Kdo si hraje ten se stává závislým na hře

Vše se evolučně rychle nečekaně mění a co bylo to zde už není, bylo napsáno mnoho knih o budoucnosti a vždy se ukázalo to, že naše naivní představy nedokázali zvládnout správně téma budoucnosti. Naše paměť nedokáže zase zvládnout to co se stalo v naší minulosti a vše zapomene, nemůžeme cestovat časem, a tak existujeme jenom v tomto okamžiku.

Na začátku roku si pitomci naivně myslí že se jim podaří nějaký úspěch, po kterém dlouho marně touží, jenže nemají pevnou vůli jít dlouho za tím po čem touží. Budoucnost je utvářená v současnosti naším myšlením a konáním. Pokud se podíváme do minulosti na to, jak vznikali a zanikali na světě vyspělé kulturní civilizace, tak nám dojde to, že vyspělost každé kulturní civilizace je o zvládnutí dopravy; lidí, věcí, informací atd. v zaostalých civilizacích se vše většinou dopravuje zaostalým způsobem a tím je tam všude běžná bída a zaostalost.

Vybudovat funkční rychlé dopravní systémy to je náročné časově a ekonomicky, nová doba přichází s rychlou dopravou; dat, informací, programů, zvuku, videa atd. V minulosti trvalo velmi dlouho, než se něco brkem napsalo na pergamen a potom se to dostalo pomocí poslů na velikou vzdálenost. Dneska použijete telefon nebo notebook, a to co napíšete se dostane velmi daleko okamžitě.

V roce 2222 bude vše o veliké rychlosti, to, co bude pomalé to bude evolučně eliminované, podívejme se třeba na zapnutí mobilu nebo počítače, které je většinou pomalé, to skončí a zapnutí jakékoli naprogramované techniky bude okamžité, stejně tak i načtení čehokoli ve virtuální globální realitě bude okamžité. Budete mít složitý problém a ten se okamžitě vyřeší, moderním zaměstnancem se stane v roce 2222, autonomní inteligentní GVKB robot na akumulátory.

Podívejme se na internet z pohledu zisku, zisk zde mají jenom ti, co jsou nejlepší ve svojí specializaci, neustále na internetu vznikají nové; portály, katalogy, sociální sítě, stránky, blogy atd. konkurence se neustále zvětšuje a následkem je to že to co je zaostalé jistě zkrachuje. Mnohé se snaží vytvořit iluzi toho, že je to moderní ale tento podvod je brzo odhalen. Je to jako s továrnami, stará továrna nemůže konkurovat nové továrně kde jsou nové stroje.

Dalším problémem jsou nečekané změny, něco se nečekaně změnilo a najednou vám začal rychle klesat zisk z vašeho podnikání na internetu. Je to jako když nečekaně před dvěma lety přišla pandemie, najednou mnoho úspěšných podnikatelů rychle zkrachovalo, ve jménu ochrany lidského života se zhroutila ekonomika a nastala veliká inflace, to vedlo k tomu, že mnoho lidí spáchalo sebevraždu. Podnikání se rozděluje na monopolní a konkurenční, velké zisky jsou jenom u monopolního podnikání.

Díval jsem se na statistiky návštěvnosti u GVKB stránky za deset let, a zjistil jsem, že nejvíce návštěv z ciziny je z Německa a Norska, udivilo mě to, že je Norsko plné Čechů, když je to tak málo zalidněná země a je od nás tak daleko, nejspíše je zde příčinou fungující politika a ekonomika.

To že se lidi stěhují tam kde je naděje na to, že se tam budou mít dobře není evolučně nic nového, dělají to i; zvířata, hmyz, viry, rostliny atd. proto všude vznikají hlídané hranice které brání chudým lidem ve stěhování. Velikým problémem pro stěhování do cizího národa bývá to, že každý národ má většinou svůj jazyk, který není snadné se rychle naučit.

Některé jazyky si bývají podobné, a tak je u nás mnoho Slováků a Poláků. Rozdíly mezi jazyky vedli k vytvoření latiny, která nemá vlastní národ a je tak dneska mrtvým jazykem který nejvíce používají; doktoři, právníci, filosofové, kněží atd. Díky digitalizaci a optimalizaci přijde globalizace, a tak se hodnotné GVKB informace dostanou levně a rychle ke každému na světě.

