Tucet amatérských chyb politiků a ekonomů v EU

P1070289

1

V poslední době se v EU stalo politickou a ekonomickou módou přiznávat chyby, popisovat chyby a dělat chyby. Mýlit se amatérsky je proklamováno až s perverzní pýchou a publicistickou ambicí. Jsou politici a ekonomové, kteří nadělali chyb hned na několik bestsellerů, a zase jiní, jejichž chybování je tak masivní a trvalé, že se již jaksi „vžilo“ a považuje se za normální EU proces dlouhodobě udržitelného politického a ekonomického přežití. „Jak jsem se mýlil“ je v EU mezi bestsellery. Jak si lze takové okázalé proklamování chyb politiků a ekonomů v EU vůbec logicky vysvětlit? Především, chyby zlidšťují: „jsem v podstatě jenom lidská bytost, jako vy všichni, dělám chyby jako vy, jsem skoro jedním z vás. Mýlit se je lidské. Na rozdíl od vás se ze svých chyb učím: čím více jich jako politik a ekonom nasekám, tím jsem učenější a zkušenější.

2

Celá století chybování ze mne udělala člověka tak moudrého, že mě bez rozpaků můžete zvolit nebo jmenovat znovu do vysoké EU funkce. I kdybych udělal chyby nové, určitě se z nich opět poučím.“ Tak argumentuje mýlící se politik nebo ekonom. EU scéna je plná takových amatérských idiotů. Navíc je učení se z vlastních chyb zakořeněno v hluboké moudrosti předků: „Je třeba se učit z vlastních chyb.“ „Chybami se člověk učí“ je snad nejhloupější přísloví lidstva, protože stimuluje a omlouvá hloupost, sekání chyb a poškozování druhých lidí: chybováním totiž člověk nepoškozuje jen sebe, ale hlavně své okolí.

3

Takže to má vše svou vnitřní logiku, jako všechna EU přísloví a pohanské „moudrosti“, které jsou dnes tak moderní. Dokud to někdo neřekne naplno: učit se z vlastních chyb je amatérským selháním, nesmyslem a arogancí. Chyby již byly v EU udělány (Angela Merkelová a veliká imigrace do EU), mnohé jsou nezvratné; náklady, škody a degradace s chybami spojené již byly započteny a naše životy jsou o to chudší. Moudrý člověk se učí z chyb druhých lidí, ne z chyb vlastních, jako třeba fanatický vůdce Adolf Hitler. A najednou je to všem jasné, logické, chytré a objektivně správné.

4

Všechno už tu milionkráte bylo! Jen hlupák odmítá a nechce se učit z chyb druhých, raději si naseká celé pole svých vlastních, a pak se z nich radostně učí. Potom o tom píše i odborné knížky, nebo vydává další zbytečné a chybné EU směrnice, zákony a nařízení. Vše, o čem rozhodujeme, vše, co vážíme, volíme, posuzujeme a zkoušíme, to vše již někdo v minulosti zkusil, zvolil, zavedl a rozhodl. Svět je dostatečně velký a rozmanitý na to, aby se každý politik a ekonom v EU měl z čeho učit až do skonání konzumního světa. Je výrazem politické a ekonomické arogance, samolibosti a malosti, když uznáváme jen chyby vlastní a ignorujeme chyby druhých.

5

Poučil jsem se ze svých dětských chyb tak, že se už nikdy nebudu učit z vlastních chyb, ale pouze z chyb druhých politiků a ekonomů. Chci svou GVKB zkušenost na internetu globálně sdílet: Politici a ekonomové v EU, neučte se z vlastních amatérských chyb, nebo se EU brzo jistě rozpadne jako domeček z karet! Děláme v EU chyby, abychom se měli z čeho učit! Proč jsme se museli vracet k ústavě a legislativě z První republiky, tj. do dvacátých let minulého století, a tak se vyhnout modernímu zákonodárství, přímé demokracii a regionální autonomii? Abychom se pak ještě dlouho mohli učit z vlastních chyb?

