Z dálky vypadají lidské společnosti jako; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus, egoismus, populismus atd. ve skutečnosti je každá lidská společnost dogmatickou centrální totalitou, ve které je rozdělní lidí na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole, rovnost mezi lidmi je jenom ve smrti.
V minulosti bylo mnoho snah o to, aby lidi nelhali a nekradli jenže problémem je to, že dobrota je žebrota, když něco nezvládneme po dobrém tak to řešíme po zlém, a proto zavíráme vadné lidi do vězení nebo do blázince, některé vadné lidi i mučíme a popravujeme, nebo zde jsou války kde se ve velkém vraždíme.
Naše myšlení a konání vychází z naší výchovy a situace ve které žijeme, jsme zjednodušeně řečeno evolučně naprogramované genetické stroje, každý lidský subjekt je naprogramován originálně, a tak jsme si cizí a naše vztahy jsou problematické. Pokud nejsme spokojení s realitou tak se snažíme z reality utéci do světa iluzí pomocí; léků, drogy, idealismu atd.
Neustále dochází k tomu, že egoističtí kariéristi nám slibují, že bude všem lidem v budoucnosti líp, jenže to jsou jenom pohádky pro malé děti, vždy je líp jenom těm, co jsou nahoře a zle je těm co jsou dole, vše je zde o propagandě a cenzuře, stali se z nás všech ubohé loutky, které elity snadno ovládají pomocí odměny a trestu.
Je zde pořád stejný příběh, někdo myslí, a tak chybuje, všechny problémy, které máme se opakují, a tak jistě na ně existují i řešení, proč vymýšlet dlouho to co je vymyšleno a otestováno. Nastoupí nový; vedoucí, ředitel, prezident, bůh atd. a začne vymýšlet něco co je už dávno vymyšleno, jakýkoli odpor proti těm, co zde mají moc je marný, komu není rady tomu není pomoci!
Podívejme se na staré knihy a dojde nám to, že každá informace má dočasnou hodnotu, vše je v evolučním pohybu, a tak to co bylo dříve populární to dneska nikoho nezajímá! Vše je o tom že z dálky vše vypadá jinak než z blízka, podívejme se na problematiku egoistického pokrytectví, z dálky vnímáme egoistické pokrytectví jako něco normálního a z blízka nám dojde to, že egoistické pokrytectví je psychická nemoc, na kterou nemáme optimální léky.
Pandemie v nahotě odhalila naše egoistické pokrytectví, kdy je zde snaha donutit násilím lidi k tomu, aby dělali to, co si přejí ti, co zde mají velikou moc, oni vše vědí lépe a jejich řešení pandemie jsou správná a nikdo je nebude kritizovat, najednou zde jsme u dogmatické svaté totality, která má patent na svatou pravdu.
Pokud plýtváme hodnotami tak to jistě má nějakou příčinu, tou příčinou je náš amatérismus! Podívejme se na špatné knihy, které jsou klasickou ukázkou plýtvání časem a penězi na pitomosti. Statistiky globálně je 99 % na světě vydaných knih zařazena do kategorie špatné knihy, jak je to možné že jenom 1 % knih je v kategorii správné knihy?
Je to jako závod, kde je na startu sto závodníků a jenom jeden závodník je první v cíli, protože je nejlepší. Vše je zde o konkurenci, která odděluje špatné od správného, pokud zde není konkurence tak zde není oddělení správného od špatného.
Z díla poznáme hodnotu tvůrce o tom je evoluční proces, který eliminuje vše, co je špatné, tak jako je 99 % knih v kategorii špatné knihy tak je i 99 % lidí na světě v kategorii špatný člověk příčinou je to že špatní rodiče mají logicky špatné děti, jablko nepadne daleko od stromu.
Tragédie je, pokud nám vládne špatná elita, následkem je to že máme špatnou náladu a mnoho lidí se snaží utéci tam, kde nevládne špatná elita, aby měli dobrou náladu. Budeme muset u lidí globálně zavést kontrolu kvality, nekvalitní lidi eliminujeme v krematoriu, tak už nebudeme muset potřebovat antikoncepci a potraty, protože lidí na světě už nebude jako sraček.
