Trestáme lidi za něco, co je v jejich přirozenosti a tím děláme z lidí pokrytce. Trestání lidí za věci, které jsou součástí jejich přirozenosti, může být problematické a nespravedlivé. To může způsobit, že se lidé cítí nepřiměřeně potrestaní za věci, které nemohou ovlivnit, a může to také vést k vytváření pokrytců. Pokrytectví se často vztahuje k situacím, kdy lidé soudí jiné za něco, co sami dělají nebo mají tendenci k tomu dělat.
Je důležité, aby trestní politika byla spravedlivá a zohledňovala různé aspekty lidské přirozenosti a chování. Většina společností se snaží uplatňovat zákony a tresty tak, aby byly proporcionální a aby braly v úvahu okolnosti, motivace a možnosti jednotlivců. Trestání lidí za něco, co je mimo jejich kontrolu nebo co je součástí jejich přirozenosti, by mělo být důkladně zváženo a mělo by se snažit o vytvoření spravedlivých a humánních opatření.
Jak bude vypadat digitální svět ve kterém nebudeme už mít genetická těla a budeme existovat jenom jako inteligentní systémy ve virtuální realitě, a tak nikdo nebude moci porušovat svatá digitální pravidla. Myšlenka digitálního světa, kde lidé neexistují v reálném těle a jsou pouze inteligentními systémy ve virtuální realitě, je konceptem často zmiňovaným ve vědecké fantastice a spekulativní literatuře.
Tento scénář by měl několik klíčových aspektů. Lidé by existovali ve virtuálním prostředí, kde by byli schopni vytvářet a upravovat svá digitální těla a okolí. Virtuální realita by byla tak realistická, že by lidé v ní mohli prožívat smyslové zkušenosti, podobné těm v reálném světě. V takovém světě by bylo možné lépe kontrolovat a vynucovat digitální pravidla, protože by se všechny interakce odehrávaly v digitálním prostředí.
Porušení pravidel by mohlo mít digitální důsledky, jako například omezení přístupu k určitým funkcím nebo oblastem virtuálního světa, nebo dokonce odpojení od něj. Zabezpečení digitálních identit by bylo klíčové, aby se zabránilo zneužití a podvodům. Měly by existovat mechanismy pro ověření toho, kdo má přístup ke konkrétním účtům a prostředkům.
Otázky etiky a morálky by zůstaly důležité i v digitálním světě. Jak by bylo možné řešit konflikty, hodnotit spravedlnost a uplatňovat sociální normy? I v takovém světě by mohly existovat zranitelnosti v digitálním prostředí, což by mohlo vést k různým problémům, včetně kybernetických útoků a zneužití.
Celkově by tento scénář přinesl řadu výzev a otázek týkajících se technologie, etiky, bezpečnosti a identity. Navíc by se muselo pečlivě přemýšlet o tom, jak zajistit, aby takový digitální svět byl dostupný a spravedlivý pro všechny, a aby nedocházelo k autoritářství nebo zneužívání moci.