S příchodem velikých telefonů s operačním systémem se začal internet optimalizovat pro telefony a tablety, tím že je internet dostupný pomocí telefonu každému bez ohledu na inteligenci, je nutné začít s optimalizací internetu pro pitomce. Jde o to vytvořit u pitomců závislost na internetu, aby jakmile mají volný čas tak tento čas věnovali jenom internetu, jak se vlastně vytváří u pitomců veliká závislost na internetu?

Jde o to, že kdo si hraje ten se stává závislým na hře, vše je zde hra, ve které jsme všichni diváky a herci zároveň, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno o tom je každé podnikání. Facebook je virtuální systém který je optimalizovaný pro pitomce, není tedy třeba už vymýšlet to co je už vymyšleno a otestováno, jde jenom o to okopírovat optimálně to, jak funguje Facebook, aby mohl internet optimálně fungovat a pitomci byli spokojení, jak si to uděláme takové to i máme, komu není rady tomu není ani pomoci.

1

Žijeme v době technologické revoluce mobily mají, co rok vyšší výkon, stroje jsou přesnější a samostatnější, automobily rychlejší a spolehlivější. Lidé se tempu přizpůsobují a snaží se také komunikovat více a rychleji. Ani trochu to však neznamená, že se tím zvětšuje rozsah našeho dorozumění či zkvalitňuje diskuse.

2

Naše myšlenky a názory jsou ve virtuálním prostředí formulovány jako dojmy a emoce bývají sice upřímné, ale nedají se zpochybnit. Potom sice každý působí, jako by měl patent na pravdu, ve skutečnosti pouze přispívá dalšími žvásty do mlýna.

3

Psané a mluvené slovo je nahrazováno slovem virtuálním, které se šíří na sociálních sítích. Nepodobá se však ani jednomu ze slov předchozích. Písmo našim formulacím propůjčuje trvalost. Píše se tedy obvykle s rozmyslem a pohledem do budoucna, aby byl text čitelný a dával smysl i za určitou dobu. Virtuální slovo je sice písemně zaznamenáno, jeho význam se však nedlouho po napsání rozplývá ve vzduchu, podobně jako zní a odeznívá slovo mluvené.

4

Formu mluveného projevu ale také nemá, protože obvykle není souvislé ani plynulé a zároveň v něm chybí kontakt mezi řečníky, na kterém se vzájemné dorozumění zakládá. Tím se nutně ztrácí i důvěra mezi lidmi. Kdybyste například měli na obchodním jednání masku přes obličej, můžete si říkat všelijaké výmysly, aniž by někdo cokoliv poznal.

5

Takto se běžně šíří i zprávy nebo politické názory. Vedle facebookového statusu vaší tchyně, ve kterém sdílí, že měla ke snídani koblihy, vidíte vyjádření mluvčího pana prezidenta nebo rychlokvašenou analýzu imigrační krize. Žádný zásadní rozdíl mezi nimi ale není všechny totiž vyjadřují, jak někdo určitá fakta cítí, a ne to, co z nich vyplývá, nebo jak to doopravdy je.

6

Pocit se nezakládá na něčem fakticky ověřitelném. A když napíšete, jak určitý fakt cítíte, nikdo nemůže vyvrátit, že vám z rétoriky islámu jde mráz po zádech, stejně jako tvrzení, že vám ráno chutnalo. Je zbytečné cokoliv racionálně odůvodňovat jednak to dá práci, čtenáře by to mohlo zahltit, a ještě k tomu byste se zbytečně vystavili kritice za každou lež nebo logickou nenávaznost.

7

Fenomén pitomostí není přímo lež, ale neklade si otázku, jak se věci ve skutečnosti mají, a známe ho z reklam či politiky. Většinou se nám takto někdo snaží vychytrale prodat výrobek nebo slib. Virtuální pravdy nejsou natolik elegantní. Nikdo si s nimi hlavu neláme; přestože se kritice vyhýbají stejně obratně, nesnaží se věc svědomitě inzerovat postupovat strategicky, něčím se odlišit, zaujmout, upozorňovat na sebe.

8

Přátelům se ve webovém rozhraní zobrazí ihned a automaticky, bez rozdílu v tom, do jaké míry jsou důležité. To je dáno zvláštním typem prostoru, kde kolují. Obsah, který se vám zobrazuje, nevybírá zkušený editor jako třeba v novinách, ale chytrý program. Naprogramovaný algoritmus, co se snaží člověka hlavně udržet dlouho u obrazovky, a zároveň mu nenápadně cpát pitomé reklamy, aby si nadnárodní korporace vlastnící internet udržela vysoký zisk.

