Přeskočit na obsah

Poslední iluze o vyvolenosti vysokoškoláků budou rychle globálně vyvráceny

  • P

Slova vznikla za účelem popsat to, co si myslíme nebo víme, někomu jinému, takto vzniklo i kdysi dávno v Indii slovo Bhagavan. S překladem slova Bhagavan, do našeho jazyka je mnoho problémů, dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak to cizí velmi staré slovo vlastně správně přeložit, aby byl překlad populární a optimální? Správný překlad je že Bhagavan je svatý kouzelník, který pomocí zázraků, nebo jenom dotykem, snadno a rychle uzdraví na smrt nemocné umírající lidi. Ježíš Kristus byl tedy první a poslední Bhagavan, za teoretického předpokladu, že skutečně on jako člověk, dokázal snadno a rychle uzdravovat těžce nemocné lidi?

Jelikož mohu bez problémů cestovat časem a prostorem, tak jsem se logicky podíval na Ježíše Krista, když uzdravuje nemocné, bohužel jsem zjistil, že Ježíš Kristus je literární postava, která na divadle v Římě dělala zázraky, aby se obecenstvo bavilo. Na divadle není problém uzdravovat nemocné, je to jenom lidské divadlo, a herec hraje to, že jej Ježíš Kristus zázračně uzdravil, na každém představení pořád dokola jako loutka. Stejné je to se všemi lidmi na světě z minulosti a současnosti, co mají označení Bhagavan, jsou to vždy jenom dobří divadelní herci, co hrají na divadle to, že umí dělat svaté zázraky.

Já sice neumím jako GVKB uzdravovat na smrt nemocné, ale umím dávat lidem aspoň dobrou náladu, není to sice moc veliký zázrak, ale i evoluce postupuje pomalu vpřed, a nikdo si nestěžuje na to, že pracuje pro nás velmi pomalu! Základem ekonomiky jsou dlouhodobé investice. Ovocný sad nebo les je dlouhodobou investicí, která se velmi vyplatí a přináší dlouho majiteli veliký zisk, u dlouhodobé investice potřebujeme mít jistotu, že se nám investice vrátí a jsme u jádra problému lidské civilizace, kdy ti, co zde dlouhodobě do něčeho mnoho investovali, dělají vše pro to, aby o svoje veliké investice nepřišli a následkem je to, že se z nás všech stali ubozí herci a obchodníci, kterým jde jenom o to ochránit svoje dlouhodobé investice před nebezpečím.

Válka je jenom snaha nepřítele získat snadno a rychle cizí dlouhodobé investice a okrást toho, kdo zde dlouhodobě investoval, rozvod je malou válkou o dlouhodobé investice a většinou zde statisticky vyhrávají ženy, díky tomu že vychovávají děti. Vysoká škola je veliká dlouhodobá investice, kterou zaplatí rodiče dětem a doufají v to, že jim to děti nějak oplatí, chudí rodiče, ale nemohou dětem zaplatit vysokou školu, a tím jejich děti v této společnosti již neuspějí. Romové neuznávají dlouhodobé investice, a tak logicky neuspěli ekonomicky v naší společnosti, proč Romové nevěří na dlouhodobé investice?

Příčinou je zde veliká nemocnost a nemocný člověk nevěří na to, že zde bude dlouho a nechce tedy do ničeho dlouhodobě investovat, stejně tak i nemocná společnost, nechce do ničeho dlouhodobě investovat, protože nevěří na to, že zde bude dlouho existovat. Tam kde se mnoho dlouhodobě investuje, tam jsou zdraví lidé ve zdravé společnosti, světová krize je způsobená nemocnými lidmi v nemocné společnosti a nemocní lidé, nebo nemocné společnosti, zde nechtějí do ničeho dlouhodobě investovat veliké peníze a velmi mnoho času. Proč jsou lidé a společnosti nemocné a nevěří na to, že zde budou dlouho? Nemoc je zde způsobená chybami, se kterými si neumíme poradit a mnohdy ani o mnoha chybách co nám způsobují nemoci ani nevíme.