Kam se podíváte, všude roste podpora pro populistické ideologie. Šokovaně se odvrátit je možná pochopitelné, ale jistě ne rozumné. Lepší by bylo ptát se, proč vlastně tato hnutí vznikají a sílí. Realisticky viděno jsou populistické konzumní společnosti stále zřetelněji v problémech. Jejich populistické elity však odmítají přizpůsobit své jednání realitě.
Již delší dobu tvoří vládnoucí strany mocenský systém odmítající vzít na vědomí konzumní realitu a reprezentovat celé názorové spektrum společnosti. Jeho členové mezi sebou sice tvrdě bojují o výhody a moc, ale jsou stoprocentně zajedno v tom, co nechtějí slyšet. Pod praporem politické korektnosti a za vydatné mediální podpory vytěsňuje populisticky z politické diskuse „nežádoucí“ témata a oslabuje možnosti optimální kontroly.
Nepohodlní křiklouni jsou okřiknuti a jejich názory jsou zařazeny mediálně jako; extremistické, šovinistické, zaostalé, neetické, nekompetentní atd. Rostoucí počet občanů se vzpírá amatérismu svých elit a snaží se jim již delší dobu sdělit, že podle jejich názoru nejsou; pandemie, války, spása klimatu, vznik multikulturní společnosti, víra v neomylnost trhu či ve společnou měnu prvořadými úlohami.
Tyto voliče „pálí“ banálnější a zároveň závažnější problémy. Ve slábnoucích a chudnoucích západních společnostech se prohlubuje ekonomická nerovnost, slábne střední třída, klesá závaznost norem soužití, roste podrážděnost mezi sociálními skupinami a klesá jak tolerance, tak společenská soudržnost.
Vznik populistických hnutí a stran tedy odráží zásadní rozpor mezi politickou třídou a společností ohledně toho, která témata jsou důležitá a kdo jejich pořadí určuje. A vůbec není náhoda, že se populistická témata týkají existenciálních otázek souvisejících s bezpečností a životní úrovní.
Překvapit by nemělo ani to, že sociální populismus často reprezentují extrémní osobnosti s extrémními názory jako Adolf Hitler! Jejich politický vzestup totiž signalizuje, že společnost se nalézá v extrémní situaci, protože její vláda dlouhodobě zanedbala důležitá témata a oddalovala nepohodlné zákroky.
Jednolitý mocenský systém politické třídy navíc neobsahuje žádné politické seskupení, které by se skutečně palčivým otázkám věnovalo. Nelze říci, že by politická třída byla zvláště nechápavá, prostě se vzpírá vzít na vědomí nepopulární fakta. My přece víme nejlépe, co je správné. Krize je příkladem toho, jak bezdůvodně si politická třída věří a jak pomalu se učí.
Vznik populistických stran ukazuje i to, že správné poznatky prosakují spíše od „nekompetentní ulice“ k velitelským výšinám než opačně. Pak však na rozdělení moci ve společnosti něco nehraje. Střízlivě viděno je rostoucí podpora národně orientované politiky důkazem toho, že prostí lidé posuzují možnosti vládnutí realističtěji než v učební látce.
Kdykoliv se elity pokusí převzít zodpovědnost za zeměkouli, končí jejich nápady obvykle tak jako auta na elektřinu, která v zimě nefungují! Teoreticky jsou sice nadnárodní řešení účinnější, jenže prakticky jsou neuskutečnitelná. Národně zaměřená politika má ze zcela prostých důvodů větší šance na úspěch.
Dává totiž přednost řešením v rámci prostoru, který elity znají a ovládají jejich vlastního státu. A národní řešení umožňují formulovat politiku šitou na míru situaci, v níž se země právě nalézá. O globální koncepce rostoucí počet voličů nestojí. Úplně by jim stačilo, kdyby elity zajistily bezpečnost a hospodářský rozkvět vlastní země.
Má-li demokracie v krizemi zmítaném světě obstát, musí bránit svou integritu a stabilitu. Její mírumilovnost však komplikuje násilnou obranu její statika tudíž závisí výlučně na stabilitě pravidel a institucí. Úlohou elit tedy není zpochybňovat normy a instituce ve jménu svobody a tolerance. Naopak.
Politická třída musí věrohodně a důsledně ujišťovat občany o tom, že normy chování platí v jejich společnosti pro všechny naprosto stejně, a zejména pro ty, kteří přicházejí z jiných kulturních okruhů jako jsou třeba lidi s tmavou pletí, co umí akorát fyzicky pracovat v zaostalém zemědělství.
