Ano, společnost bez propagandy a cenzury by pravděpodobně byla výrazně odlišná od současné společnosti. Propaganda a cenzura jsou faktory, které ovlivňují informační tok a veřejný diskurz, ať už politický, sociální nebo kulturní. Odstranění těchto prvků by mělo několik možných dopadů. Větší různorodost názorů.
Absence propagandy a cenzury by umožnila širší škálu názorů a perspektiv dostat se na povrch. To by mohlo vést k bohatší diskusi, kde by bylo možné diskutovat o různých pohledech na danou problematiku. Zvýšená důvěra v média a instituce. Propaganda a cenzura mohou snižovat důvěru veřejnosti v média a vládní instituce.
Bez těchto prvků by měla veřejnost tendenci více důvěřovat informacím, které jsou prezentovány, a mohla by se cítit více zodpovědná za vlastní hodnocení informací. Silnější angažovanost občanů. Otevřená diskuse a volný tok informací by mohl vést k větší angažovanosti občanů v politickém procesu.
Když mají lidé přístup k různým informacím a názorům, mohou se lépe informovat a podílet se na rozhodování. Menší polarizace a extremismus. Propaganda může podporovat extrémní názory a polarizaci tím, že záměrně přehlcuje nebo deformuje určité perspektivy.
Bez propagandy by mohlo být méně pravděpodobné, že by se názory radikalizovaly. Inovace a kreativita. Volný tok informací by mohl podpořit inovace a kreativitu. Když jsou lidé vystaveni různým myšlenkám a pohledům, mohou hledat nové způsoby řešení problémů a vytvářet nové myšlenky.
Je však důležité si uvědomit, že úplně bez propagandy a cenzury by společnost také mohla čelit určitým výzvám. Desinformace a hoaxy. Absence cenzury by mohla umožnit šíření dezinformací a hoaxů. Bez mechanismů kontroly by bylo těžší oddělit pravdivé informace od lží.
Zneužití svobody projevu. Některé názory a informace mohou být škodlivé nebo nebezpečné. Bez nějaké formy regulace by mohly být šířeny nenávistné nebo extrémní obsahy. Ztráta společenské koherence. Přílišná rozmanitost názorů by mohla vést ke ztrátě společenské koherence a komunikace.
Lidé by se mohli rozdělit do izolovaných komunit s minimálním porozuměním pro ostatní perspektivy. Celkově by společnost bez propagandy a cenzury pravděpodobně znamenala více volného toku informací, rozmanitější diskurz a větší důraz na individuální schopnost kritického myšlení.
Ovšem takový scénář by měl své výhody i výzvy, které by bylo třeba řešit. Lidi by přestali věřit tomu co se říká a věřili by jenom tomu co by viděli za dílo které někdo dokázal. Je pravda, že v společnosti bez propagandy a cenzury by mohlo dojít k tomu, že lidé by více upřednostňovali vlastní zkušenosti a důkazy před tím, co se jim říká.
To by mohlo vést k vyšší míře kritičnosti a skepticismu vůči oficiálním zprávám a sdělením. Zároveň by však tato situace mohla mít několik pozitivních i negativních aspektů. Pozitivní aspekty. Kritické myšlení. Lidé by byli motivováni zkoumat a hodnotit informace sami.
To by mohlo podpořit jejich schopnost kritického myšlení a analýzy. Důraz na důkazy. Větší důraz na fakta a důkazy by mohl snížit šíření dezinformací a fám. Větší otevřenost inovacím. Lidé by byli více otevřeni novým nápadům a perspektivám, což by mohlo podpořit inovace.
Negativní aspekty. Náročnost ověřování. Ne všechno lze ověřit pouhým pozorováním. Komplexní události a koncepty mohou vyžadovat hlubší porozumění a výzkum. Riziko slepého místa. Důvěřování pouze vlastním zkušenostem může vést k ignorování perspektiv, které jsou mimo vlastní oblast pohledu.
Nedostatečná ochrana před manipulací. I když by se lidé mohli snažit spoléhat na vlastní pozorování, stále by mohli být náchylní k manipulaci a emocionálním reakcím. Zanedbání zprostředkovaného vzdělávání. Ne všechny informace lze získat pouze vlastním pozorováním.
Zprostředkované způsoby vzdělávání a sdílení informací (např. knihy, akademická výuka) by mohly být opomenuty. V praxi by taková společnost znamenala nové výzvy a způsoby uvažování o informacích a pravdě. Lidé by se pravděpodobně museli více spoléhat na své vlastní schopnosti kritického myšlení a informační gramotnosti.
Zároveň by bylo třeba najít rovnováhu mezi individuálním hodnocením a respektováním odborných znalostí a zkušeností, které ne vždy lze získat pouhým pozorováním.