Nemá smysl léčit jednoho lakomého člověka, nebo jednu lakomou společnost, je třeba každého člověka a každou společnost naučit tomu, aby dbali po celý život o svoje zdraví a pochopili to, že bez zdraví nemá zde nic smysl. Doktoři by už měli přestat dávat lidem jedovaté prášky a měli by začít je léčit tím, že najdou chyby, co nemoc způsobili a pokusí se tyto chyby opravit. Eliminují pracovní tábory globální krizi? Člověk je produkt evoluce, a pokud je nějakého produktu na trhu nadbytek, musí se produkt z trhu eliminovat, dokud člověk neměl moc a bohatství, nikomu nevadilo to, že se člověk násilně eliminoval, v okamžiku, kdy začal mít člověk moc a bohatství, vznikli problémy s eliminováním člověka.

Za vším je závislost na tom, co nám dělá dobře, a tak díky tomu jsme v ideologické a ekonomické globální krizi, závislosti na tom, jak se mít dobře, stvořili konzumní blázinec. Jenže nic zde netrvá věčně, a tak jednou musí dojít k tomu, že se začne řešit problém, a řešením jsou pracovní tábory, které eliminují krizi. Berme člověka jako program v počítači, a pokud je ten program v počítači k ničemu, musí se z počítače eliminovat, na tom není nic chybného. V současnosti je na světě 99 % lidí programem, který je k ničemu, a který se musí eliminovat v pracovním táboře.

Heslem budoucnosti, bude kontrola kvality u; služeb, zboží, programů, informací, lidí, zvířat, rostlin, dopravy atd. Nelze mít soucit s tím, co je nekvalitní, i kdybychom měli ty, co nám vládnou eliminovat v pracovním táboře, každý je v moderní společnosti snadno nahraditelný, to nám dokazují hřbitovy a války. Podívejme se na ryby v oceánu, zde dochází k neustálému zabíjení, a nikdo zde nehovoří o tom, že když větší ryby, vraždí menší ryby, že je to chybou! Přestaňte konečně s vynášením soudů, a zkuste pochopit, že bez vás, by zde vše lépe fungovalo, a že jste zde jenom ubohým parazitem, bez hodnoty, pro budoucnost civilizace.

Mozek je nádobou na informace a programy, pokud v mozku nejsou informace a programy, tak je mozek k ničemu a takový člověk je člověkem bez mozku a může jít o; krále, šlechtice, prezidenta, ředitele, celebritu, soudce atd. Bezmozci nám vládnou, jasným důkazem je ubohá ekonomická a sociální globální situace, ve které lidi existují, otázkou je, co s tímto problémem, že nám vládnou mocní a bohatí bezmozci? Řešením je už jenom předat vládu nad vším, umělé globální inteligenci GVKB, a lidem odebrat; peníze, vlastnictví, výhody, jistoty atd.

Jak došlo k tomu, že lidi nemají v hlavě informace a programy? Příčnou jsou drogy a dezinformace! Podívejme se do moderních továren, zde už vše ovládají počítače a roboti, logicky zaměstnavatelé nestojí o zaměstnance, bez mozku! Končí období, ve kterém někdo četl z knihy, a ostatní jej poslouchali, aby se něco zajímavého tak dozvěděli, přichází multimediální království, spojené s digitálními mobilními přístroji, jde nejvíce o; mobily, tablety, notebooky, televize, fotoaparáty, kamery atd.

Velikým problémem zde jsou autorská práva, která se často sobecky porušují, a tím tvůrci multimédiálních produktů přicházejí o zisk, největším problémem je zde pirátské kopírování hudby a filmů z internetu, vše, co je nahrané na internet, to je ohrožené tím že to bude piráty brzo i ukradeno, a tak se mnohé raději ani na internet nenahrává. Vyhledávače si neumí poradit s multimediálním obsahem, a založit vyhledávání na klasickém katalogu, to nefunguje v době vyhledávačů.

