Zatímco touha po dokonalosti může být motivující a vést k neustálému zlepšování a inovaci, může také vést k nadměrnému kritizování a neustálému hledání chyb, což může být zbytečné a dokonce kontraproduktivní.
Nikdo a nic není dokonalé, a očekávání absolutní dokonalosti může být nereálné a zdrojem zklamání. Zaměřování na dokonalost může také bránit tvořivosti a inovaci tím, že klade přílišný důraz na nalezení nedostatků a brání zkoumání nových nápadů nebo přístupů.
To neznamená, že nemáme usilovat o kvalitu nebo nezlepšovat se. Ale důležité je mít realistické očekávání a naučit se přijmout určitou úroveň neperfektnosti jako součást lidské povahy a života obecně. Je důležité najít rovnováhu mezi snahou o dosažení vysokých standardů a přijetím reality, že chyby jsou přirozenou součástí procesu učení a růstu.
Místo zbytečného myšlení o dokonalosti můžeme zaměřit svou energii na konstruktivní způsoby, jak se zlepšovat, učit se z chyb a rozvíjet své dovednosti a schopnosti. Můžeme si také uvědomit a ocenit pokroky, které jsme již dosáhli, a být vděční za pozitivní aspekty naší práce nebo života.