Politici jděte do prdele se svými politickými kecy

Obsah není dostupný.
Prosím povolte cookies kliknutím na Souhlasím v zobrazeném okně

Umění odejít z politiky patří k nejtěžším životním rozhodnutím v politice. Nepsaný kodex slušného politika velí odejít po prohře ve volbách nebo po odhalení nějaké kauzy. Avšak dobrovolně odejít z vysoké funkce nedokáže nikdo. Tento imperativ politici velmi často přehlížejí a vytěsňují, ztrácejí sebekritiku a schopnost objektivně hodnotit situaci, a to za podpory příliš loajálních poradců a podřízených.

Zatímco jinde ve světě se běžně z vysoké funkce odchází při každém stínu podezření, u nás je zvykem chytit se vysoké funkce a vytrvávat tak dlouho, až se kritici vyčerpají, zapomenou a ono to nějak „zapadne“. Politik, který neumí odejít včas, poškozuje nejen sebe, ale i organizaci, které velí nebo vládu, ve které sedí a stranu, kterou zastupuje. Proč politici tak rádi zůstávají ve funkcích, a ještě k tomu často projevují pokrytecky mediálně lítost nad nedostatkem času na rodinu a koníčky?

Protože bez té; důležitosti, novinářů, televize, internetu, obdivu, peněz, uznání atd. se život náhle jeví prázdný a skutky bezvýznamné. Moc, bohatství, sláva atd. jsou totiž tvrdé návykové drogy pro psychopaty. Odchod z politiky je těžší než dlouhá odvykací kúra od tvrdé drogy. A ještě to velikášství, beze mě to přece nepůjde!

Tak vypadají abstinenční projevy syndromu politického pádu. Kodex slušného politika praví, že legitimně zvolená vláda má mnoho životů jako kočka. Padne málokdy jen po jediné kauze jediného nepostradatelného kariéristy. Ale všechny mediální kauzy v souběhu se setrváním odpovědných politiků ve vysokých funkcích se sčítají a boží mlýny melou pomalu, ale nikdo jim neunikne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *