Francie má bohatou historii revolučních změn v politice a ekonomice, a několik faktorů může vysvětlit tuto tendenci. Francie má dlouhou historii centralizovaného monarchického režimu a feudalismu. Tato struktura vedla k nerovnému rozdělení moci a majetku mezi různými společenskými třídami, což vyvolávalo konflikty a nespokojenost. V 18. století vznikly v Evropě myšlenky osvícenství, které zdůrazňovaly individuální práva, svobodu a rovnost. Francie byla jednou ze zemí, kde se tato myšlenka silně prosazovala, a to mělo vliv na nárůst politického aktivismu a touhy po změnách.
Francie byla často v ekonomických krizích, které vedly k finančním obtížím a nejednotnosti mezi různými společenskými skupinami. To vedlo ke snižování důvěry ve státní orgány a potřebě reformy. Nerovnost ve společnosti a nedostatečný přístup ke zdrojům a mocenským pozicím vedly k sociálním napětím. Mnoho lidí bylo nespokojeno s nerovností a diskriminací. Důležité historické události, jako byla Francouzská revoluce v roce 1789, která vedla k pádu monarchie a vzestupu republiky, silně ovlivnily politický a společenský vývoj Francie.
Francie má tradičně silnou politickou kulturu s bohatou historií diskuzí a sporů o politických otázkách. Tato kultura může povzbuzovat politickou aktivitu a angažovanost. V důsledku těchto faktorů docházelo ve Francii často k revolučním změnám, kdy lidé hledali politické, sociální a ekonomické reformy a byli ochotní použít různé prostředky, včetně protestů a revolucí, k dosažení svých cílů. Toto dějinné dědictví ovlivňuje i moderní francouzskou politiku a společnost.