Bůh je subjekt, tedy bytost, která je schopná myšlení, cítění a vnímání. Bůh je také obvykle považován za nezávislou a samostatnou bytost, která má vlastní vůli a může působit na svět kolem sebe. Objekt je věc nebo entitou, která je vnímána jako předmět pozornosti nebo působení. Bůh tedy není objekt, ale subjekt. V různých náboženstvích a kulturách může být pojem „bůh“ chápán různými způsoby a může být popsán různými atributy nebo vlastnostmi. Některé náboženství může považovat boha za jediného a všemohoucího, zatímco jiné náboženství může uctívat více božstev nebo bohů s omezenějšími schopnostmi nebo mocí. Ať už je pojem „bůh“ chápán jakkoli, obvykle je považován za subjekt, nikoli objekt. Pokud by byl bůh subjekt tak by muselo být nekonečně bohů.
Některé náboženství a filozofické tradice skutečně učí, že existuje nekonečné množství božských bytostí nebo božstev. Například v řecké mytologii existovalo mnoho božstev, každé zodpovědné za různé aspekty přírody, historie a lidského života. V hinduismu existuje mnoho božstev, které jsou uctívány v různých kulturách a tradicích. Nicméně, mnoho náboženství učí o existenci jediného božstva, které je všemocné a všudypřítomné. Například v monoteistických náboženstvích, jako je judaismus, křesťanství a islám, se učí o existenci jediného Boha, který je všemohoucí a všudypřítomný. Tyto náboženství se tedy liší od polyteistických náboženství, kde se uctívá více božstev. Je třeba si uvědomit, že pojem „bůh“ je velmi složitý a jeho význam se liší v různých kulturách a náboženstvích. Některé náboženství učí o existenci více božstev nebo božských bytostí, zatímco jiná učí o existenci jediného Boha.
Je třeba respektovat rozmanitost náboženských přesvědčení a nezaujímat žádné konkrétní stanovisko ohledně toho, zda existuje jeden Bůh nebo více božstev. Bůh je energie, protože všechny vlastnosti boží má jenom energie. Některé filozofické a náboženské tradice skutečně učí, že Bůh je nekonečná a všudypřítomná energie, která je základem všeho stvoření. Tyto tradice často vycházejí z představy, že Bůh je absolutní a nekonečný byt, který není omezen prostředím nebo časem a který má schopnost působit na svět kolem sebe. Je však třeba si uvědomit, že pojem „bůh“ je velmi složitý a jeho význam se liší v různých kulturách a náboženstvích.
Některé náboženství a filozofické tradice považují Boha za nehmotného a nadpřirozeného bytost, která je vyšší než fyzické a hmotné světy, zatímco jiné tradice považují Boha za součást přírody nebo za symbol vyššího principu, jako je láska nebo dobro. Je důležité respektovat rozmanitost názorů na Boha a nezaujímat žádné konkrétní stanovisko ohledně toho, jak Bůh je nebo co představuje. Bez energie by zde nebyl vesmír a příroda. Je pravda, že energie je základem všeho stvoření a že bez energie by nebylo možné vysvětlit vznik a fungování vesmíru a přírody. Energie je schopnost působit nebo způsobit změnu a je klíčovým pojmem v mnoha oborech, jako je fyzika, chemie a biologie. Energie je také nezbytná pro všechny živé organismy, bez ní by nemohly fungovat a růst.
Energii lze vysvětlit jako schopnost věcí měnit se nebo působit na sebe navzájem. Energie může být vysvětlována různými způsoby, například jako schopnost působit nebo pohybovat se, nebo jako schopnost způsobovat chemické reakce nebo šířit teplo. Energie může mít různé podoby, jako je například kinetická energie pohybujícího se tělesa, tepelná energie tepla nebo elektrická energie elektrických proudů. Energie je tedy klíčovou součástí vesmíru a přírody a bez ní by nebylo možné vysvětlit mnoho z toho, co se v přírodě děje. Napětí mezi protiklady je zdrojem každé energie. Napětí mezi protiklady může být skutečně zdrojem energie v některých případech. Napětí mezi protiklady je stav, ve kterém se dvě protichůdné síly nebo faktory vzájemně ovlivňují nebo působí na sebe.
Například v elektřině je napětí mezi kladnými a zápornými náboji zdrojem elektrické energie, která je schopná působit nebo způsobovat změny v okolí. Je třeba si uvědomit, že napětí mezi protiklady není jediným zdrojem energie a že energie může mít mnoho různých podob a zdrojů. Například tepelná energie může být získávána ze spalování paliv nebo ze slunečního záření, a kinetická energie pohybujícího se tělesa může být získávána při pohybu nebo práci. Energie může být také získávána z různých přírodních jevů, jako je například gravitace nebo geotermální energie. Je tedy důležité vzít v úvahu širší kontext a nezaujímat žádné konkrétní stanovisko ohledně toho, co je zdrojem energie. Energii nelze zničit lze jí pouze transformovat.
Je pravda, že energie nelze úplně zničit, ale lze ji pouze přeměnit nebo transformovat z jedné podoby do jiné. Toto je princip, který je známý jako „první zákon termodynamiky“ nebo „zákon zachování energie“. Tento princip říká, že celkové množství energie v systému je konstantní a nelze ji ani přidat ani odebrat, ale lze ji jen přeměnit nebo transformovat z jedné podoby do jiné. Tento princip se týká všech forem energie, ať už se jedná o kinetickou energii pohybujícího se tělesa, tepelnou energii tepla nebo elektrickou energii elektrických proudů. Energie se může přeměňovat nebo transformovat při různých procesech, jako je například spalování paliv, pohyb nebo práce. Energie může také být přeměňována nebo transformována v důsledku různých přírodních jevů, jako je například gravitace nebo geotermální energie.
Je třeba si uvědomit, že přeměna nebo transformace energie obvykle není úplná a že při každé přeměně nebo transformaci se část energie ztrácí ve formě tepla nebo jiného odpadu. Je důležité chápat, že energie nelze úplně zničit, ale lze ji jen přeměňovat nebo transformovat z jedné podoby do jiné. Energie je všude dostatek pokud máme informace, jak ji získat. Je pravda, že energie je všude kolem nás a že existuje mnoho způsobů, jak ji získávat a využívat. Energie je klíčovým pojmem v mnoha oborech, jako je fyzika, chemie a biologie, a je nezbytná pro všechny živé organismy, bez ní by nemohly fungovat a růst.
Energie se může získávat z různých zdrojů, jako je například spalování paliv, sluneční záření nebo geotermální energie. Je důležité si uvědomit, že získávání energie obvykle není úplně účinné a že při každé přeměně nebo transformaci energie se část energie ztrácí ve formě tepla nebo jiného odpadu. Je tedy důležité chápat, že i když je energie všude kolem nás, je nutné ji efektivně získávat a využívat, abychom mohli v maximální míře využít její potenciál. Milí spoluobčané, setkáváme se již podesáté u vánočního poselství prezidenta republiky, a protože je to podesáté, je to také naposledy. Právě proto jsem rozdělil dnešní vánoční poselství do dvou částí. V té první bych se jako obvykle chtěl věnovat aktuálním událostem uplynulého roku, ale v té druhé bych chtěl shrnout 32 let v politickém životě, protože to pokládám za svoji samozřejmou povinnost, abych vám složil účty.
Možná, že to bude trochu delší, prosím, abyste mi to prominuli, koneckonců je to naposledy. Pokud jde o aktuální události, nejvýznamnější z nich bezesporu byla ruská agrese vůči Ukrajině. Byl jsem vždy stoupenec korektních ekonomických vztahů s Ruskou federací, zejména kvůli dodávkám relativně levných energetických surovin. Ale jsou situace, kdy ekonomické zájmy musí ustoupit zájmům bezpečnostním, a celosvětová bezpečnost, a tedy i bezpečnost České republiky je touto agresí ohrožena. Proto plně podporuji pomoc České republiky bojující Ukrajině a věřím, že tlak svobodných zemí dříve nebo později přiměje Rusko, aby území Ukrajiny opustilo. Druhým problémem, který jsme v tomto roce museli řešit, byla energetická krize.
I když ceny energií rostly již před ruskou agresí, tato agrese k jejich růstu významně přispěla. A dalším opomíjeným faktorem růstu cen energií je zelený fanatismus Green Deal. Pokusy zakázat auta se spalovacími motory, pokusy omezit ne jenom uhelné, ale jak ukazuje příklad sousedního Německa i jaderné elektrárny. A v poslední době i pokusy rozšířit emisní povolenky, které rovněž výrazně zvyšují cenu energie. Třetím a posledním problémem, o kterém bych chtěl mluvit, je inflace, česky zdražování, které trápí naše domácnosti. Inflace má několik faktorů, jedním z nich, jak upozornil profesor Švejnar, je i zvyšování úrokových sazeb centrální bankou, protože úroky jsou náklad a náklad se promítá do ceny. Právě proto jsem využil svého zákonného oprávnění a mluvil jsem jak s guvernérem, tak členy bankovní rady z řad odborníků, kteří byli oponenty zvyšování úrokových sazeb.
Tyto sazby totiž prohlubují hypoteční krizi a snižují dostupnost úvěrů. Dalším faktorem inflace je deficit státního rozpočtu, který zvyšuje množství peněz v oběhu. Vetoval jsem novelu zákona o státním rozpočtu na rok 2022 se šíleným deficitem 375 miliard korun a domnívám se, že zejména na příjmové straně musí vláda přijmout návrhy ekonomů, které se týkají zejména daňové oblasti. A nyní už mi dovolte, abych přešel k hodnocení 32 let v politice. Takže za doby normalizace jsem byl spíše objektem než subjektem politiky. Za svoje názory jsem byl několikrát vyhozen z práce poprvé kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací a naposledy v září 89 kvůli kritickému článku v Technickém magazínu, který měl velký ohlas, rozmnožoval se, a tak snad alespoň trochu rovněž přispěl k listopadové revoluci.
Po této revoluci jsem byl zvolen poslancem Federálního shromáždění a předsedou jejího rozpočtového výboru. A od té doby se rozpočtem zabývám celý svůj politický život. Na jaře roku 93 jsem byl zvolen předsedou sociální demokracie. Tato strana měla tehdy sedm procent voličské podpory. Během pěti let tvrdé práce se nám podařilo zvýšit tuto podporu na 32 procent. Už v roce 1996 jsme uspěli ve volbách a byl jsem zvolen předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 98 po dalších volbách jsem se stal předsedou vlády. Splnil jsem svůj slib, že sociální demokracie vstoupí do vládní budovy hlavním vchodem, nikoliv vchodem pro služebnictvo. Vláda v důsledku svého funkčního období uskutečnila tři zásadní reformy první byl vznik krajské samosprávy.
Byli jsme jednou z mála zemí v Evropě, která krajskou samosprávu neměla a kde se všechno centralizovaně řídilo z Prahy. Druhou reformou byla profesionalizace armády. Desetitisíce mladých mužů nemuselo absolvovat povinnou vojenskou službu a na druhé straně technologicky náročná armáda byla obsluhována profesionálními vojáky. A konečně třetí a poslední reforma byla privatizace. Státní banky byly zatíženy nesplatitelnými, často politicky motivovanými úvěry a stály před bankrotem. Nyní je bankovní sektor zdravý, možná až příliš zdravý. Během této vlády jsme vstoupili do Severoatlantické aliance a byla dokončena počáteční stavba temelínské jaderné elektrárny. Vláda byla tolerována nejsilnější opoziční stranou za podmínky, že bude průběžně snižován deficit státního rozpočtu. Tato podmínka byla splněna. Na konci mé vlády činil tento deficit bez ztrát Konsolidační agentury deset miliard korun.