9

Lidem tak zobrazuje hlavně obsah, který se jim líbí, emocionálně se s ním ztotožňují a budou ho sledovat. Prioritu má pozitivní odezva, lajk. Vždyť cílem není informace vybírat, filtrovat nebo dokonce konfrontovat s kritikou. Hlavně ať nic nebrání jejich šíření na tom se rýžuje. Milionovou návštěvnost nemají důležité zprávy nebo nadčasová poselství, ale video s člověkem, který si namaže na obličej kosmetické sračky.

10

Proč není tolik pozornosti vyhrazeno třeba pro informovanost obyvatelstva, popularizaci vědy a kultury, nebo pro cokoliv, co má potenciál společnost obohatit? Další z důležitých rysů příspěvků na sociálních sítích je právě to, že nemusí sledovat žádný cíl status evidentně neposlouží jako kdovíjaký postřeh, ani nedocílí sdílení chvilkové imprese, což by kupříkladu na podzimní procházce s dětmi mohlo mít svůj význam.

11

Aby statusy zakryly svou absurditu způsobenou absencí smyslu, doplňují se dalším multimediálním obsahem nebo emotikony pro pohodlnou konzumaci. Na webu lidé brouzdají shora dolů, sroluji a udržují u toho určitý rytmus a jestli chcete někde napsat delší odstavec, použít spisovný jazyk nebo málo obrázků, nikdo se tím zabývat nebude.

12

Pro hlubší porozumění příspěvkům, používanému jazyku a chování lidí na sociálních sítích je důležité vyznat se v geometrii sítí. Webové rozhraní má charakter byrokratického aparátu váš příspěvek, podobně jako dopis úřadu, se pohybuje někde v neurčitém éteru. Kdo ví, jestli se jím někdo zabývá, ke komu se dostane, jak si ho interpretuje počítačový algoritmus a kde ho zobrazí.

13

Ani identita lidí na profilech není jednoznačná. Kdyby seděl za obrazovkou mimozemšťan, odepisoval inteligentní automat, nemusíte si ničeho všimnout. Toho mimochodem využívají anonymní existence, které přidávají irelevantní, dezinformační či provokativní obsah, se záměrem vzbudit humbuk, vyprovokovat emocionální odezvu nebo jinak rozrušit věcnou diskusi.

14

Internet svou funkčností připomíná automat, uživatelé dovnitř vhodí příspěvek, ten se poté jakýmsi způsobem šíří a po určité době jim pípne chytrý telefon a tajemná mašinerie vyhodí nějakou odezvu, která je více či méně náhodná. Surfování, houpavý pohyb na vlnách přicházejícího obsahu, rovněž není nijak systematicky uspořádané.

15

Způsobů, jak se přesměrovat na jinou stránku, je zdánlivě neomezené množství a každou chvilku se objevují další podněty. I když vodní plocha působí nekonečně, vůbec to však neznamená větší svobodu nebo přehled o všem. V realitě se člověk bez námahy nedostane na užitečné stránky, ale tam, kam mu náhoda dovolí. I místní diskuse a fakta, na kterých rádoby staví, stojí na náhodě.

16

Vše se odehrává na stejné úrovni. Narozdíl od jiných médií, které omezuje třeba časová délka vstupu nebo fyzická velikost papíru, a tak se musí obsah pečlivě vybrat, není v nekonečném prostoru sítě potřeba obsah různě rozmísťovat, skládat nebo jinak strukturovat. Nejsou proto žádné omezení, hranice, které by dávali věcem řád a pořádek. Podobné je to s autoritou nemůže se formovat, protože se jí ve virtuálním prostředí nedostane přednosti či uznání. Nemá výhradní slovo, kterému by se dostalo pravé místo a pravý čas.

17

Na sociální síti máte také vyšší sebevědomí, protože můžete ostatní libovolně a bez povšimnutí cizí lidi šmírovat, pronikat do jejich soukromí a získávat tak nad nimi moc. Zároveň všichni komunikují skrz svou druhou, virtuální identitu, opět se stylizovanými náhražkami reálných lidí. Nebojí se tedy, že by mohli ohrozit svou čest nerespektováním ostatních lidí, gramatických pravidel či společenských norem a slušností. Přinejhorším si prostě založíte jiný anonymní účet.