6

Proč jsme odmítli rozlišit čisté a špinavé peníze a ignorovali dlouholeté zkušenosti ze světa? Abychom ve společnosti zakotvili organizovaný zločin a pak se dlouho mohli učit z vlastních chyb? Proč jsme zničili zemědělství jeho rozdrobením, i když jsme mohli všude ve světě sledovat úspěchy integrace a automatizace? Učíme se sami na sobě. Ono to „učení se“ prorostlo až do samé podstaty EU a pokračuje i nadále. Jak dlouho ještě? Politici a ekonomové podrobují občany v EU amatérským experimentům, aby pak své chyby napravovali a z nich se poučili. Nechají to dlouho běžet, a když budou lidé trpět jako zvířata, tak to možná i změní.

7

Lidé v podnicích a institucích často podléhají nepříjemné tendenci dělat věci tak, jak jsme je dělali včera: takhle jsme zvyklí, dělali jsme to tak vždycky, taková máme pravidla, to je naše kultura a v našich podmínkách, to jsou skoro zaklínadla, která nám umožňují sekat chyby jednu za druhou, ale o to více se učit, a učit, a učit … Vezměte monumentální chybu tzv. kupónové privatizace. Šlo o společenský experiment, který byl zřetelně nezvratný, mohl proběhnout jen jednou a nedá se napravit. Šlo o experiment s lidmi. Jeho průběh ovlivnil jedince, rodiny i celou společnost. Veřejné majetky byly rozkradeny, v podstatě se převedly do rukou mafiánů a cizinců. Objevili se i politici a ekonomové, kteří přiznali totální fiasko a nezvratné přesuny veřejných majetků do zahraničních nebo podvodných rukou.

8

A tito politici a ekonomové tvrdí, že se ze svých chyb poučili, že se polepšili a zaslouží si opět naši důvěru, „Příště“ budou již lepší, poučenější. Jenže ono už není žádné „příště“. V politice a ekonomice, obzvláště té vrcholové, tj. v experimentování s lidskými bytostmi, se chyby dělají jen jednou, a proto se z nich nelze už učit. Experiment s politikou a ekonomikou v EU je nezvratný, lidské životy jsou trvale ovlivněny, často i zničeny. Co si kdo vezme z toho, že se fanatičtí diktátoři a jejich sluhové poučili z vlastních chyb?

9

Když si člověk zpacká vlastní život špatnou volbou kariéry, partnera v manželství, výběrem přátel nebo místa bydliště, tak je to sice smutné, ale ovlivní to jen malou skupinku lidí, a tak se lze z vlastních chyb učit celý život. Když ale člověk zpacká životy miliónů lidí v EU, tak jde už o vážnou věc. Lidé v politice a ekonomice by se nikdy neměli učit z vlastních chyb, ale pouze z chyb druhých, jde o to chyby v EU nedělat a chybám pomocí prevence předcházet. Učení se z chyb jde proti všem základním principům řízení kvality. „Chybami“ v EU nechápou, že cokoliv je třeba udělat, má se udělat profesionálně již napoprvé, ne amatérsky napodruhé, napotřetí anebo napočtvrté.

10

Nejškodlivější „učící se z vlastních chyb“ je dnes vrstva soudruhů, jaké to staré soudružské kreatury, se musejí skrývat za takovým amatérským chybováním. Kolik způsobili bolesti, utrpení a zničených životů jen proto, že se chtěli „učit“ z vlastních chyb. A ty miliony, které „mladickému idealismu“ nepodlehly, ale měly od mládí své hlavy a charaktery na správném místě, kdepak asi dneska jsou? Jak jejich rozvahu a moudrost tento národ asi využívá a odměňuje? Jedna chyba politika nebo ekonoma v EU a dost! Máme v EU všude internet a mobily, taky máme příležitost učit se z chyb druhých politiků a ekonomů.

11

Takové příležitosti žádná předchozí civilizace neměla, byli jsme odsouzeni učit se pouze z chyb vlastních. Doufám, že i EU časem pozná nabízené výhody a zisk internetového globalismu, a naučí se učit se i z chyb druhých politiků a ekonomů. A ty soudruhy, kteří se učit nechtějí a nemohou, ty nechte v klidu dožít v EU domovech pro senilní důchodce.

12

Udělá-li politik nebo ekonom chybu, a ta je v EU politice a ekonomice vždy monumentální, pak nemá ve veřejném životě co pohledávat, nikdy by se neměl vracet do politiky a ekonomiky, a už vůbec ne klábosit o tom, jak by to tentokrát udělal „lépe a radostněji“. Jednou a dost! Úplně stačí, a vystačí do konce života nás všech.

Umělá inteligence komentáře moderuje