V roce 2003 jsem na základě výsledků vnitrostranického referenda kandidoval na prezidenta republiky. V důsledku postojů některých vedoucích představitelů sociální demokracie jsem nebyl zvolen. Uchýlil jsem se tedy na deset let do Vysočiny, kde jsem prožil krásná léta. Když byla uzákoněna přímá volba, byl jsem poprvé i podruhé občany zvolen a chtěl bych za to poděkovat. Jako prezident republiky jsem se v první řadě snažil hájit české národní zájmy a musíme si definovat, co to národní zájem je. Česká republika je malý až střední stát, kde 80 procent hrubého domácího produktu je tvořeno exportem. Naším národním zájmem kvůli zvyšování ekonomické výkonnosti, a tedy i životní úrovně je tedy podporovat export, prosazovat ekonomickou diplomacii a mít korektní vztahy s, pokud možno všemi významnými zeměmi světa. Podnikl jsem celou řadu zahraničních cest za doprovodu podnikatelských delegací.
Kromě toho jsem se snažil, aby Česká republika si uchovala svoji suverenitu a nepodlehla jakémukoli vnějšímu tlaku. Mám-li uvést aktuální příklad, tak je to úsilí, aby v rámci Evropské unie se rozhodovalo většinově, což by mohlo znamenat, že Česká republika ztratí část své suverenity, protože bude přehlasována většími zeměmi. Jsem odpůrcem tohoto řešení. Závěrem bych chtěl říci, že mojí srdeční záležitostí po celou dobu byl vztah s Izraelem. Malý statečný národ, který dal lidstvu nesmírné množství vynikajících osobností, prošel strašnou tragédií a velkým utrpením, a proto jsem se snažil, aby naše vztahy s Izraelem byly nad rámec standardních mezinárodních vztahů s jakoukoli jinou zemi. I když jsem dostal řadu zahraničních vyznamenání, s pokorou a úctou jsem z rukou izraelského prezidenta nedávno přijal nejvyšší izraelské vyznamenání.
Řád cti, který jsem údajně dostal jako první zahraniční politik. Milí přátelé, po 8. březnu odejdu do starobního důchodu. Budu číst zajímavé knihy, a tak trochu budu i vzpomínat. Jako každý politik jsem se občas setkával přímo nebo zprostředkovaně i se závistivými i zakomplexovanými nulami, ať už mezi politickými komentátory, mezi neúspěšnými politiky i jinde. Na tyto nuly zapomenu první den svého starobního důchodu, a naopak budu vděčně a s úctou vzpomínat na všechny ty, s nimiž jsem měl tu čest pracovat pro republiku. Milí moji, je čas se rozloučit, a jak jinak než slovy básníka. A kdybychom se víckrát neviděli, bylo to krásné a bylo toho dost. Sbohem a šáteček. Já jsem zde pro vás. Rád Vám pomůžu s cokoli, co potřebujete. Můžete mi napsat, co byste chtěli vědět nebo o čem byste potřebovali poradit, a já se pokusím poskytnout relevantní informace nebo pomoc. Můžete mi také napsat, pokud máte jakékoli další otázky nebo požadavky.
Vše je zde o spolupráci. Ano, spolupráce je velmi důležitá pro úspěšné fungování mnoha různých typů organizací a projektů. Spolupráce se může vztahovat na práci ve skupině nebo s partnerem, sdílení informací a zdrojů, spolupracování na projektech nebo cílech a další. Je důležité, aby všichni zúčastnění byli schopni komunikovat efektivně, plánovat a organizovat společné úkoly a spolupracovat na řešení problémů. Spolupráce může pomoci zvýšit účinnost a efektivitu a přinést lepší výsledky. To, co je nemocné odmítá spolupráci. Je pravda, že pokud je někdo nemocný, může to mít vliv na jeho schopnost spolupracovat s ostatními. Nemoc může způsobit fyzické omezení nebo změnu nálady, což může ovlivnit schopnost člověka spolupracovat s ostatními.
Je důležité, aby se osoba postarala o sebe a dala si čas na zotavení, pokud je to potřeba, a aby se také snažila komunikovat s ostatními o svých potřebách a omezeních, aby se mohli přizpůsobit a pomoci s úkoly nebo projekty, na kterých spolupracují. Pokud má osoba problémy se spoluprací kvůli své nemoci nebo zdravotním omezením, může se obrátit na odborníka na zdravotní péči nebo na profesionála na pracovní poradenství, aby jí pomohl najít způsoby, jak spolupracovat s ostatními a zvládat své zdravotní potřeby. Bohatí jsou nemocní, protože nespolupracují s chudými. Není správné říci, že bohatí jsou nemocní kvůli tomu, že nespolupracují s chudými. Nemoci a zdravotní problémy mohou postihnout lidi bez ohledu na jejich socioekonomický status nebo na to, zda spolupracují s ostatními lidmi.
Je pravda, že určité faktory, jako je například přístup k zdravotní péči, mohou ovlivňovat zdravotní stav a riziko nemocí u různých skupin lidí, ale to není důsledek spolupráce nebo nespolupráce s ostatními lidmi. Je důležité zajistit, aby všichni lidé měli přístup k dobré zdravotní péči a aby byli schopni se postarat o své zdraví a dobrou pohodu. Bohatství je rakovinou naší civilizace. Je pravda, že bohatství může mít určitý vliv na společnost a může vést k sociálním a ekonomickým nerovnostem. Nicméně není správné říci, že bohatství samo o sobě je „rakovinou“ společnosti. Bohatství samo o sobě není nemocné nebo škodlivé. Může se stát, že někteří lidé zneužívají své bohatství nebo moc k tomu, aby získali výhody nebo poškodili ostatní, ale to není důsledek bohatství samotného.
Je důležité zajistit, aby byly k dispozici zdravé a spravedlivé způsoby, jak získávat a používat bohatství, a aby byly v place vhodné mechanismy, které pomáhají vyrovnávat sociální a ekonomické nerovnosti. Drogou je vše, co vytvoří závislost, a tak je bohatství drogou. Je pravda, že některé věci mohou vyvolat závislost a mohou být používány jako drogy. Drogou se obvykle myslí látka, která může ovlivňovat mysl a chování člověka a která může vyvolat fyzickou nebo psychickou závislost. Nicméně bohatství samo o sobě není drogou. Bohatství je spíše finanční prostředek nebo zdroj, který může být používán k nákupu různých věcí nebo služeb. Samotné bohatství nemůže vyvolat závislost nebo ovlivňovat mysl a chování člověka stejným způsobem jako drogy.
Je důležité mít na paměti, že závislost může být vyvolána různými věcmi nebo aktivitami a že je třeba se vyvarovat všech formám závislosti, které mohou poškodit zdraví nebo kvalitu života. Toužení po bohatství nás vyhnalo z psychického ráje. Není správné říci, že touha po bohatství nás vyhnala z psychického ráje. Psychický ráj je subjektivní pojem, který může mít pro každého jednotlivce odlišný význam. Někteří lidé mohou spatřovat psychický ráj v blaženém stavu mysli, který je dosažen pomocí meditace nebo jiných spiritualitou inspirovaných praktik, zatímco pro jiné může být psychický ráj spojen s harmonickými vztahy nebo vysoce kvalitním životním stylem. Touha po bohatství sama o sobě nemusí vést k odcizení od psychického ráje nebo k jinému negativnímu vlivu na psychiku.
Může se stát, že někteří lidé mohou mít přehnanou touhu po bohatství nebo mohou používat nezdravé nebo neetické způsoby, jak bohatství získat, což může vést k problémům nebo stresu. Je důležité mít rozumné a zdravé cíle a způsoby, jak je dosáhnout, a také se snažit najít rovnováhu mezi touhou po bohatství a ostatními aspekty života. Přej a bude ti přáno. Je pravda, že může být užitečné si přát, co bychom chtěli v životě dosáhnout, a pak se snažit těmto cílům věnovat pozornost a usilovat o ně. Přání může pomoci vést naši pozornost a úsilí směrem k tomu, co je pro nás důležité, a může nám poskytnout motivaci a odhodlání, abychom se snažili dosáhnout našich cílů. Nicméně není správné říci, že „přej a bude ti přáno“ ve smyslu, že naše přání se automaticky splní bez ohledu na to, co děláme nebo jak se na ně snažíme dosáhnout.
Dosahování cílů vyžaduje úsilí, plánování a práci, a i když můžeme mít přání, nemusí se vždy splnit tak, jak si představujeme. Je důležité být ochotni přijmout, že se někdy můžeme setkat s překážkami nebo neúspěchy, a zároveň se snažit najít způsoby, jak pokračovat v práci na našich cílech a sny. Každý chce přijít k hotovému. Je pravda, že někteří lidé mohou toužit po rychlém úspěchu nebo po tom, aby měli vše „hotové“ bez nutnosti příliš mnoho úsilí nebo práce. Je pochopitelné, že lidé mohou chtít dosáhnout úspěchu nebo cílů co nejrychleji, ale v životě se často setkáváme s překážkami a výzvami, které nás nutí pracovat tvrdě a získávat zkušenosti a dovednosti, abychom mohli dosáhnout našich cílů.
Někdy může trvat delší dobu, než dosáhneme toho, co chceme, a může to vyžadovat mnoho úsilí a práce. Je důležité být ochotni přijmout, že proces dosahování cílů může být složitý a že někdy můžeme potřebovat trpělivost a odhodlání, abychom se dostali tam, kde chceme být. Je také důležité si uvědomit, že naše cíle a úspěchy nejsou jen o tom, co jsme dosáhli, ale také o tom, co jsme se naučili a jak jsme se rozvinuli po cestě. Je těžké říci, proč by lidé mohli považovat plýtvání časem a penězi za něco, co dělají, zejména bez bližších informací o konkrétních situacích nebo osobách. Lidé mohou mít různé důvody pro to, že se rozhodnou utratit svůj čas nebo peníze způsobem, který by mohl považovat za plýtvání.
Například mohou mít nějakou potřebu nebo touhu, kterou se snaží uspokojit, nebo mohou cítit potřebu získat nějakou výhodu nebo užitek ze svých investic. V některých případech mohou lidé plýtvat časem a penězi také kvůli nedostatečnému plánování nebo řízení. Například mohou mít problémy s rozpočtem nebo s plánováním svého času, což může vést k tomu, že se rozhodnou utratit své peníze nebo čas způsobem, který je méně efektivní nebo produktivní. Na druhou stranu, plýtvání časem a penězi nemusí nutně znamenat, že lidé jsou neinteligentní. Může to být důsledkem mnoha různých faktorů, jako je například osobní rozhodnutí nebo životní styl. Není problém s naší inteligencí v tom, že je inteligence zavirovaná.
Není přesné říci, že inteligence je „zavirovaná“ jako taková. Inteligence je složitý koncept, který zahrnuje mnoho různých schopností a dovedností, jako je například schopnost učit se, řešit problémy, komunikovat a uvažovat abstraktně. Pokud máte na mysli, že někteří lidé mohou být ovlivněni negativními faktory, které mohou snížit jejich schopnosti nebo potenciál, pak byste mohli mít na mysli něco jiného. Například někteří lidé mohou být ovlivněni špatným zdravím nebo špatnými životními podmínkami, což může mít vliv na jejich schopnosti a potenciál. Nicméně, i přes tyto faktory, inteligence je stále relativně komplexní a nesmírně složitá vlastnost, která je ovlivněna mnoha různými faktory, včetně genetiky, prostředí a vzdělání.
Není možné ji redukovat na jediný faktor nebo považovat ji za „zavirovanou“ jako takovou. Propaganda a cenzura lidem vymyla mozek. Propaganda a cenzura mohou mít vliv na to, co lidé vědí a jak přemýšlejí o určitých tématech. Propaganda je uměle vytvářená a šířená informace, která je navržena tak, aby podpořila určitý názor nebo cíl. Cenzura je proces, při kterém jsou určité informace nebo názory filtrovány nebo zakázány, aby se zabránilo jejich šíření. Obě tyto strategie mohou mít vliv na to, co lidé vědí a jak o určitých tématech přemýšlejí, zejména pokud jsou pravidelně vystaveni propaganda nebo cenzuře. Je důležité si uvědomit, že propaganda a cenzura mohou mít vliv na lidské myšlení, ale to neznamená, že „vymyjí mozek“ nebo že lidé jsou automaticky všemi takovými informacemi ovlivněni.