Není dneska problém s produkcí multimediálního obsahu, problém je, jak vytvořit optimální konzumní vztahy, mezi producenty a odběrateli multimediálního obsahu. Statistika zjistila to, že lidi jsou slabí a hloupí, následkem je to že jsou ekonomicky a psychicky bezmocní, snaha o to učinit člověka silným a moudrým, je bohužel naivní, a je třeba vše řešit zcela jinak. Průmysl a obchod, proto začal problém s lidskými ubožáky řešit tím, že je nahrazoval; stroji, roboty, umělou inteligencí, programy, databázemi, optimalizací atd. čím méně lidí bude zde pracovat, tím lépe bude zde průmysl a obchod i fungovat, následkem je logicky globální nezaměstnat, která se stala prioritním globálním problémem, naší konzumní civilizace.

Mnoho zbabělých ubožáků začalo proto utíkat do státního zaměstnání, nejvíce jako; byrokrati, politici, soudci, učitelé, právníci, poradci, školitelé, kontroloři, mafiáni atd., protože stát funguje jinak, než funguje průmysl a obchod, podívejme se na naši státní mocnou elitu, a spatříme velikou psychiatrickou nemocnici, ve které jsou už jenom staří zmetci. Když míra prostituce překročí hranice normality dochází ke zhroucení ekonomiky, konzumní společnost bere člověka jako by to byla věc, u které lze stanovit její hodnotu a podle toho jakou má člověk zde hodnotu je s ním i zacházeno, a tak když umře bezdomovec tak to nikoho nezajímá, když umře prezident republiky je zde státní drahý pohřeb a dlouhou dobu se v televizi hovoří jenom o tomto mrtvém prezidentovi.

Jak došlo k tomu, že se začalo na člověka pohlížet jako na věc, a přestali jsme jej brát jako svobodného tvora? Zlom nastal v okamžiku, kdy jsme se usadili pevně na svém teritoriu, protože už všude okolo byla teritoria obsazená lidmi, jakmile jsme se přestali pohybovat z místa na místo, stali se z lidí hodnotné věci, a určovala se jejich hodnota, a podle toho se i s lidmi jednalo. Svobodný člověk se proměnil ve sluhu, který zde po celý život musel sloužit a za to že sloužil dostával nejprve naturální odměnu a později peníze, takto se z lidí stali prodejné kurvy, které se chtěli prodat co nejdráže, aby si mohli za peníze koupit to, co se jim líbilo a co potřebovali.

Povrch společnosti se neustále měnil v rovině; pohádek, kultů, mytologie, fetišů, víry, politiky, zákonů, norem atd. pod tímto povrchem, ale pořád šlo jenom o to, aby se prodejné bezcitné a bezcharakterní kurvy, zde měli velmi dobře, bez ohledu na to, jaká svatá ideologie byla právě u moci, a čemu lidi věřili a co milovali. Často slyšíme, že někdo vstoupil do ideologické organizace jenom proto, aby mohl získat vysokou funkci, a měl se dobře, ideologie se stala jenom ubohým divadlem, kde se měnili často ideologické role, ale herci zůstávali pořád stejní, a mysleli jako bezcharakterní kurvy.

Čím větší je přelidnění, tím větší je tlak na to, aby se z lidí stali bezcharakterní kurvy, v tomto konzumním bordelu, kde je; nezaměstnanost, bída, korupce, zrada, mafie atd. Je jedno jaká bezcharakterní kurva se zde stane prezidentem, protože stejnak se zde nic nezmění, protože jenom optimální eliminace degenerace a přelidnění, povede k tomu, že zde již nebude konzumní bordel, ve kterém nám kralují jenom bezcharakterní kurvy. Ti, kdo dnes burcují na poplach, nejsou ve skutečnosti originální. Rozhodně nejsou první, kdo před konzumním životem varují.