Především by bylo třeba akceptovat, že důvodem, proč neexistuje dokonalá společnost, je skutečnost, že lidské vlastnosti a schopnosti její vznik vylučují, z čertů nikdo anděly neudělá. Úlohou elit není budovat vzdušné zámky a pěstovat iluze o zvládnutelnosti čehokoliv, nýbrž uvažovat co nejjednodušeji a jednat správně.
Politická třída je tady „pouze“ od toho, aby rizika vedoucí ke krizi rychle rozpoznala, realisticky je poměřila svými možnostmi a soustředila se výlučně na to, co je krátkodobě nutné a zároveň i dosažitelné. A konečně. K vládnutí bohužel patří i to, že mnohé zlo musíme prostě dopustit a zachovat si tak šanci ovlivnit alespoň něco.
Úlohou a kritériem úspěšnosti politické třídy dnes a zítra je měřitelný příspěvek ke zvýšení blahobytu a bezpečnosti vlastního národa. Demokracie nejsou zodpovědné za celý svět. A to tím spíše, že jeho značná část dává zřetelně najevo, že o spasení z jejich strany vůbec nestojí.
Situaci na zeměkouli prospěje politická třída nejvýrazněji tím, když se jí podaří udržet stabilitu ve vlastních zemích. Zkušenost nás učí, že účast na tom či onom spasitelském programu působí spíše kontraproduktivně. Růst podpory populistických hnutí je zároveň dobrá a špatná zpráva: Dobrá zpráva zní, že ve společnosti funguje cosi jako sebezáchovný instinkt.
Když se politická třída chová chybně, vzniknou protestní hnutí, která ji donutí respektovat skutečný stav společnosti. Špatná zpráva říká, že tento proces probíhá příliš pomalu a náklady chybných rozhodnutí politických elit dramaticky rostou. A nejdůležitější poselství populismu? Prostý občan sice neumí své názory dost šroubovaně mediálně vyjádřit, ale přesto se vyplatí mu naslouchat. Nezřídka má totiž svatou pravdu.
Jedna věc je něco chtít a druhá věc je to mít, vše je evolučně zde o soutěži a boji o to po čem toužíme, toužení je zdrojem naší deprese a blbé nálady. Je to obrazně jako ve sportu, kde je rozdělení na ligy a dostat se do první ligy trvá mnoho let, nic nového pod sluncem i v přírodě je soutěž a boj o to po čem živé systémy touží a v tomto boji se mnohdy umírá brzo po narození.
Dobytek nemusí soutěžit a bojovat ale následkem je deprese a degenerace, vše zde jsou příčiny a jejich následky, centrální organizace dělají z lidí pitomý dobytek a následkem je veliká konzumace drog a léků na deprese. Jak se stát tím po čem toužíme? Vše je o genetice a výchově, pokud je zde špatná genetika a špatná výchova tak je váš osud špatný a veškerá vaše snaha o to být prezidentem nebo aspoň ředitelem, je naivní a marná!
Obrazně je každá lidská vláda mozkem, který řídí složitý živý systém, je to jenom matematika a tím zde jsou chyby, kdo nic nedělá ten nechybuje, a tak je povýšen! Nechybují jenom lidi, chybují i zvířata a programy, dokonalé je jenom to, co je mrtvé, a tak je zde často snaha o to, aby bylo něco mrtvé a tím to bylo dokonalé, třeba teorie to je mrtvá praxe. Veliké krize v nahotě odhalují to, že nám vládnou šílení blázni, co mají imunitu! Moc je návyková droga která dělá z pitomců šílené blázny, Adolf Hitler je ukázkovým příkladem šíleného blázna!
Propaganda s cenzurou umožňují vznik dogmatických centrálních totalit, které vytvářejí pro pitomce pekelný očistec, ve kterém je dobrota žebrota. Z díla poznáme vládu, je třeba dát lidem konečně možnost, aby mohli každý měsíc oznámkovat pomocí internetu svoji vládu, abychom věděli pravdu o tom, jak si vláda právě vede, známkovali bychom každý měsíc na internetu i; prezidenta, předsedu vlády, ministry, poslance, senátory atd. skončila by tak anonymita těch co nám vládnou a vyhýbají se chytře kontrole od veřejnosti.