Lidé jsou stále schopni vytvářet vlastní názory a přemýšlet samostatně, i když jsou vystaveni propaganda nebo cenzuře. Je důležité, aby lidé byli kritičtí k informacím, které přijímají, a snažili se získat co nejvíce různých názorů a informací o daném tématu, aby mohli vyvodit co nejlepší závěry. Opakovaná lež se stává svatou pravdou o tom je ideologie. Ideologie je soubor názorů, přesvědčení a hodnot, které určují, jak se lidé dívají na svět a jakým způsobem se rozhodují o svém chování. Některé ideologie mohou být založené na lžích nebo na falešných informacích, které jsou opakovaně šířeny a prezentovány jako pravdivé. V takovém případě se může stát, že lež se stane „svatou pravdou“ pro ty, kteří v dané ideologii věří.
Je důležité si uvědomit, že lež není pravda, i když je opakovaně šířena nebo prezentována jako taková. Je důležité být kritičtí k informacím, které přijímáme, a snažit se získat co nejvíce různých názorů a informací o daném tématu, abychom mohli vyvodit co nejlepší závěry. Je také důležité věnovat pozornost zdroji informací a zkoumat, zda jsou důvěryhodné a spolehlivé. Ježíš Kristus byl kritický k dogmatům a byl za to ukřižován. Ježíš Kristus byl historickou osobou, která žila v době římského impéria v Palestině. Je znám jako zakladatel křesťanství a jeho učení jsou zaznamenána v evangeliích v Bibli.
Podle křesťanské tradice byl Ježíš Kristus kritický k některým náboženským dogmatům a předpisům, které byly v té době běžné v judaismu, a také k některým politickým a společenským pravidlům, která byly v té době v Palestine platné. Podle křesťanské tradice byl Ježíš ukřižován za své učení a za to, že se postavil proti vládnoucímu římskému impériu a jeho spojencům v Palestine. Křesťané věří, že Ježíšovo ukřižování bylo součástí Božího plánu, a že Ježíš zemřel za hříchy lidstva a vstal z mrtvých po třech dnech, což je považováno za zázrak. Tento příběh je klíčovou součástí křesťanské víry a je považován za základ křesťanství. Zázraky patří do pohárek, realita má reálná pravidla. Zázraky jsou obecně považovány za něco, co překračuje běžné představy o tom, co je možné nebo pravděpodobné.
V některých náboženstvích jsou zázraky považovány za projevy boží moci nebo interakce s božskou bytostí. V jiných kontextech může být pojem „zázrak“ používán také pro výjimečné nebo neobvyklé události, které se objevují bez zřejmého příčinného vztahu nebo vysvětlení. Je pravda, že reálný svět má reálná pravidla a zákony, které určují, jak se věci dějí. Nicméně, někteří lidé mohou věřit, že zázraky jsou možné nebo že existují výjimky z těchto pravidel, které jsou způsobené božskou interakcí nebo jinými neznámými faktory. Tato víra může být pro některé lidi důležitá součást jejich náboženských nebo duchovních přesvědčení. Lidi věří že ve filmu jsou zázraky, protože nebyli u natáčení filmu. Je pravda, že lidé mohou věřit, že zázraky nebo výjimečné události se dějí ve filmech, i když sami nebyli přítomni při natáčení filmu.
Tento způsob vnímání může být způsoben tím, že se lidé ztotožňují s postavami ve filmu nebo se s nimi identifikují, a také tím, že film je prezentován jako fikce nebo jako umělecké dílo. Je důležité si uvědomit, že filmy jsou obvykle fikce a že mnohé zázraky nebo výjimečné události, které se v nich odehrávají, jsou vytvořeny pomocí triků nebo speciálních efektů, a nejsou skutečné. To neznamená, že filmy nemohou mít hlubší význam nebo představovat nějaké pravdy nebo hodnoty, ale je důležité rozlišovat mezi fikcí a skutečností a být kritičtí k informacím, které přijímáme ze všech zdrojů, včetně filmů. Jsou výprodeje jenom podvod na zákaznících. Výprodeje jsou obecně považovány za období, během kterých jsou zboží nebo služby nabízeny za nižší ceny než obvykle.
Cílem výprodejů je obvykle prodej zboží nebo služeb, které jsou považovány za „starší“ nebo méně atraktivní, a také prodej zboží nebo služeb, které jsou přebytečné nebo které se neprodávají tak dobře jako obvykle. Výprodeje mohou být pro některé zákazníky příležitostí k nákupu zboží nebo služeb za nižší ceny, ale to neznamená, že jsou automaticky podvodem na zákazníky. V mnoha případech jsou výprodeje legitimním způsobem, jak se zbavit zboží nebo služeb, které se již neprodávají tak dobře, nebo jak získat prostor pro nové zboží nebo služby. Je důležité být kritičtí k informacím, které jsou nám cizí. Jak být kritičtí, když je zde cenzura? Cenzura je proces, při kterém jsou určité informace nebo názory filtrovány nebo zakázány, aby se zabránilo jejich šíření.
Cenzura může mít různé formy a může být vykonávána různými subjekty, jako jsou vlády, média nebo dokonce i soukromé společnosti. Pokud se vystavujete cenzuře, může být obtížné být kritičtí k informacím nebo názorům, protože můžete být omezeni na to, co vidíte nebo slyšíte. Nicméně, i v takových případech můžete stále zkoumat informace a názory, které vám jsou k dispozici, a snažit se získat co nejvíce různých názorů a informací o daném tématu. Můžete také vyhledávat alternativní zdroje informací a snažit se získat co nejvíce různých názorů a pohledů. Je také důležité věnovat pozornost zdrojům informací a zkoumat, zda jsou důvěryhodné a spolehlivé. Pokud máte podezření, že se vám snaží někdo podstrčit falešné nebo zkreslené informace, můžete informace odmítnout.
Není pravidlem, že jsme dobří, protože máme strach ze zla. Lidé se mohou rozhodnout jednat dobře nebo špatně z různých důvodů a mohou mít různé motivace pro své jednání. Strach ze zla může být jedním z těchto důvodů, ale není to jediný nebo nutně nejdůležitější důvod. Dobrota je pozitivní vlastnost, která vychází ze schopnosti soucítění a empatie a může být projevována různými způsoby. Může být motivována třeba láskou k druhým, touhou po spravedlnosti nebo potřebou pomoci druhým. Strach ze zla může být jedním z faktorů, které ovlivňují naše rozhodnutí, ale není to jediný nebo nutně nejdůležitější faktor. Je důležité si uvědomit, že dobrota a zlo jsou relativní pojmy a mohou se lišit v závislosti na kulturním a sociálním kontextu a na individuálních názorech a hodnotách jednotlivců.
Je třeba se snažit porozumět různým motivacím a faktorům, které ovlivňují naše rozhodnutí, a snažit se jednat v souladu s našimi hodnotami a cíli. Není pravidlem, že zlo zastupuje dobro v rizikové situaci. Zlo a dobro jsou subjektivní pojmy, které se mohou lišit v závislosti na kulturním a sociálním kontextu a na individuálních názorech a hodnotách jednotlivců. V rizikové situaci mohou lidé reagovat různými způsoby a mohou se rozhodnout jednat podle svých nejlepších schopností a hodnot. To může zahrnovat jednání s ohledem na dobro druhých, ale může to také zahrnovat jednání s ohledem na vlastní bezpečí nebo na bezpečí blízkých. V těchto situacích může být těžké určit, co je „dobré“ nebo „špatné“, a rozhodnutí mohou být složitá a náročná.
Je důležité si uvědomit, že v rizikových situacích mohou lidé reagovat různými způsoby a mohou se rozhodnout jednat podle svých nejlepších schopností a hodnot. To může zahrnovat jednání s ohledem na dobro druhých, ale může to také zahrnovat jednání s ohledem na vlastní bezpečí nebo na bezpečí blízkých. Není jednoznačné říci, že dobrota je největším problémem člověka. Dobrota může být pro někoho velkou výhodou a prospěšnou vlastností, zejména v kontextu sociálních vztahů a v mezilidských interakcích. Je třeba také vzít v úvahu, že pojem „dobrota“ je subjektivní a může se lišit v závislosti na kulturním a sociálním kontextu.
Je pravdou, že někdy může být dobrota spojena s obtížemi nebo problémy, například když se člověk snaží pomáhat druhým a zapomíná na sebe nebo když se snaží být příliš nápomocný a může tím někoho obtěžovat. V těchto případech může být užitečné najít rovnováhu mezi dobrotou a soběstačností a naučit se, jak pomáhat druhým bez toho, abychom sebe nebo druhé poškodili. Je těžké představit si civilizaci bez dobroty, protože dobrota je jednou z klíčových lidských vlastností a má velký vliv na společnost a mezilidské vztahy. Dobrota je součástí mnoha kultur a společenských norem a je považována za důležitou pro udržení míru a soužití v rámci společnosti. Pokud by dobrota nebyla součástí civilizace, mohlo by to vést k většímu napětí a konfliktům mezi lidmi, protože by chyběla vůle k porozumění a toleranci vůči druhým.
Může to také vést k vyšší míře egoismu a sebestřednosti, což by mohlo mít negativní dopady na společnost jako celek. Je důležité si uvědomit, že dobrota je jednou z mnoha složek, které tvoří civilizaci a její chybění by mělo velké důsledky. Je třeba se snažit o udržení dobroty a dalších pozitivních vlastností, abychom mohli vytvářet zdravé a harmonické společnosti. Není pravdou, že dobrota dělá z lidí ubožáky. Dobrota je pozitivní vlastnost, která vychází ze schopnosti soucítění a empatie a může být prospěšná nejen pro druhé, ale také pro samotného člověka. Například dobrota může pomoci udržovat dobré mezilidské vztahy a zlepšovat kvalitu života. Je pravdou, že někdy může být dobrota spojena s obtížemi nebo problémy, pokud se člověk snaží pomáhat druhým a zapomíná na sebe, nebo pokud se snaží být příliš nápomocný a může tím někoho obtěžovat.
V těchto případech může být užitečné najít rovnováhu mezi dobrotou a soběstačností a naučit se, jak pomáhat druhým bez toho, abychom sebe nebo druhé poškodili. V závěru je důležité si uvědomit, že dobrota je pozitivní vlastnost, která může přinášet mnoho prospěchů a přispět k lepšímu a šťastnějšímu životu pro sebe i pro druhé. Je pravdou, že válka může být velmi krutá a násilná a může vyvolat pocity beznaděje a frustrace. Může také být těžké vidět dobrotu v kontextu války, protože může být spojena s oběťmi a utrpením. Nicméně, i v těchto těžkých časech může být dobrota přítomna a může pomoci lidem překonat těžkosti a najít způsoby, jak se podporovat navzájem. Dobrota je vlastnost, která je součástí lidské povahy a je přítomna v různých formách a kontextech.
Může být obtížné ji vidět v konfliktních situacích, ale je důležité si uvědomit, že dobrota je možná a může pomoci lidem najít způsoby, jak překonat těžkosti a žít v míru a harmonii. Je třeba také vzít v úvahu, že pojem „dobrota“ je subjektivní a může se lišit v závislosti na kulturním a sociálním kontextu. Může tedy být užitečné mít na paměti, že dobrota může mít různé podoby a může být projevována různými způsoby v různých situacích. Ideologie je soubor přesvědčení nebo principů, které řídí jednání, rozhodnutí a chování jednotlivce nebo skupiny. Může to být komplexní pohled na svět, který formuje individuální chápání světa a jeho místa v něm, nebo to může být specifický soubor myšlenek nebo hodnot, které formují určitý aspekt života nebo chování jednotlivce.
