální práci, musí mít zaměstnanec veliké vzdělání, a mnoho praxe, a tak je obtížně nahraditelný. Podívejme se třeba na práci instalatéra. Zvládl by náš současný prezident republiky práci instalatéra na složité stavbě, kde si musí umět instalatér poradit ve složité situaci, která se rychle mění, a musí samostatně pracovat podle dokumentace. On by to nezvládl, a věřím tomu, že průměrný instalatér, by bez problémů, zvládnul funkci prezidenta republiky, někde je chyba v Matrixu!

1. Chybovat je lidské, odpouštět božské. Každý z nás chybuje a nezáleží na barvě naší pleti, na věku, profesi či značce našeho automobilu. Denně se dopouštíme mnoha chyb. Malých nepodstatných chybiček či fatálních selhání!

2. Kolikrát se vám stalo, že jste udělali jednu velkou chybu, která vás moc mrzela, a zařekli jste se k tomu jí už nikdy neudělat, přitom neuplynul ani týden a vy jste tu samou chybu zopakovali? Vědomě či nevědomě, s vinou nebo bez viny, ale zkrátka zopakovali. Některé chyby nás vskutku doprovází a budou doprovázet celý zbytek života. Neumíme se jim bránit, nedaří se nám najít jiné řešení, zkrátka si nemůžeme pomoci.

3. Každý z nás má v životě nějakou takovouto osudovou chybu, která o nás hodně vypovídá. A víc, než chyba zlého okolního světa je to chyba naše. Lidstvo je odsouzeno k tomu, aby opakovalo své chyby. Lidstvo je tudíž odsouzeno k záhubě. Podíváme-li se na dějiny, můžeme vidět unikátní důkaz toho, že všechno špatné v historii bylo minimálně jednou zopakováno. Válčíme, ničíme, zabíjíme a umíráme. Pořád dokola pořádáme demonstrace. Vrací se ekonomické krize.

4. Dáváme přednost práci před rodinou či životní láskou a napíšeme o tom báseň, kterou přečtou tisíce dalších, a přesto tu samou chybu udělají znova, a poté ji opakují a opakují pořád a pořád dokola. Všichni chybujeme a všichni litujeme. Omyly, selhání. Vyčítáme si je, pláčeme nad nimi, bytostně proklínáme dny a chvíle, kdy jsme se jich dopustili, a nenávidíme se za to. Každý z nás určitě zažil tu příšernou chvíli bezmoci, kdy padl na samé dno s bolavou ránou a pocitem obrovské zrady od života.

5. V této chvíli by dal každý člověk téměř vše, co má za to, aby té chybě předešel, vyvaroval se jí a aby k ní nikdy nedošlo! Je pochopitelné, že nikdy nechceme a neočekáváme selhání. Jsme obklopeni frázemi a citáty, tvářemi slavných celebrit, kteří mluví o svém dokonalém životě. Očekáváme naivně šťastné konce. Život je někdy opravdu pozoruhodně komický a je zajímavé, jak se může změnit zejména, když to zrovna nečekáme. Kdybychom si načrtli mapu svých vlastních vítězství, úspěchů, chyb a selhání, nejspíše by nám to připomínalo vlny na vodní hladině.

6. Pravděpodobně bychom také mohli dojít k rozhřešení, že všechny tyto chyby nebyly až tak špatné, možná někdy byly i produktivní a někde dokonce přínosné, jak nám časem život ukázal, a možná že tyto chyby byly vlastně úspěchy. Nic se přece neděje jen tak. A všechno, co se nám v životě přihodí, nás může posunout dál a dál, možná k mnohem lepším věcem, možná k nekonečné lítosti, která nás téměř vždy pohltí. To, co jeden pokládá za chybu, může druhý pokládat za přirozený akt osudu, a třetí dokonce za úspěch! Chyby v podstatě vůbec nemusí existovat, existují jen v našem přístupu k věci.

7. Chápu vaše rozhořčení či možnou momentální beznaděj. Všichni to tak máme. Existují stavy, o kterých velice dobře víme, že jednou pominou, ale také s jistotou víme, že v tuto momentální situaci se od nich zkrátka nemůžeme oprostit. Sám s nimi bojuji, a marně prohrávám celý svůj život. Ještě jsem si neujasnil, jaký k nim mám vztah. Jenomže řekněte si sami, co by to bylo za život, kdyby nebyly chyby? Kdyby neexistovaly neúspěchy? Možná by byl život rázem snažší. Představte si například, že bychom se narodili s funkčním návodem, jak úspěšně žít náš život bez chyb.

8. A každá naše myšlenka a čin by byl dokonalý. Nebyl by pak život lidí až příliš dokonalý? Odkud by přicházela motivace? Jak bychom měli možnost a prostor objevovat a rozlišovat mezi tím, co je a není správné? Jak bychom se rozvíjeli, učili, trápili a vyhrávali? V bezchybném systému zaručeně nikde. Ano, bylo by to snazší! Samozřejmě, by nás to zprvu bavilo a naplňovalo pocitem bezpečí a štěstí! Ale věřte mi, že ten pocit by nikdy nemohl trvat věčně.

9. Řekněte sami: vás by neděsilo prožít celý svůj život do puntíků správně? Nikdy neriskovat, neobjevovat, žít podle programu jako roboti? Dělat pouze dobrá rozhodnutí? Mě ano, a to moc. Myslím, že bychom každé ráno měli žehnat každé chybě, každému problému, co vstoupí do našeho života a děkovat jim za to, že díky nim můžeme být ještě silnější, moudřejší a dozvědět se o sobě zase něco víc.

10. Dělejme vše, jak nejlépe umíme, s těmi nejlepšími a nejčestnějšími úmysly, ale hlavně si už nikdy nic nevyčítejme a neponižujme druhé neslušnými slovy. Kdybychom snad věděli, jak to udělat lépe, cožpak bychom to už dávno neudělali?