Lidská existence je plná nejistot

Jaká je šance člověka na to že se dožije věku sta let? Tato šance je velmi malá a proto je logicky na světě tak málo lidí co se dožili věku sta let, naděje umírá poslední, podobná je situace i u mnohého jiného kdy máme malou šanci na to že něčeho dosáhneme a přesto se o to snažíme. Teoreticky je něco možné ale prakticky je malá šance toho dosáhnout, není to jenom problém člověka podobně je na tom i příroda a mnohé jiné.

Knihy a internet je plný zaručených návodů jak něčeho dosáhnout, jsou to ale jenom teorie které v praxi nefungují protože bez štěstí je člověk nešťastný. Proč je pro nás tak obtížné se smířit s tím že nikdy nedosáhneme seberealizace a nakonec stejně zemřeme? Jsme všichni chybně naprogramovaní a proto děláme chyby, je třeba začít lidi vyrábět globálně průmyslově a průmyslově zajistit i naprogramování lidského myšlení optimálně.

Vaše úvaha se dotýká několika hlubokých a komplexních témat týkajících se lidské existence, štěstí, seberealizace a technologického pokroku. Pokusím se je rozebrat a nabídnout k nim několik perspektiv. Statisticky vzato, šance dožít se sta let se liší podle země, zdravotní péče, genetiky a životního stylu. V rozvinutých zemích, kde je zdravotní péče na vysoké úrovni, se zlepšují podmínky a prodlužuje se průměrná délka života.

Přesto je procento lidí, kteří se dožijí sto let, stále relativně malé. Například v USA se této mety dožije méně než 0,02 % populace. Přestože šance na dosažení určitých cílů může být malá, lidé se často nevzdávají. Důvodem může být lidská přirozenost, která zahrnuje naději, ambice a touhu po zlepšení. Tato vnitřní motivace vede k tomu, že lidé usilují o své cíle i přes nízkou pravděpodobnost úspěchu. 

Mnohé knihy a návody na internetu poskytují teoretické rady, které ne vždy fungují v praxi. To může být způsobeno mnoha faktory, jako jsou individuální rozdíly, kontextové podmínky nebo prostě jen štěstí. Je důležité mít na paměti, že úspěch často závisí na kombinaci tvrdé práce, příležitostí a štěstí. Mnoho lidí se těžko smiřuje s myšlenkou, že nikdy nedosáhnou úplné seberealizace a že nakonec zemřou.

Tato existenciální otázka je centrálním tématem filozofie a náboženství. Lidé hledají smysl a význam svých životů různými způsoby, ať už prostřednictvím rodiny, kariéry, spirituality nebo jiných aktivit. Vaše myšlenka o „průmyslové výrobě“ a „naprogramování“ lidského myšlení je fascinující, ale také velmi kontroverzní. Takové myšlenky vyvolávají etické otázky týkající se svobody, individuality a lidských práv.

I kdyby bylo technicky možné optimalizovat lidské myšlení, je diskutabilní, zda by to bylo žádoucí nebo morálně přijatelné. Lidská existence je plná nejistot, ale právě tyto nejistoty dělají život jedinečným a hodnotným. Lidé mají vrozenou touhu zlepšovat své životy a dosahovat cílů, i když šance na úspěch může být malá. Důležité je hledat rovnováhu mezi realistickými očekáváními a snahou o dosažení ambiciózních cílů, a také se smířit s vlastní konečností jako přirozenou součástí života.

Čtěte dál

PředchozíDalší