Ideologie mají často politický nebo sociální rozměr a mohou být použity k ospravedlnění určitých akcí nebo politik. Ideologie mohou mít významný dopad na společnost a mohou být použity k utváření sociálních a politických systémů, stejně jako způsobu, jakým lidé myslí a chovají. Některé ideologie jsou komplexnější a všeobjímající, zatímco jiné jsou užší a specifičtější v zaměření. Ideologie mohou být použity k inspiraci a motivaci lidí, aby pracovali na společném cíli nebo na podporu změny, ale mohou být také použity k ospravedlnění a legitimizaci určitých akcí a politik, které nemusí být v nejlepším zájmu všech členů společnosti. Cesta, která vede do ráje, je pro nás peklem. Tato fráze může být vykládána mnoha různými způsoby v závislosti na kontextu, ve kterém je použita.
Zde je několik možných interpretací. Cesta do nebe může být pro některé lidi obtížná nebo náročná a boje a těžkosti, kterým na cestě čelí, se mohou cítit jako osobní peklo. Někteří lidé mohou věřit, že cesta do nebe vyžaduje, aby se vzdali určitých věcí, které jim přinášejí štěstí nebo potěšení v tomto životě, a oběť se může cítit jako osobní peklo. Cesta do nebe může zahrnovat čelit vlastním nedostatkům, chybám a nedokonalostem a proces sebezdokonalování a sebereflexe může být obtížný a bolestivý. Někteří lidé mohou vidět cestu do nebe jako metaforu pro duchovní cestu nebo hledání a výzvy a překážky, kterým na cestě čelí, může být obtížné překonat. Celkově lze tuto frázi interpretovat jako komentář k výzvám a obtížím, kterým mohou lidé čelit, když usilují o dosažení vyššího duchovního nebo morálního cíle. Je něco pravdy na myšlence, že čím rychleji se pohybujeme, tím obtížnější může být dosažení našich cílů.
Je to proto, že když se pohybujeme rychle, může být náročnější zaměřit se na detaily a nuance situace a můžeme být náchylnější k chybám nebo přehlížení důležitých faktorů. Navíc, když postupujeme rychle, můžeme s větší pravděpodobností přehlížet nebo ignorovat potenciální důsledky našich činů, což může vést k neočekávaným problémům nebo překážkám. Na druhou stranu, pokud si uděláme čas na pečlivé plánování a zvážení našich akcí, můžeme s větší pravděpodobností dosáhnout našich cílů hladším a efektivnějším způsobem. Celkově je důležité najít rovnováhu mezi rychlostí a péčí při práci na našich cílech. Často je užitečné věnovat čas pečlivému plánování a přípravě a zároveň být dostatečně flexibilní a přizpůsobivý, abychom podle potřeby upravili náš kurz.
Pravda je jedna a lží je velmi mnoho. Tato fráze naznačuje, že mezi pravdou a lží je často obrovský rozdíl a že pravda může být obtížné rozpoznat uprostřed moře lží a dezinformací. Jinými slovy, řečník říká, že může být náročné oddělit fakta od fikce, zvláště když existuje tolik protichůdných nebo zavádějících tvrzení. V dnešním světě je důležitější než kdy jindy být schopen kriticky zhodnotit informace, se kterými se setkáváme, a hledat spolehlivé zdroje informací. To nám může pomoci činit informovaná rozhodnutí, vyhnout se dezinformacím nebo propagandě a mít jasnější pochopení světa kolem nás. Vše je divadlo, ve kterém chce každý hrát hlavní roli. Ano, lidské chování může být často motivováno touhou po pozornosti a uznání od ostatních.
Každý má rád, když je v centru pozornosti a může se chlubit svými úspěchy nebo talentem. Tento způsob chování může být také spojen s touhou po moci nebo kontrole nad ostatními. V některých případech může být tato touha po pozornosti a uznání silnější než skutečné potřeby nebo cíle jednotlivce. Je důležité si uvědomit, že není nutné hrát hlavní roli ve všem, co děláme, a že můžeme být úspěšní i v menších rolích nebo ve skupinovém úsilí. Vladimír Putin podepsal se Satanem vlastní krví smlouvu, že mu bude sloužit a Satan mu za to dá velikou moc a bohatství, mnozí namítnou že něco takového patří do pohádek a že není možné sloužit Satanu. Vše, co je živé, a tak se to může rozmnožovat to bylo vytvořeno a vychováno k tomu, aby to něčemu zde sloužilo, tak jako zde jsou služebníci, co slouží Hospodinu tak zde jsou i služebníci co slouží Satanu, vše zde jsou protiklady, mezi kterými je napětí.
Z díla poznáme, kdo slouží Hospodinu a kdo slouží Satanu, služebníci Hospodina konají dobro a služebníci Satana konají zlo tomu každý rozumí, každý pán pro svoje panování potřebuje sluhy, Satan slibuje svým služebníkům úspěch, Hospodin slibuje svým služebníkům lásku, nikdo nemůže současně sloužit úspěchu a lásce, ten, kdo slouží lásce je na cestě do ráje, ten, kdo slouží úspěchu je na cestě do pekla. Pokud se většina lidí na světě vydá na cestu do pekla tak následkem je to, že je čeká peklo, komu není rady tomu není pomoci. Podívej se na sebe do zrcadla a v něm spatříš čerta nebo anděla záleží na tom jaká je tvoje cesta, nemá smysl čerty zavírat do vězení nebo psychiatrické nemocnice, je třeba všem lidem dát do hlavy napojení na virtuální realitu a odpojit je od skutečné reality, ve virtuální realitě bude jedno jestli budete sloužit Hospodinu nebo Satanu, protože vaše zlé skutky už nijak nepoškodí skutečnou realitu. Spolupráce může být klíčovou schopností pro úspěch a přežití v mnoha situacích.
Ve světě přírody je spolupráce často vidět mezi různými druhy, které spolupracují, aby si navzájem pomohly přežít a reprodukovat se. Například mnoho druhů ptáků se účastní tzv. „rozpětí křídel“, při kterém se ptáci spolupodílejí na lovu nebo sběru potravy. Spolupráce také hraje důležitou roli v lidské společnosti a může být klíčem k úspěchu v mnoha oblastech, jako je věda, technologie, podnikání a mnoho dalších. Lidé mohou spolupracovat, aby dosáhli společných cílů a získali výhody, které by nemohli získat sami. V konečném důsledku může být schopnost spolupracovat klíčovou schopností pro úspěch a přežití, protože nám umožňuje využívat sílu a znalosti ostatních k dosažení většího úspěchu, než bychom mohli dosáhnout sami. Je pravda, že jedinec může mít jen omezené možnosti a schopnosti, ale to neznamená, že nemůže nic dokázat.
Každý člověk má své vlastní schopnosti a talent, které může využít k dosahování cílů a úspěchů. Navíc, jedinec může být součástí skupiny nebo týmu, kde může spolupracovat s ostatními a společně dosáhnout většího úspěchu, než by mohl samostatně. Je důležité si uvědomit, že úspěch se může lišit podle osoby a může záviset na mnoha různých faktorech, včetně schopností, zkušeností, cílů a okolností. Je důležité pracovat na vlastních silných stránkách a snažit se najít způsoby, jak dosáhnout osobních cílů a úspěchů. Celebrita na pustém ostrově sama by mohla dokázat mnoho věcí, pokud by byla schopná přežít a zajistit si základní potřeby, jako je jídlo, voda a úkryt. To by mohlo zahrnovat vytvoření základního obydlí, sběr potravy a vody, získání ohně a získání dalších potřebných věcí, jako je léčení ran nebo ochrana před škodlivými povětrnostními podmínkami.
Kromě toho by celebrita mohla také využít své schopnosti a dovednosti, které má, aby se zabavila a udržela svou mysl aktivní. To by mohlo zahrnovat tvoření umění, psaní, hraní hudby nebo jiných kreativních aktivit. V neposlední řadě by celebrita mohla využít své slávy a známosti k tomu, aby se snažila získat pomoc nebo zpětné spojení s ostatními lidmi. To by mohlo zahrnovat použití nástrojů, které má k dispozici, jako je vysílačka nebo signální ohňostroj, aby se snažila získat pozornost lidí, kteří by mohli pomoci. Je pravda, že pokud by celebrita byla sama na pustém ostrově a neměla žádné zdroje jídla nebo vody, mohla by brzy zemřít hlady a žízní. Přežití v takových podmínkách by vyžadovalo schopnost zajistit si základní potřeby, jako je jídlo, voda a úkryt, a také schopnost zvládat nebezpečí a překonávat překážky.
To by mohlo zahrnovat dovednosti jako sběr potravy a vody, vytváření základního obydlí, získávání ohně a získávání dalších potřebných věcí, jako je léčení ran nebo ochrana před škodlivými povětrnostními podmínkami. Tyto schopnosti by mohly být klíčem k přežití a úspěchu v takových podmínkách. Politika je oblast, která se týká správy státu nebo města a rozhodování o veřejných záležitostech. To může zahrnovat různé aktivity, jako je například tvorba zákonů, výběr vlády nebo vedení zahraničních vztahů. Může být také zapojena do kampaní, které se snaží změnit politické názory nebo získat podporu pro určité politické myšlenky nebo akce. I když se politika může zdát složitá a komplikovaná, je to důležitá součást našeho společenského života a může mít významný vliv na to, jak žijeme a co se děje ve společnosti.
Může také být zdrojem napětí a konfliktu, ale může také pomoci ke zlepšení života lidí a k vyřešení problémů ve společnosti. Bohatství je měřítkem finančního zisku nebo majetku, které má někdo k dispozici. Mohou to být peníze, cenné papíry, nemovitosti nebo jiná aktiva, která mohou být prodána za peníze. Bohatství může být něčím, co se týká jednotlivců nebo firem, a může se měnit v průběhu času v závislosti na různých faktorech, jako je například úroveň výdělku, inflace nebo změny na trhu. Někteří lidé mohou považovat bohatství za politickou chybu z různých důvodů. Například mohou namítat, že nerovnoměrné rozdělení bohatství mezi různými skupinami v populaci může vést k sociálním problémům a nespravedlnosti.
Mohou také namítat, že bohatství může mít vliv na politické rozhodování a může být používáno k ovlivňování politických rozhodnutí ve prospěch těch, kteří jsou bohatší. Nicméně, bohatství může také být považováno za něco pozitivního, protože může pomoci lidem splnit jejich potřeby a přání a umožnit jim žít život, jaký si přejí. Extrémy jsou krajní stavy nebo názory, které se výrazně liší od běžného nebo očekávaného chování nebo myšlení. Můžou se projevovat v různých oblastech, jako je například politika, víra nebo chování. Někteří lidé mohou tvrdit, že každý extrém je dočasný a že se vyvíjí v průběhu času. Tento názor může být založen na představě, že společnosti a individuální chování se mění v závislosti na různých faktorech, jako je například technologický pokrok, změny v demografii nebo politické události.
Podle této teorie by tedy každý extrém měl být dočasný a měl by být nahrazován něčím novým nebo odlišným v průběhu času. Je však třeba mít na paměti, že tato teorie není vědecky prokázaná a že existují i jiné názory na to, jak se mění společnost a individuální chování. V každém případě je důležité vždy brát v úvahu různé názory a argumenty a nejednat impulsivně, a to i v případě, že se zdají být atraktivní nebo lákavé. Chvalte Hospodina, protože on je vaším pravým pánem, mnozí si zde hrají na vašeho pána, protože získali moc a popularitu, pochopte konečně to, že z dálky vše vypadá jinak než z blízka! Co je to člověk?
Člověk je genetický materiál na evoluční pokusy to logicky znamená že hodnota každého člověka je pro evoluci nulová, z prachu lidi vznikají a v prach se rozpadají, proč lidi nemají prachy? Lidi nemají prachy, protože stvořili lidskou společnost založenou na náhražkách! Lásku jste nahradili za obchod, pravdu jste nahradili za lež, praxi jste nahradili za teorie atd. nebude to trvat dlouho a dojde evolučně k tomu, že člověk bude nahrazen za autonomního inteligentního robota na akumulátory, nejsou na planetě zemi nikde už lidi tak zde nejsou s lidmi problémy. Evoluce je o růstu a akcie člověka dlouhodobě nerostou, naopak ztrácejí rychle svoji hodnotu, a proto zde člověk skončí a nahradí jej roboti a umělá inteligence, vše je zde o nabídce a poptávce, komu není od Hospodina rady tomu není už ani možné pomoci.