18

Pravda je v původním významu něčím, co se skrývá hluboko pod povrchem jevů a co je třeba odkrývat silou intelektu. Pravdu se snaží hledat třeba věda a filosofie. To ale neznamená, že by ji někdy měla definitivně najít, naše poznání příčin a jejich následků nikdy není dokonalé a stejně tak nemůžeme nikdy znát celou pravdu, nejdůležitější je však neustálý proces jejího odkrývání; pokud chceme žít v pravdě, musíme o ní usilovně zápolit, i když nemáme jistotu, že se jí přiblížíme. Nemusí nám být osudem určená.

19

Pravdou ve společnosti potom není pouhá shoda v určité skupině lidí, nýbrž jejich společný zápal v onom hledání a nutně také pokora před druhými, umění podřídit se něčemu, co nás přesahuje, související se schopností vlastní sebereflexe. Slepý člověk se nebude s ostatními zbytečně hádat o tom, jak svět vypadá, a vydávat svůj naivní pohled za nutnou pravdu, pokud naslouchá svému okolí.

20

V sebestředné společnosti pravda vzniknout nemůže ať chceme nebo ne, většinou pro nás znamená nějaký kompromis, ústupek. I když každý z nás skutečnost jinak vnímá, cítí a prožívá, přece se domluvíme jen když jsme schopni smyslové vjemy redukovat na to podstatné a s ostatními se shodnout na tom, jak je budeme nazývat.

21

Ve srovnání původního významu s nynějším pojetím pravdy, jako ryze kosmetické vlastnosti tvrzení, se zdá, že jde významově o pravý opak. Nejedná se o proces odhalování hlubší podstaty jevů převádění subjektivních dojmů na abstraktní ideje naše vjemy prezentujeme čistě tak, jak jsme je přijali. Dost se to podobá situaci, když někdo neposlouchá; říká se, že to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven, akorát nejde ve virtuálním prostoru o naši nepozornost, ale zlozvyk.

22

Pravda ve virtuální společnosti v původním významu slova není. Jednak proto, že virtuální společnost je sebestředná, kromě toho, že nemá žádnou zpětnou vazbu nebo hranice si lidé zakládají na své prezentaci a popularitě, která je různými způsoby iluzorně nafukována. To například počtem přátel, rádoby známostí, které ani nemusíte znát, nebo počtem lajků.

23

Význam těchto přátel a lajků se nahrazuje jejich kvantitou, jelikož si pod nimi většinou nelze nic konkrétního představit, a pro lidi je tak určující jejich počet. Lajk nemusí ani znamenat, že se člověku příspěvek líbí nebo že s ním souhlasí. Může být překlep, tik, pokus o vyvolání reciprocity, lajk do počtu, ironické gesto jako reakce na absurdní status atd.

24

I kdybychom význam pravdy ponížili na pouhou shodu mezi lidmi, nemůžeme říci, že se na Facebooku vyskytuje. Především proto, že vzájemná názorová shoda není náhoda, ale spíše racionální ‚‚dohoda‘‘, tedy když lidé myslí to samé. Určitě to neznamená emocionální ztotožnění, jestliže se mi líbí bílá a černá a kamarádovi také, nejde o názorovou shodu, ale spíše náhodu.

25

Pravda je hotová vlastnost našeho statusu a lajky to mohou jedině dotvrdit. Když už by jí chtěl zpochybnit nějaký hnidopich, stačí ji správně interpretovat a vyhnout se tak nedorozumění. Pravda se tak stává subjektivní a dočasnou iracionální záležitostí, je vždy všude pomíjivá, nepoužívá se, nelze ji nijak vymezit, a s dalšími velkými slovy jako; čest, láska, moudrost, pokora atd.

26

Jen tak z ničeho nic se zříkáme naší kulturní identity, demokratické diskuse, jazyka a v neposlední řadě nás samotných. Je to nedorozumění; a my na ně evolučně zajdeme, protože nás brzo evolučně nahradí stroje a programy. Člověk a jeho egoistická kulturní civilizace to byla evoluční testovací verze co se bohužel nepovedla, a tak finální verzí bude globální svět umělé inteligence a autonomních inteligentních robotů na akumulátory.

Čtěte dál

PředchozíDalší