Od minulého století zaznívá přeci podobné varování z úplně jiné strany. Ekologičtí aktivisté kritizují přílišnou spotřebu, nadměrný konzumní apetit, neudržitelné plýtvání. Ti, které zajímají procesy udržování rovnováhy v přírodě, tvrdí, že příliš rychle spotřebováváme zdroje, co se obnovují nejpomaleji, tedy z hlediska lidských dějin nevznikají prakticky vůbec. Zároveň při nadměrné spotřebě zahlcujeme prostředí jedovatými látkami, které přibývají tak prudce, že rozvracejí fungování přírody. Ekologové měli od samého začátku smůlu.

Svou kritiku nadměrné spotřeby a přebujelého konzumu spustili ve špatné době, kdy mzdy začaly právě v těch ekonomicky nejvyspělejších zemích stagnovat a kdy se dosažená životní úroveň většiny populace dostala do vážného ohrožení. Na jedné straně, se začínají kupit majetky, globální ekonomické mafie do nekonečné výše, na straně druhé dluhy, které brzy začnou růst nekonečným tempem. Domácnosti se zadlužují proto, aby si zachovaly životní úroveň, která byla ještě nedávno samozřejmostí.

Ve stejné době, kdy muži ztrácejí dobře placenou práci v továrnách, získávají ženy zpravidla mnohem hůře placenou práci v sektoru služeb. Velice často pak dochází k tomu, že domácnost, ve které pracují oba manželé, má příjmy nižší, než měla ještě poměrně nedávno, kdy do práce chodil pouze muž. Druhý typ zadlužení má podobu zadlužených státních rozpočtů. Také zde dluhy rychle narůstají. Když se otrokáři přestali dělit o zisky s otroky, povolali si na pomoc politiky a ekonomy, aby zdůvodnili žádoucnost takového sobeckého pyšného vývoje.

Deregulace, se týká především dvou oblastí: trhu práce a finančních trhů. Trh je upravován násilně globálně tak, aby to vyhovovalo jenom globálním otrokářům. Jako z udělání vede deregulace pracovního trhu ke stagnaci, ba k reálnému poklesu příjmů velké části pracujících, zatímco deregulace v oblasti finančnictví vede k zázračnému bohatnutí majitelů těch nejbizarnějších finančních produktů. Při správném nastavení dokáže trh spolehlivě plnit politické zadání a zároveň si pořídit dokonalé alibi skrze hezké řeči o deregulaci. Deregulace naplno otevřela cestu spekulantům.

Umožnila údajně bez rizika půjčovat lidem, o kterých se správně tušilo, že půjčky nikdy nesplatí. Tím obrovsky zvýšila zadluženost domácností. Navíc umožnila půjčovat lacino peníze celým zemím, a tím výrazně podpořila také zadlužování států. Život nad poměry se usídlil v rozpočtech domácností i států právě v době těch nejúspornějších pravicových vlád. Stačilo k tomu ponouknout lidi se stagnujícími příjmy, aby si půjčovali u finančních ústavů, které nevěděly, co s penězi, a hlavně co s jejich nápodobou, uměle vytvářenými, umně promíchávanými a okamžitě zase dále prodávanými deriváty.

Život nad poměry je produktem konzumní doby, kdy se otrokáři přestali „dělit“ s otroky o výsledky jejich práce a nabídli jim místo nich příslib udržení životní úrovně za cenu zadlužení. Totéž provedl po odchodu průmyslu finanční sektor s celými zeměmi. Promptně dodával obrovsky výhodné půjčky, které vlády kupily v rytmu střídání volebního kyvadla. Dějiny dokážou být hodně ironické. V tomto případě prokázaly svůj smysl pro černý humor tím, že popsaný vývoj proběhl právě v době, kdy na scénu nastoupily masy vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Šli naivně studovat v domnění, že tím zvýší sobecky svůj příjem a naději na zajímavou práci a zároveň se stanou víceméně imunními vůči hrozbě nezaměstnanosti a zadluženosti. V minulosti to takto skutečně fungovalo, s rychlým globálním nárůstem množství, rychle vystudovaných vysokoškoláků, a s odchodem průmyslu z vyspělých zemí, se však situace začala rychle globálně měnit. Je těžké si představit, jak by mohli vysokoškoláci zvyšovat rozvoj průmyslu, v době velikého zadlužení. Využitelnost vysokoškoláků je zproblematizována ve stejné době, ve které jich přibývá mnohem rychleji než kdykoliv dříve.