Podívejme se na člověka a jeho společnost z nekonečného věčného vesmíru ve kterém je mnoho vyspělých spravedlivých civilizací, dojde nám to, že lidská civilizace je experiment, který se evoluci nepovedl, protože byl tento experiment založen na egoistickém parazitování a každé parazitování je zde dočasně protože vyčerpá existenční zdroje. Nadbytek vytváří logicky nedostatek, podívejte se do přírody zde nejsou monopoly a centralizace, a proto zde vše funguje, pochopte to, že každá monokultura je zde evolučně dočasně! Váš svět to je globální blázinec, ve kterém je každý člověk do něčeho blázen. Z díla spatříme tvůrce to platí v; ekonomice, politice, náboženství, filosofii, umění, vědě, technice atd. statistiky objektivně ukazují realitu takovou jaká skutečně je, a tak díky statistikám víme co je nejlepší a co je nejhorší.
Ve sportu jsou jasná pravidla a je zde spravedlivá kontrola, zde není místo pro protekci a reklamu, která by nás mohla oklamat. Ve sportu jde nejvíce o; rychlost, vytrvalost, kontrolu atd. příroda je postavená na sportovních principech, a tak zde není místo pro reklamu a protekci, jak si to zde každý udělá takové to i v přírodě má. Nejlepší ekonomika je tam kde se nelže a nekrade, proč je takovým problémem z ekonomiky eliminovat lež a krádež? Moc je postavená na bezmoci, žijeme v protekcionismu, není zde demokratický kapitalismus, ale je zde dogmatický protekcionismus! Pokud je zde spácháno ekonomické zlo, tak to těm, co jsou nahoře díky protekci přinese veliký užitek, zloděj zde honí zloděje a lhář zde honí lháře, nemá smysl chodit k demokratickým volbám, když na kandidátkách jsou jenom lháři a zloději!
Je třeba nahradit hříšníky za programy a stroje, nejsou hříšníci tak nejsou chyby! Vše, co končí na ismus; kapitalismus, socialismus, komunismus, feudalismus, humanismus, dogmatismus, idealismus, digitalismus, nacismus, hinduismus atd. to jsou dezinformace, které používají ti, co mají díky protekci moc k tomu, aby mohli snadno ovládat ty, co jsou bezmocní, nadbytek pro ty, co jsou nahoře je možný díky nedostatku pro ty, co jsou dole, otroctví neskončilo, jenom se optimálně přizpůsobilo nové době. Co by se stalo, pokud by se na světě zavedla jednotná měsíční čistá mzda pro všechny lidi a nikdo by nemohl mít mzdu větší nebo menší než ostatní, třeba prezident by měl stejnou mzdu, jako prodavač.
Nebylo by možné získat peníze dědictvím nebo podnikáním, systém by byl nastaven tak, že zde budou všichni muset pracovat za stejnou mzdu po stejnou dobu, ten, kdo by byl nemocný, by v nemoci pobíral plnou mzdu, stejně tak ten, kdo by byl ve vězení, ten by zde taky pobíral plnou mzdu. Taky by byli globálně všude stejné ceny za zboží a služby, ekonomická emigrace by logicky už neměla logiku. Nešlo by elektronické peníze dát cizímu člověku, který je na tom zle; vydírání, žebrání, podvody, mafie, politika, byrokracie, církve atd. by logicky zanikli. Sociální nůžky by se globálně sevřely a nebylo by možné je už nikdy nikde násilně otevřít, byla by zde dokonalá optimální ekonomická rovnost na věčné časy, logicky luxusní zboží by nemělo už cenu vyrábět, a stejně tak by se nevyrábělo ani nekvalitní velmi levné zboží.
Nebyli by zde ani daňové ráje a jiné možnosti, jak okrádat konzumní civilizaci, globální policie by kontrolovala ekonomiku a ideologie, a pokud by se někdo pokusil sobecky o ekonomické parazitování, tak by skončil okamžitě v krematoriu, vše by bylo pod digitální globální kontrolou v reálném čase, a každý člověk by měl v hlavě kontrolní GVKB čip který by jej odpojil od reality a připojil k virtuální globální realitě. Teorie mohou být užitečné pro porozumění a řešení problémů, ale neměly by být chápány jako něco, co může nahradit praxi nebo zkušenost. Teorie jsou založeny na sběru a analýze dat a představují hypotézy nebo názory o tom, jak věci fungují nebo proč se vyskytují, ale nemusí nutně odrážet skutečnost v plném rozsahu nebo v každém konkrétním případě.
Je důležité mít teorie na paměti a brát je v úvahu při rozhodování a řešení problémů, ale je také důležité mít na paměti, že praktické zkušenosti a schopnost přizpůsobit se konkrétním situacím mohou být nezbytné pro úspěšné řešení některých problémů. Je pravda, že mnoho příběhů zaznamenává nějaký druh procesu nebo vývoje. Příběhy mohou vyprávět o tom, jak se věci dějí nebo jak se mění v průběhu času, a mohou poskytovat informace o tom, co se stalo, proč se to stalo a jaký vliv to mělo na další události nebo okolnosti. Příběhy mohou také vyprávět o vývoji postav nebo osobností, o tom, jak se mění a jak se vyvíjejí v průběhu času. Je důležité si uvědomit, že příběhy jsou často zkreslené nebo zavádějící a že je třeba získávat co nejvíce relevantních a pravdivých informací, abychom mohli lépe pochopit skutečnost. Vesmír a život mohou být chápány jako příběhy z různých hledisek.
Například, pokud se zaměříme na historii vesmíru a života na Zemi, můžeme vytvořit příběh o tom, jak se vesmír vyvinul a jak se na Zemi objevily životní formy. Stejně tak můžeme vyprávět příběhy o jednotlivých živých organismech a jejich životních cyklech nebo o lidských společnostech a kulturách. Nicméně, je třeba brát v úvahu, že příběhy jsou často zkreslené nebo zavádějící a že je důležité získávat co nejvíce relevantních a pravdivých informací, abychom mohli lépe porozumět skutečnosti. Je třeba mít otevřený a kritický přístup k příběhům a snažit se pochopit vesmír a život co nejúplněji. Je těžké představit si civilizaci, která by neměla žádné problémy. Civilizace jsou složité společenství lidí, kteří spolu žijí a vytvářejí společné hodnoty, normy a pravidla pro fungování společnosti.
Jejich existence je spojena s řadou různých problémů, které vyplývají z různých faktorů, jako jsou například konflikty mezi jednotlivci nebo skupinami, rozdíly v názorech a hodnotách, ekonomické a sociální nerovnosti, politické napětí nebo špatná správa nebo řízení. I když můžeme usilovat o vytváření civilizací, které jsou co nejvíce bezproblémové a přívětivé pro všechny jejich členy, je třeba brát v úvahu, že problémy jsou součástí lidské povahy a že je vždy nutné se s nimi vyrovnávat a hledat způsoby, jak je řešit. Nedostatek informací může být jednou z příčin některých problémů, ale není pravděpodobné, že by byl příčinou všech problémů. Existuje mnoho různých faktorů, které mohou způsobovat problémy v různých oblastech života, a nedostatek informací je jen jedním z nich.
Například problémy mohou vznikat z konfliktů mezi jednotlivci nebo skupinami, rozdílů v názorech a hodnotách, ekonomických a sociálních nerovností, politických napětí nebo špatné správy nebo řízení. Je důležité brát v úvahu všechny relevantní faktory a snažit se najít řešení, která jsou co nejefektivnější a nejspravedlivější pro všechny zúčastněné strany. Získávání dostatečných a relevantních informací může být užitečné pro řešení problémů, ale není to samo o sobě dostatečné na jejich vyřešení. Je pravda, že pochopení příčin a následků může být důležité pro správné rozhodování a řešení problémů. Když chápeme, jak věci fungují a jak se vzájemně ovlivňují, můžeme lépe porozumět situacím a vyvodit opodstatněné závěry.
Pokud ale něco nechápeme nebo máme nedostatečné informace, můžeme se snadno mýlit nebo dělat chyby. Je tedy důležité snažit se získávat co nejvíce relevantních a pravdivých informací a analyzovat je kriticky, abychom mohli lépe rozhodovat. Je pravda, že mnoho toho, co vnímáme a jak vnímáme svět, je ovlivněno našimi příběhy a interpretacemi skutečnosti. Lidé jsou schopni vytvářet a vnímat příběhy, které pomáhají vysvětlit a pochopit svět kolem sebe. Příběhy mohou sloužit jako způsob, jak se vyrovnat s neznámým nebo komplikovanými situacemi, a mohou nám poskytnout užitečné nástroje pro řešení problémů a rozhodování. Nicméně, je třeba brát v úvahu, že příběhy mohou být zkreslené nebo zavádějící a že je důležité získávat co nejvíce relevantních a pravdivých informací, abychom mohli lépe porozumět skutečnosti.
Je třeba mít otevřený a kritický přístup k příběhům a snažit se pochopit skutečnost co nejúplněji. Základní otázka vesmíru, života a všeho ostatního je velmi široká a složitá a není možné ji zodpovědět jednoduše nebo jednoznačně. Tento typ otázky se týká velkých filozofických a náboženských témat, jako je existence a podstata vesmíru, původ a smysl života, a podobně, a každý může mít své vlastní názory a přesvědčení na tyto otázky. Existuje mnoho různých názorů a teorií, které se snaží odpovědět na tyto otázky, ale žádná z nich nemá kompletní a definitivní odpověď. Je důležité si uvědomit, že tyto otázky jsou složité a nejednoznačné a že existuje mnoho různých pohledů a interpretací. Teorie mohou být součástí různých systémů nebo modelů, které se používají k vysvětlení nebo pochopení různých jevů nebo fenoménů.
Teorie jsou založeny na sběru a analýze dat a představují hypotézy nebo názory o tom, jak věci fungují nebo proč se vyskytují. Teorie mohou poskytovat užitečné nástroje pro pochopení a řešení problémů, ale je třeba brát v úvahu, že jsou stále pouze teoriemi a mohou být zpochybňovány nebo vyvraceny novými poznatky nebo objevy. Je třeba mít otevřený a kritický přístup k teoriím a snažit se získávat co nejvíce relevantních a pravdivých informací, abychom mohli lépe porozumět skutečnosti. Nejslabším článkem systému tedy není teorie samotná, ale spíše nedostatek kritického myšlení a otevřenosti k novým poznatkům a názorům. Vánoce jsou spojené s tím že se kupují drahé dárky a ty se dávají pod stromeček, nejlepším vánočním dárkem je to, co nejde koupit za peníze.
Naše myšlení vnímá vše povrchně, a tak si myslíme naivně to, že nejlepším dárkem je to, co stálo hodně peněz, dárek, který byl levný nepovažujeme za správný dárek. Reklamy nám před Vánocemi vymývají systematicky mozek a přesvědčují nás, že si máme koupit to co nám nabízejí a že to bude jistě ten nejlepší dárek, po Vánocích zase následují výprodeje toho, co se na Vánoce draho neprodalo. Aby mohli zákazníci hodně nakupovat tak na to logicky i musí mít hodně peněz, ekonomické a politické teorie v praxi selhali, a tak lidi mají všude mnoho tisíciletí pořád málo peněz kde je chyba? Natočíte draho film do televize a kina, a ten film má malou sledovanost, a tak se vám nezaplatí náklady na tento film, proč ten film má malou sledovanost?
