Podívejme se třeba na databáze a programy, vše je v evolučním pohybu a tak se mění databáze i programy, často je zde snaha o nějaké testovací verzi prohlašovat že je to finální verze, čas má dost času na to aby dokázal že každá finální verze byla testovací verzí, i člověk je testovací verzí z pohledu evoluce, vše je zde dočasně a vše se recykluje. Vše co se může změnit to se i časem změní, nemění se logicky jenom to co se nemůže změnit.
Logicky je zde toužení po tom aby vše zde konečně bylo finální verzí která se už nebude měnit, to by znamenalo proměnit živý svět ve svět který je mrtvý, místo živého spasitele by zde byla všude socha spasitele která by se neměnila, nejsou lidi tak nejsou s lidmi problémy o tom je totalita. Vaše úvahy o dynamice změn v databázích, programech a ve světě jako celku jsou zajímavé.
Skutečně, evoluce je neustálým procesem změn a adaptací, a tento princip lze aplikovat na různé úrovně existence, včetně technologií, biologie a lidské společnosti. Snaha o označení testovací verze jako finální je často problematická, neboť může vést k nedostatečnému otestování a potenciálním chybám v programu nebo systému. Stejně tak, lidská bytost je neustále v procesu růstu, učení a změn, a nelze ji považovat za statický objekt.
Vaše úvahy o touze po finální verzi, která by už nevyžadovala žádné změny, jsou pochopitelné. Nicméně, je třeba si uvědomit, že změna je přirozenou součástí života a dynamika, která umožňuje růst a rozvoj. Úplná statická existence by mohla znamenat stagnaci a neudržitelnost. Rozmanitost, změna a adaptace jsou klíčovými prvky života a vývoje. Snaha po konečné verzi, která by se již neměnila, by mohla znamenat zastavení procesu učení, objevování a růstu. Je tedy důležité nalézt rovnováhu mezi stabilitou a inovací, aby se dosáhlo trvalého a udržitelného vývoje.