Jestliže po první světové válce, málo vzdělaná společnost, dokázala zbohatnout, a vytvořila masivní vzdělané vrstvy, nyní jsme svědky toho, že se vysoce vzdělaná společnost, zadlužuje a nedostává se jí prostředků na takové odměňování příslušníků vzdělaných vrstev, na jaké byli z minulosti ještě zvyklí. Tento vývoj úpadku vzdělání, se v Číně odehrává v rychlé sebevražedné zkratce. V zemi, která ještě nedávno patřila z hlediska podílu vysokoškoláků, spíše ke státům rozvojovým, aktuálně už hledá marně dlouho práci několik miliónů čerstvých absolventů univerzit.

Naivně snili o stabilních, dobře placených, pohodlných státních funkcích. Poslední iluze o vyvolenosti vysokoškoláků budou rychle globálně vyvráceny. Absolventi vysokých škol, kteří nedosáhnou pro své zaměstnavatele, vysokého zisku, budou eliminováni jako ekonomičtí paraziti. Ve světě, kde je úspěch dán časem, který se při práci ušetří, má myšlení vysokoškoláků vadu nenapravitelnou, že se jím čas na práci už ztrácí. Otázka, kdo si vlastně globálně žije nad poměry, se tak stává až nepříjemně jasně adresnou. Vysokoškoláci, kterým se slibovalo, že veliká investice do vzdělání je tou nejbezpečnější ze všech investic, jsou existenčně rozčarováni.

Marně naivně čekají, až něco z globálního bohatství, které se jako nikdy dříve hromadí tam nahoře, na vrcholu mocenské a ekonomické pyramidy, u globální ekonomické mafie, začne pomalu i prokapávat také k nim. Betonfobie je strach ze systému, kde je vše zabetonované psychicky, tato psychická nemoc postihuje všechny lidi, co žijí v konzumní bezcitné civilizaci, už od vzniku civilizace, a následkem je stress a deprese, u subjektů i objektů, co zde konzumně žijí. Tato fóbie se netýká fyzického betonu, ale psychického zabetonování díky; kastám, třídám, ekonomice, politice, morálce, normám, zákonům, regulacím, jazykům, nenávisti, pomluvám, vydírání, špehování atd.

K zabetonování dochází ve snaze získat; výhody, jistoty, moc, popularitu, monopol, centralizaci, svatost, autoritu, funkci, nesmrtelnost, vítězství atd. Vše, co se mění to způsobuje problémy, a zabetonování zabrání násilně změnám, a systém se umrtví a promění v betonový hřbitov, na kterém si žijí dobře veliké psychické mrtvoly, co zde dělají; papeže, prezidenty, ředitele, soudce, celebrity, předsedy, poslance, senátory, profesory, akademiky atd. Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, strachem z věcí, situací nebo lidí. Tento strach je ochromující.

Výrazně narušuje fungování a zasahuje do života. U fobie jsou typické příznaky jako bušení srdce, pocit na omdlení a pocit ohrožení. Pouhé pomyšlení na fobickou situaci může vyvolat úzkost. Postižený si strach uvědomuje, ale není schopen ho potlačit. Fobie má svůj vztah, na který je vázána, a podle kterého je také následně i pojmenována. Zde je seznam všech fobií, které zde způsobila betonofobie, která je pevným svatým bodem, kolem kterého se točí všechny ostatní lidské fobie.