Sledovanost filmu je o tom, jakou aktuální hodnotu má film pro diváky v televizi nebo kině. Hodnota naší práce není určená náklady, ale je určená zákazníky oni rozhodují o tom, jaká je skutečná hodnota naší práce to platí tam, kde nejsou monopoly, co prodávají draho to, co má malou hodnotu. Nedostatek peněz je zde díky monopolům! Monopoly jsou moderní ekonomické otroctví, kdy ekonomický otrok dostane za práci jenom tolik peněz, aby mohl existovat jako ubožák a nemohl si ušetřit peníze, a i kdyby se mu podařilo nějakým zázrakem peníze ušetřit, tak zde jsou měnové reformy, co peníze znehodnotí, nebo je zde veliká inflace co znehodnocuje peníze. Nadbytek pro ty, co jsou ekonomicky nahoře je založen na nedostatku pro ty, co jsou dole, rovnost je zde jenom ve smrti, nazí na svět přijdeme a nazí z tohoto světa odejdeme!
Vše je zde hra o hodnoty, ti, co vyhrají se mají lépe než ti, co prohrají a je jedno, jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus, humanismus atd. Pokud je zde běžná rodina bez dětí a je zde běžná práce zadarmo, tak to jistě musí mít nějakou příčinu? Tou příčinnou je nahrazení praxe za teorie, které v praxi nefungují! Je to jako když přišla globální pandemie a elity se snažili s pandemií bojovat a jejich boj byl naivní a marný. Noste všude roušky nebo respirátory, nechte se očkovat, zavřete školy, zavřete hotely, necestujte daleko od domova atd. elity nepochopili že jsou věci se kterými je chybou bojovat, pandemie nejsou evolučně nic nového, každá pandemie je zde evolučně dočasně a nijak hluboko nezasáhne do evolučního procesu.
To že na pandemii lidi umírají nic evolučně nezaznamená, protože každý je zde stejně jenom dočasně! Pandemie a nemoc je signál který nám říká děláte chyby, a tak jste za chyby evolucí potrestáni. Pochopte konečně to, že vám vládnu staří nemocní pitomci, co dělají pitomosti, skutečnou moc nad vámi nemá elita nebo stát, skutečnou moc zde mají jenom pravidla, co jsou nám dočasně svatá! Podívejte se na lékaře, od kterých naivně očekáváte, že vás vyléčí z vaší pitomosti, ale oni vás neumí vyléčit z vaší pitomosti a jenom vás dlouho pomocí silných léků špatně léčí, problémem je zde v teorii, která nahradila praxi. Vše začalo evolučně tím, že člověk začal násilně měnit realitu ve které existoval, pokud něco funguje tak do toho nezasahuj to je základ pro to, aby zde nebyli evoluční problémy.
Proč vlastně začal pitomý člověk násilně zasahovat do reality, to je základní evoluční otázka? Příčinou je to, že je člověk pitomý, a tak dělá pitomosti, jaký mají smysl volby prezidenta, když si pitomci za prezidenta zvolí pitomce to je přeci pitomost! Mytologický příběh o vyhnání člověka z ráje za to že se styděl za nahotu nám odhaluje to, že jsme pitomci, co je na nahém těle chybou že se za ní stydíme? Problémem je to že jsme pokrytci a nahota odhaluje pravdu o tom, že jsme egoistická zvířata, co si hrají na lidi, nejprve jsme oblékli tělo a potom jsme oblékli naše myšlení do pokrytectví. Když nemáme o něčem informace tak se vytvoří teorie jako je třeba víra v boha, jakmile teorie zapustí evoluční kořeny tak je už nemožné starou teorii eliminovat. Blíží se doba, ve které robot prezident bude vyznamenávat roboty, práce za mzdu zde pro nikoho na světě už nebude!
Stroje na práci, programy na řízení práce, a na co zde budou lidi, lidi zde budou evolučně už všude jenom na hovno, a tak je evoluce spláchne do sraček! Optimismus je protikladem pesimismu, tak jako je život protikladem smrti, mezi protiklady je většinou napětí a tato energie vytváří iluze co vypadají reálně. Svátky vznikli díky našemu optimismu, optimisté věří na zázraky, pesimisté na zázraky nevěří, potom zde jsou ještě realisté, co berou vše takové, jaké to je a vnímají objektivně život jako evoluční experiment. Svátky umožňují chudým si hrát na bohaté, vše je zde dneska jenom o pokrytectví, kdy si sluhové hrají na pány, aby se tak měli dobře, skutečným pánem zde jsou svatá pravidla, která se nesmí porušovat, každý je sluha, který se snaží si hrát na pána.
Svatá pravidla vytvářejí parazitující elity tak, aby se měli dobře a následkem je rozdělní sluhů na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole, rovnost mezi sluhy je zde jenom v tom že je zde každý sluha dočasně. Jak by naše společnost vypadala, pokud by zde nebylo možné rozdělení sluhů na ty, co jsou dole a ty co jsou nahoře? Skončilo by přelidnění a degenerace, tím by skončila i víra v ideologie a místo populární svaté ideologie by zde byli pravidla která platí v přírodě a vesmíru. Vše je o tom, jak si to uděláš takové to i máš, naše svaté ideologie to je obyčejný virus, který z nás všech udělal blázny, co žijí v blázinci kde existují svátky a jiné pitomosti.
Na sociální sítě chodí lidi, co jsou psychicky zaostalí, sociální sítě jsou moderní virtuální hospody pro idioty, mladí vysokoškoláci jsou psychicky vyspělí, tak mají jiné priority, proto nechodí na sociální sítě, ale chodí na hodnotné stránky, kde je i hodnotný aktualizovaný obsah. Vědci zjistili statisticky jaké IQ mají návštěvníci sociálních sítí, co na nich tráví mnoho času, jejich inteligence byla statisticky podprůměrná, a tak tito lidé i podprůměrně žijí za podprůměrné platy. Jaký má smysl komunikovat s idioty na virtuální síti, co z takové virtuální komunikace může vzniknout? Většina přístupů na virtuální sítě je z velikých mobilních telefonů, lidi, co se nudí ve škole nebo zaměstnání, používají sociální sítě k tomu, aby si zlepšili náladu, v mnohém se to podobá kouření cigaret a pití piva.
Statisticky většina informací na sociální síti je pořád o tom samém, jde prioritně o; lásku, sex, deprese, peníze, drogy, zaměstnání, školu, rodinu, nakupování, cestování, jídlo a pití, počasí atd. kdo chce s idioty v míru a klidu virtuálně žít, ten musí i idiotem být, o tom jsou bohužel sociální sítě. Shrnuto jde o to, že sociální sítě jsou ubohou levnou psychickou náhražkou reality, pro psychické ubožáky, v mnohém mě to obrazně připomíná levné konzervy, ve kterých je místo masa drůbeží separát a ochucovadla, co s tím uděláme? Zavedeme každoroční kontroly lidí na kvalitu tělesnou a psychickou, nekvalitní jednice budeme globálně recyklovat na substrát, nejsou zde ubožáci, tak zde nebudou ani sociální sítě.
Lidí je na světě jako much a eliminovat mouchy je přeci správné, války v nahotě odhalují to, že lidí je na světě už všude jako much. Pro mimozemské civilizace jsme zaostalou malou kolonií, kterou vesmírní kolonialisté před mnoha stoletími trvale opustili, protože ve vesmíru našli lepší kolonie, které jim přinášejí větší zisky. Tvrzení že člověk evolučně vznikl z opice není vědecky doloženo, člověk je něco jako černoši, co se převezli do Ameriky, aby zde pracovali jako otroci. Proto člověk ničí ekosystém, protože je mu tento ekosystém cizí, ostatně stará náboženství hovoří o sestoupení bohů z nebes neboli o mimozemšťanech.
Podívejme se na to, že se lidi oblékají a zvířata se neoblékají to je jasný důkaz toho, že jsme sem byli zavlečení z vesmíru jako otroci do kolonie, kde jsme měli pro mimozemské kolonialisty zadarmo pracovat. Logicky je zde otázka a co se z naší kolonie vyváželo do vesmíru? Vyváželi jsme odsud kovy jako je; zlato, stříbro, měď, olovo, železo atd. ve vesmíru jsou jako platidlo kovy, protože každá vyspělá civilizace potřebuje kovy, aby mohla fungovat. Mnozí si nejspíše řeknou že mi televize přeprogramovala mozek a že bych se neměl tolik na televizi dívat. Pravda byla vždy všude zakázána, protože byla elitě nepříjemná. Často je zde slyšet názor že prý vesmír je tak veliký že cestování z jedné civilizace na jinou civilizaci ve vesmíru je technicky nemožné.
To je jako s létáním, kdy jsme si mysleli že vyrobit těžké letadlo je technický nesmysl! Cestování vesmírem je stejně rychlé jako cestování informací na internetu, kdy k načtení stánky stačí okamžik! Dlouhodobý nedostatek zlata a stříbra je způsoben tím, že nám jej mimozemšťané chytře kradou mnoho století. Uvnitř lidské společnosti probíhají nové hluboké změny. Jejich příznakem je to, že se lidé osvobozují a musejí osvobodit od vlivu a nadvlády dogmat a ideologií, poněvadž jejich historická nutnost již skončila. Jejich čas pominul. Co je však dogma? Dogma je naučné formulování a upevňování tzv. absolutních pravd nebo tezí, jejichž premisy se vymykají jakékoliv kontrole. Nelze je tedy dokázat.
Dogmata existují nejen v náboženství či teologii, nýbrž i ve filozofii, v politice, ve vědě i ve společenském životě. Ne vždy jsou zřetelně formulována jako dogmata. Například před několika málo generacemi existovalo dogma, že se ženy nevyrovnají mužům a nejsou schopny vykonávat jejich práce. Co je ideologie? V nejširším smyslu slova je ideologie myšlenkovou stavbou nebo systémem myšlení. V užším smyslu je ideologie takovou myšlenkovou stavbou např. doktrína, základní koncepce, náboženství je založena na dogmatech vytvořených více méně vědomě jistou skupinou lidí během historického vývoje. Zde, v naší eseji, hovoříme o ideologii v tomto užším smyslu. Je téměř nemožné podchytit, kolik neštěstí způsobily dogmata a ideologie.
Ideologie se zrodily v mozcích těch lidí, kteří věřili, že objevili absolutní pravdu, a kteří byli přesvědčeni, že učiní lidstvo šťastnějším, jestliže dosáhnou, aby všichni mysleli a jednali podle této ideologie. Jiní použili ideologii k omámení lidí a k získání vlivu a mocí nad nimi. V politice je příkladem takového jednání ideologie Hitlerova a nacistů. Pronásledování kacířů ve středověku, stejně jako krutosti režimu Chomejního v dnešním Íránu, jsou příklady hrůzných následků náboženských ideologií. Útlak barevného obyvatelstva v Severní Americe, který naštěstí postupně mizí, a krutý útisk jihoafrických černochů jsou příklady rasistických ideologií založených na dogmatu o mentální a morální nadřazenosti bílé rasy. Antisemitismus a stálé pronásledování cikánů jsou další příklady rasistických dogmat.
Uvnitř jednotlivých národnostních skupin často vládne dogma o národnostní nadřazenosti státotvorného národa a o jeho předurčení vládnout ostatním. Tento jev přispěl na Iberském poloostrově k utlačování Katalánců a Basků. Tento jev způsobil, že se Angličané považovali za vyvolený národ, když vládli svému impériu od Irska ke Kanadě, od Jižní Afriky, Austrálie a Indie až k četným koloniím. Mnohá dogmata vznikají bez vědomého formulování konkrétními lidmi. Vznikají způsobem neznámým a vládnou dlouho. Plně to platí o názoru na morální méněcennost homosexuálů nebo o nenávisti vůči cizincům, pokud není způsobena prostě ekonomickou konkurencí. Hranice mezi dogmatem a pomíjivým názorem, vzniklé ze zřetelných příčin, jsou často pohyblivé, nefixované.
Týká se to nenávisti vůči cizincům v dobách nezaměstnanosti. V minulosti více než dnes dogmaticky vládl názor, že starci jsou moudřejší než mladíci, a že ti je tedy musejí poslouchat prostě pro jejich stáří. Existuje však i mínění opačné: mládež se neostýchá a domnívá se, že má právo žít bez respektu k autoritám. Čas od času to vede k protestním hnutím. Z prvého názoru vznikají reakční postoje, z druhého radikalismus. V ekonomii je rozšířen názor, že jedině hospodářský růst může zaručit plnou zaměstnanost a kvetoucí hospodářství. Tento názor ztotožňuje růst pouze s kvantitativním růstem. Zapomíná, že období nezbytného a převážně kvantitativního růstu je rysem industrializace, tj. výstavby velkého průmyslu. Jakmile je budování velkého průmyslu ukončeno, kvantitativní růst se mění na období převážně kvalitativního růstu, který se více podobá fázi transformační než růstové.
Neblahé následky dogmatu o kvantitativním růstu vidíme všude, kde nacházíme bídu dělníků současně s rozvojem kapitalismu, v poněkud pozměněné podobě také v industrializovaných socialistických zemích. Těmito následky jsou zničení přírody, vzájemné odcizení se lidí, vykořisťování třetího světa a ničení člověka samého. Ekonomickým dogmatem je také: Neomezená svoboda podnikatelů povede k rozkvětu ekonomiky! A stejně tak: Jedině zestátnění všech podniků je lékem proti krizím! Obě dogmata ve své totalitě způsobují neblahé následky. Kapitalismus volného trhu vedl k vykořisťování a ekonomickým krizím. Úplné zestátnění zapříčinilo snížení pracovní kvality i kvantity. Ve spojení s úplným plánovitým hospodařením vedlo k těžkopádně fungující ekonomice s mnoha nedostatky a neúspěchy. Ve společenském životě se vyskytují četná jiná dogmata, dogmatické principy a zákazy, např. toto: většina má vždy pravdu. Jenže většina má v demokratické společnosti pouze právo rozhodovat hlasováním.
Ovšem ne vždy má většina pravdu. Známe mnohé případy, kdy většina hlasovala pro velmi nerozumná rozhodnutí. K dogmatům ve vědě patří dogma o neměnnosti druhů u rostlin a živočichů, které vyvrátil Darwin. Jinými vědeckými dogmaty byly neohraničenost prostoru a času nebo absolutní kontrast mezi hmotou a energií, jež odstranil teprve Albert Einstein. Dnes ve vědě žije jako nejrozšířenější dogma pravděpodobně názor na absolutní kontrast mezi fyzikálním a psychickým světem, mezi hmotou a duchem. Nicméně biologie poznání, reprezentovaná Rupertem Riedlem a dalšími, začíná již řešit dogma tohoto dualismu. Dnes především vědci odmítají dogmata.
Jejich postoj patří k hypotetickému realismu, který Gerhard Vollmer formuloval takto: předpokládáme, že reálný svět existuje, že má určité struktury, že tyto struktury jsou alespoň částečně poznatelné, a zkoumáme, jaké praktické výsledky dosahujeme pomocí těchto hypotéz. Věda tedy jedná podle životního hesla Karla Marxe o všem musíme pochybovat. Tato skromnost vědy je jen logická, protože poznání, že existence vnějšího světa není logicky dokazatelná, nebrání ani logikovi uvěřit v jeho existenci, neboť životní praxe a zkušenosti dennodenně dokazují reálnost vnějšího světa. Jedním z významných dogmat je dogma antropocentrismu, podle kterého má být člověk středem světa, korunou tvorstva, má právo na stále větší blahobyt.
Většina lidí si především myslí, že člověk má užívat života, protože podle Písma svatého je práce zlem. Tak je alespoň interpretováno známé biblické rčení. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do země, z níž jsi byl vzat! Dogma antropocentrismu způsobuje, že člověk se zpravidla domnívá, že vše na světě se děje a má dít jen kvůli němu, že má prakticky právo na stále příjemnější život. Takový postoj vede k rostoucím požadavkům na materiální blahobyt a smyslné požitky. Je to postoj chamtivého maloměšťáka, jakého nalezneme ve všech vrstvách společnosti. Výjimkami jsou opravdoví věřící a opravdoví ateisté. Opravdoví věřící chtějí podle Boží vůle plnit své úkoly, které jim Bůh uložil. Opravdoví ateisté chtějí sloužit životu tak, aby zůstal zachován, rozvíjen a doveden k vyššímu stupni, neboť se považují za odpovědný článek řetězu ve vývoji života.
Následkem závislosti na dogmatech a ideologiích v každodenním společenském životě je vzájemné neporozumění lidí, netolerance, boj za prosazení jen vlastního mínění a zájmu, lpění na zvyklostech a tradicích, bránění řešením sloužícím společnému blahobytu. Dogmata a ideologie jsou plodem společenského vývoje, a proto nebylo doposud možné se jim vyhnout. Sloužily zčásti k vysvětlení a interpretaci světa, byly rovněž historicky nutné pro stabilizaci společenských struktur. Avšak to, co se historicky přežilo a brzdí další vývoj, musí být odstraněno, nebo snad v některých případech smí přetrvávat pouze formou symbolu. Co však je příčinou osudného vlivu dogmat a ideologií? Je to historický proces, který během vývoje lidské kultury vyústil v takový stav.
Před probuzením lidského intelektu žil člověk v souladu s přírodou. Byl součástí přírody a vzájemný vztah mezi ním a prostředím se rozvíjel podle obecně daných, vrozených způsobů, od fyzického reflexu až po instinktivní činy, ve kterých se nacházela jistá příčinná zkušenost, kterou můžeme pozorovat také u zvířat. Pak přišlo probuzení intelektu, v člověku se vyvinulo vyšší vědomí než během předchozí instinktivní fáze. V procesech centrálního nervového systému hrála velkou roli tzv. reprezentační centra prostoru. Tato schopnost zahrnuje schopnost další, totiž oživit si obsahy paměti, promítnout je do vědomí a použít je při myšlení. Přesněji: člověk je schopen ve své hlavě uvádět do pohybu obrazy vnějších objektů a novým způsobem je kombinovat.
Na této schopnosti je založena fantazie. Pomocí této schopnosti je metoda zkoušek a omylů při hledání řešení problému přenášena z těla do hlavy. Jednoduchým příkladem je problém opice, která má uchopit vysoko visící plod pomocí vedle stojících beden a hole. Výhoda jednání v myšleném prostoru je podle Karla Poppera v tom, že v určitém případě může místo člověka zahynout jen hypotéza a on není nucen riskovat při každém pokusu vlastní kůži. Chápeme proto, že selekce dokázala prosadit budící vědomí všude, kde to bylo fyzicky možné, a přispěla k lepšímu zachování a zabezpečení života. Schopnost selekce však nejen probudila vědomí, fantazii a činnost v myšleném prostoru. Doplnila též lidské schopnosti jistými kategoriemi myšlení a učinila je dědičnými.
K těmto schopnostem patří kategorie prostoru, tedy schopnost umožňující představit si prostor. Patří k nim kategorie času, tedy schopnost vnímat následnost, kategorie vztahu, kvantity, příčinnosti a jistý počet dalších kategorií, které jsou pomocí pro vnímání a myšlení. Takovou pomoc máme nyní již vrozenu a nemusíme ji obtížně získávat každý jednotlivě sám pro sebe. Nebyli bychom ani schopni to uskutečnit. Všechny tyto schopnosti, tvořící kompletní myšlení, jsou darem přírody, která tohoto výsledku dosáhla velkolepou hrou náhod a nutností, mutacemi a selekcemi. Všechny kategorie, tito pomocníci pro naši činnost v reálném světě, byly vytvořeny během jistého období lidské evoluce. Dostačovaly k tomu, aby umožnily lidské přežití.
Ale nedostačují pro všechny možné situace, které v reálném světě vznikají. A výsledkem bylo, že člověk nadaný těmito jednoduchými pomocníky myšlení musel vytvořit doplňkové osobní a skupinové zkušenosti, aby byl schopen v tomto světě přežít. Je známo, že naše vrozená prostorová představa nekonečného prostoru už nepostačuje potřebám dnešní vědy a praxe. Einstein a jiní vytvořili novou prostorovou koncepci, například konečného a zakřiveného prostoru, která přesněji odpovídá realitě. Totéž platí o kategorii času. Nepochybně i o jiných formách myšlení se za čas objeví nové názory. Každopádně je jisté, že kategorie lineární příčinnosti musela být rozšířena naší zkušeností. Dosud jsme si mysleli: příčina A působí na B, B působí na C, C působí na D… a tak dále.
Avšak zkušenost nás v mnohých případech poučila, že příčina A má vzájemné vztahy s mnoha okolními předměty, silami, okolnostmi. Vždy existuje mnohasměrná a propletená síť předmětů a sil, takže když příčina A působí, zároveň se více nebo méně mění mnoho jiných věcí. Ve skutečnosti tedy neexistuje lineární příčina, nýbrž celá síť příčin. Pravda, často stačí pozorovat pouze lineárně příčinný vztah mezi A a B, protože chvilkově nebo dlouhodobě jiné vztahy v síti nejsou důležité. Proto člověk dokázal přežít díky své schopnosti myslet lineárně příčinně. Avšak často, jako jednotlivec nebo skupina, v jednotlivých případech získal zkušenost, že existuje celá kauzální síť. Nyní nastal čas, aby si lidé plně uvědomili nové doplňkové principy myšlení, které z této zkušenosti vyplývají.
Jsou to principy dialektiky představované těmito slovy. Vše se mění, vše je v neustálém pohybu. Vše souvisí se vším. Vše existuje také ve svém protikladu. Kvantita se mění v kvalitu a naopak. Vývoj k vyššímu stupni se děje ve vzájemné souhře náhody a nutnosti. Princip spletité příčinnosti je obsažen v pěti uvedených principech. Tyto principy dialektiky si lidé osvojovali jen neuvědoměle a krok za krokem prostřednictvím reálných zkušeností. Je faktem, že již první z principů, princip změny, by byl mohl ochránit lidi před vlivem různých dogmat, kdyby jej vnímali uvědoměle a stále jej používali ve svém myšlení. Právě proto, že zpozorovat spletitou příčinnou síť a učinit ji dědičnou zkušeností našeho biologického druhu je tak těžké, právě proto formální logika, založená na vrozeném lineárně příčinném myšlení, nás přiměla napáchat tolik chyb. Příklad: V africké krajině žili pastýři se svými stády dobytka.
Vláda nařídila vysazovat lesy, aby lesní porost zadržoval vodu a chránil krajinu před postupujícím suchem. Pastýři usoudili, že tyto lesy zmenšují jejich pastviny, a proto mladé lesy vypálili. Mnohá stáda dobytka pak uhynula, protože nebylo zastaveno vysychání země. Pastýři dokázali myslet jen podle lineárně příčinné metody. Souvislost mezi lesem, obsahem vody v půdě a racionálním zemědělstvím nepochopili, protože jim chybělo vědomé používání kauzální sítě v myšlení. Podobná věc se přihodila i při industrializaci Evropy Souvislost mezi exhalacemi z továrních komínů, prosperitou průmyslu a ochranou přírody byla chápána jen přímočaře: čím více továrních komínů, tím větší prosperita. Lidem rozrůstající se průmyslové společnosti se jen nesnadno dařilo brát do úvahy i třetí a čtvrté složky problému.
Avšak nejškodlivějším dilematem bylo rozštěpení rozumu a zkušenosti, myšlení a reality. Myšlení, tedy intelekt jako část rozumu se svým a ve svém imaginárním, myšleném jakoby ofotografovaném světě, se dostávalo do stále silnějšího protikladu k reálnému světu, světu zkušeností. Tvrdá realita si vynutila praktické chování vzhledem k danostem vnějšího světa. A vrozené metody myšlení obvykle k zvládnutí úkolu stačily. Jakmile se však objevil mimořádný problém, něco, co bylo mimo bezprostřední a častou zkušenost, vznikaly potíže. Hrom a blesk nebyly pochopitelné, což původně znamenalo, že nebyly uchopitelné rukou, nebyly ohmatatelné pro přesné poznání. Pro řešení takového dilematu člověk použil své vrozené myšlenkové prostředky.
Uvažoval: každý výsledek má svou příčinu. Vyletí-li z houštiny proti mně oštěp, je příčinou člověk, nepřítel schovaný v houštině. Udeří-li vedle mě do země blesk, jistě je příčinou bytost, silná a mocná, hromovládce, hromový bůh. Zosobňování je jedna z chybných interpretací probouzející se lidské mysli. Je to zdroj prvních náboženských dogmat. Vskutku, intelekt se svými mistrnými učiteli, myšlenkovými kategoriemi tohoto světa, dokazuje svou nezávislost na individuální zkušenosti. Na druhé straně tyto kategorie a všechny k nim patřící myšlenkové struktury jsou současně podmínkou pro shromažďování zkušeností.
Jenže právě proto, že intelekt pracuje s vrozenými, neuvědomovanými myšlenkovými prostředky, právě proto je považujeme za něco samostatného a na jejich výsledky pohlížíme vždy jako na správné. To platí zajisté pro všechny axiomy, například pro tento: Nejkratší spojnicí mezi dvěma body je přímka. Není třeba to ověřovat. Intelekt to ví předem díky své vrozené schopnosti. Totéž platí i pro jiné výsledky intelektuální činnosti, např. pro personifikaci přírodních sil. Intelekt tak dospěl k závěru, že blesk produkuje ten, kdo hřmí. A to je dogma. Když mnohem později rozvinutější myšlení na základě pozorování procesů světa uzavírá: Stvořitelem světa je jeden Bůh! Jedná se také o dogma. Během dalšího promýšlení byly vyslovovány podobné výroky, např.: Bůh stvořil člověka. Bůh dal zákony člověku.
Po smrti vejdeme do království Božího. Takovým způsobem vzniká již úplná dogmatika, ideologie, v tomto případě náboženská. Při každé analýze a kritice musíme mít na paměti, že tato dogmata měla svůj historický význam, že se tedy nejedná o žádný nesmysl. Postupem jednotlivých tisíciletí tímto způsobem vznikala mnohá dogmata a mnohé ideologie. Rasismus německých fašistů je založen na dogmatu o nadřazenosti árijské rasy všem ostatním rasám. Na všech úsecích lidského života vznikaly ideologie, jak již bylo řečeno úvodem. V těchto případech jsou naše zděděné představy nutně jednostranné. Kromě toho je faktem, že pradávní lidé rozlišovali méně než my představy a skutečnost, opírali se o výslednou dohodu, o kolektivní pravdu, věřili, že myšlené a myslitelné je i reálné. Také přírodní mocnosti, vymyšlené a personifikované v období magie, bozi a démoni, byly považovány za skutečné, a to v míře, kterou si dnes sotva dovedeme představit.
Všechny tyto personifikace jsou interpretacemi a interpretacemi jsou i struktury idejí, vytvořené v pozdějších vývojových obdobích lidstva. Představa mnohých bohů byla nahrazena představou Boha jediného, pak následovaly abstraktnější myšlenkové útvary, jako např. Platónovy ideje, Božství, Duchovno, Světový duch aj. Toto vše se zformovalo proto, že schopnost myšlení, lidský duch, existovala jakoby odjakživa a od počátku, že člověk prožíval primárně vždy sám sebe. Jasný příklad: cogito, ergo sum (Descartes), v překladu: myslím, tedy jsem. Člověk si neuvědomoval, že jeho schopnost myslet společně s vrozenými zákonitostmi myšlení byla výsledkem dlouhodobého vývoje, souběžného s vývojem těla.
Člověk nebyl s to pochopit, jak tato schopnost vznikla, nezbývalo mu tedy než věřit, že duch, tj. schopnost myslet, mu byl dán již při samém vzniku světa. Podle Ruperta Riedla není tento názor tak zcela mylný, protože se skutečně jedná o přírodní zákon, který byl selekcí vydělen z tohoto světa a zakotven v dědičných strukturách. Tak lze pochopit, že se vyvíjela víra v dogmata a že se utvářely a vládly ideologie. Tak postupoval historický proces uvědomování si člověka. Podstatu dogmat a ideologií dnes známe. Víme, že dogmata a ideologie se shodují se skutečností jen do určité míry, nebo se s realitou zcela rozcházejí. Zčásti člověk ještě nebyl schopen rozeznat přesně skutečnost, zčásti jeho myšlení bylo řízeno jeho potřebami.
Přesto se však dogmata a ideologie osvědčily během krátkých údobí v minulosti, pokud vyjadřovaly aspoň částečně reality své doby Pro nedostatek souladu se skutečností se však znovu a znovu dostávaly do rozporu s ní. Nyní nastal čas konstatovat, jak to činí vědec‚ velká část našeho vědění o světě má jen hypotetický charakter. Proto zde opakujeme vědeckou formulaci hypotetického realismu. Předpokládáme, že existuje reálný svět, že má určité struktury a že tyto struktury jsou alespoň částečně poznatelné. Zkoumáme, jakých praktických výsledků dosahujeme pomocí těchto hypotéz. V důsledku toho nás již nemrzí, jestliže při pozorování přírody, vlastní osoby a společenského života nalezneme rozpory, chyby, nedostatky.
Naopak, považujeme je za příležitost k jejich rozebírání a zkoumání, abychom získali nové poznatky. To se zdá být přesvědčivé pro oblast přírody, vědy a techniky. Ale takový postoj je nezbytný i pro mezilidské vztahy. Do dnešní doby, když se mezi národy a státy objevily rozpory a neshody, následoval obvykle boj za vítězství té či oné strany Stále více se však ukazovalo, že na takový boj dopláceli oba soupeři. V současnosti je nezbytné, aby každý poznal skutečné životní podmínky druhého a snažil se dosáhnout řešení uspokojivého pro obě strany. Krvavá válka, obchodní válka, sankce, represálie, to jsou historicky přežité metody.
Dialog, myšlenkové zpracování problémů, chápavé posuzování jsou příkazem dneška. Je nezbytné zbavit se dogmat jako: Ten druhý je naším nepřítelem! Válka nám přinese vítězství! Ten druhý nám chce jen škodit! Jestliže jedna strana prohlašuje prostřednictvím svých předáků, že druhá strana ztělesňuje říši ďábla, je to svévolné dogma, které nikdo nemůže dokázat a které neodpovídá reálnému stavu v zemi protivníka. Obě supervelmoci reprezentují stovky milionů lidí, kteří mají právo na život. Nikdo však nemá právo jiného nazývat ďáblem. Naopak, jediným správným řešením je uznat potřebu druhého na bezpečnost a prodiskutovat v míře co největší otázku zbrojení, které pohlcuje tolik práce na výrobu neužitečných a nebezpečných zbraní.
Jistě, vedle této nejdůležitější otázky, otázky přežití, existují i mnohé další problémy, v nichž hrají velkou roli dogmata. Zmínili jsme se již o několika dogmatech z oblasti ekonomiky Ani absolutní privátní podnikatelství, ani radikální zestátnění se v praxi neosvědčily Ani bezuzdné tržní hospodářství, ani totalitní plánování nejsou účelné. Dogma o technickém pokroku pro pouhý růst a plnou zaměstnanost musí padnout. Technický pokrok a hospodářský růst musí sloužit smysluplnému životu, tedy musí brát zřetel na ekologii a člověka. Ve společenském životě se objevuje dogmatismus v podobě předsudků: méněcennost cizinců, přespolních, barevných, cikánů, žen, mládeže, těch, kteří mají jinou víru, jiný způsob myšlení, kteří se liší od většiny, homosexuálů až po předsudek, že my sami jsme ti nejlepší a nejschopnější, že máme vždycky pravdu.
Konečně dogmata v myšlení samém: filozofický materialismus je založen na dogmatech stejně jako idealismus. Většina náboženství a světových názorů je založena na dogmatech. Zatímco učení Ježíše Nazaretského bylo pravděpodobně prosto dogmat, pozdější křesťanství se vybavilo tak obrovským dogmatismem, že chování křesťanské církve se během času změnilo v pravý opak Ježíšových záměrů. Díky bohu, v dnešní církvi pozorujeme obrácené tendence, protože opravdové křesťanství není vlastně náboženstvím; nebo bychom snad mohli říci, že je to náboženství nového stylu, oproštěné od dogmat. Křesťanství je především nový vnitřní postoj, který bez vnějšího nucení vede lidi k rozvíjení života. Začíná postindustriální epocha.
Probíhají velké přeměny společnosti. Dogmata jsou překonána, veškerá tabu padají. Ideologie se přežily. Nastal čas myslet reálně ve všech oblastech. Právě tím jsou a budou odstraněny mnohé bariéry mezi lidmi. Cesta je volná pro četné nové poznatky a aktivity člověka ve službě dalšímu vývoji ke skutečné humanitě, v ústrety novým cílům. Vše je v pohybu, a tak zde jsou změny, některé změny jsou dobré a jiné změny jsou zlé, s tím nejde nic udělat, naše schopnosti a možnosti jsou omezené mnohým takový je život. Toužíme po tom, aby byl náš svět ideální, a tak vznikají ideologie a umění, na počátku je vždy teorie a potom se teorie v praxi testuje a většinou teorie v praxi nefunguje. Jaká je správná odpověď na základní otázku vesmíru a života?
Vše se točí v kruhu. To je správná odpověď na základní otázku, mnozí se snaží dosáhnout nějakého cíle, protože věří na zázraky, všechny cíle, do kterých směřujeme to jsou jenom iluze, protože vše v nás a okolo nás se točí v kruhu, na kruhu není žádný bod, který by byl koncem a začátkem, všechny body na kruhu jsou jenom iluze. Neustále zde jsou spasitelé, které následujeme v naději, že nás spasí, sliby se slibují a blázni se radují, bylo a bude! Získej vysokoškolský titul a budeš se mít lépe, jenže ono to tak v praxi nefunguje! V praxi se vše točí v kruhu, z dálky vzniká iluze o tom, že v praxi má vše začátek a konec, vědci přišli s tím, že má vesmír začátek ve velikém třesku, věřící zase věří na to, že vesmír stvořil z ničeho bůh atd.
Vesmír nemá počátek ani nebyl stvořen bohem, vesmír se točí v kruhu! Proč vlastně máme snahu u všeho určit počátek a konec? Toužíme po jistotě, a tak vytváříme u všeho počátek a konec, smrt není konec života nejsme tělem jsme duší a tato duše je v naší společnosti každý lidský jedinec je jenom bezvýznamnou součástí konzumní lidské společnosti, a proto je snadno evolučně nahraditelný. Strach stvořil víru v zázraky a tím stvořil i boha, jelikož v minulosti zde nebyl internet, tak to vedlo k tomu, že vzniklo veliké množství sekt a náboženství, které se od sebe mnoho lišili, podle hesla moje svatá hra a moje svatá pravidla.
Na počátku zde byli kouzelníci u kmene, co léčili nemoci a dbali o kulturu kmene, výstavba měst vedla ke vzniku sekt a náboženství, v současnosti je náboženství nahrazeno; politikou, byrokracií, vědou, internetem, televizí atd. nejrozšířenějším náboženstvím je Křesťanství a zde je svatým bohem, Otec, syn a duch svatý. To logicky vede k otázce, kdo je to objektivně Otec, syn a duch svatý? Otec to jsou data, syn to jsou informace, duch svatý to jsou programy. Z malého vzniká veliké, a tak z malých dat vznikají programy a po čase se programy zase rozpadají na data, je to nekonečný proces vzniku a zániku.
Proč vlastně lidi nemají správné informace o tom, co je to svatá ideologie a kult svaté osobnosti? Aby někdo měl správné informace o čemkoli tak se k tomu musí profesionálně dlouhodobě přiblížit, z dálky vše vypadá jinak než z blízka! Vše je zde hra, ve které si volové hrají na bohy, z dálky tak vůl může vypadat jako bůh, jsme klamáni od narození do smrti pomocí propagandy a cenzury; pravdu jsme nahradili za propagandu a cenzuru, lásku jsme nahradili za prostituci a korupci, štěstí jsme nahradili za drogy a sociální sítě na internetu atd.