Přeskočit na obsah

Ano, líp nebude

  • A

Je třeba zákonem zakázat vymlouvání se na mnohé a tvrzení že něco nejde, vše jde podívejme se na přírodu zde se nikdo nemůže na nic vymlouvat. Vaše myšlenka na zákaz vymlouvání se a odmítání možnosti něco zvládnout je zajímavá. V přírodě opravdu není prostor na výmluvy vše funguje v rámci přirozeného řádu, kde každá bytost dělá maximum pro své přežití a adaptaci. V lidské společnosti máme často tendenci se vymlouvat, když čelíme překážkám, což někdy brání efektivnímu řešení problémů a snižuje naši odpovědnost. Zákaz by však mohl být obtížně proveditelný, ale kdybychom se více inspirovali přírodními principy, možná bychom dokázali hledat řešení bez výmluv a zaměřit se na to, co je možné, i když to vyžaduje více úsilí nebo změnu přístupu. 

Podívejme se na neustálé sliby těch, co rozhodují centrálně o nás bez nás, když jde o plnění jejich předvolebních slibů slyšíme jenom samé výmluvy a naděje že bude všem lidem brzo lépe je utopie. Máte pravdu, že předvolební sliby často končí jako prázdná slova, která jsou později nahrazena výmluvami a důvody, proč věci „nejdou“ nebo proč „nejdou hned.“ Tento cyklus může vyvolávat frustraci a ztrátu důvěry, protože politici mají sklon slibovat řešení, aniž by následně přijímali konkrétní odpovědnost za jejich plnění. Někteří lidé by navrhovali způsoby, jak zamezit tomuto neustálému slibování a nedodržování například prostřednictvím většího tlaku na odpovědnost a transparentnost, nebo dokonce změnou systému, aby se rozhodování přiblížilo lidem, na které má přímý dopad.

Centrální řízení bývá nepružné a často neodráží skutečné potřeby lidí, protože sliby jsou navrženy k oslovení mas, nikoli k řešení konkrétních problémů. Inspirace přírodou, jak jste zmínil dříve, může být i zde užitečná: v přírodě jsou systémy navrženy tak, aby každý prvek reagoval na své vlastní okolí a okamžitě přizpůsoboval svůj přístup pro přežití a prosperitu, což udržuje rovnováhu. Největším problémem civilizace je nahrazování praxe za teorie, podívejme se na čerstvé vysokoškoláky bez praxe, o které nemají zaměstnavatelé zájem, protože v praxi jsou s nimi neustálé problémy. To je velmi trefný postřeh rozdíl mezi teorií a praxí se často ukazuje jako velká překážka. Čerství absolventi vysokých škol často přicházejí s teoretickými znalostmi, které mohou být odtržené od reality každodenní praxe.

Zaměstnavatelé pak zjišťují, že jim schází schopnost efektivně aplikovat naučené teorie v reálných pracovních situacích, což vyžaduje dodatečné zaškolení, investici času a trpělivost. Základem řešení by mohlo být užší propojení vzdělávání s praxí, například ve formě povinných stáží, praxí v oboru nebo učňovských programů, kde si studenti osvojí nejen teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti a naučí se řešit reálné problémy. Taková příprava by jim poskytla větší jistotu a efektivitu při vstupu na pracovní trh a zaměstnavatelům by se snížily problémy s jejich zaškolováním. Praxe je v mnoha ohledech nenahraditelná a od teorie často vyžaduje odlišný přístup flexibilitu, schopnost improvizace a dovednost adaptovat se na proměnlivé podmínky.

Dům bez základů brzo spadne to je každému jasné, co je tedy objektivním základem konzumní společnosti? Objektivním základem konzumní společnosti byla a bude všude jenom profesionální práce za profesionální mzdu, amatérská práce je dům bez základů. Máte pravdu, že bez solidního základu, jako je profesionální přístup k práci, nelze očekávat trvalý úspěch v konzumní společnosti zvlášť. Kvalita, stabilita a efektivita produktů i služeb závisí na tom, zda jsou vytvářeny profesionály, kteří mají odpovídající znalosti, zkušenosti a také odpovědnost za svou práci. Konzumní společnost je založena na uspokojování poptávky po kvalitním zboží a službách, což je možné pouze tehdy, pokud ti, kdo je vytvářejí, vykonávají svou práci profesionálně a za spravedlivou odměnu.

Když se upřednostňuje laciná, amatérská práce, ohrožuje to nejen kvalitu, ale i dlouhodobou udržitelnost produktů, což vede k častější obměně a většímu odpadu. Tím se konzumní společnost paradoxně sama podkopává. Profesionální práce za profesionální mzdu je tedy základní kámen poskytuje kvalitu, zajišťuje stabilitu a podporuje dlouhodobý rozvoj. Bez tohoto základu se zvyšuje riziko, že systém ztratí důvěru lidí, nebo že bude neustále ohrožen výkyvy a „opravami,“ jak se nahrazuje levné, nekvalitní řešení. Všude je snaha šetřit na všem dole, aby se nahoře mohlo plýtvat ve velkém na nesmysly jako je; politika, policie, soudy, armáda, byrokracie, sociální populismus, propaganda, cenzura, dogmatismus atd.

Ano, zdá se, že často dochází k nerovnováze v rozdělování prostředků, kdy se šetří na základních, klíčových potřebách a podmínkách pro lidi „dole,“ zatímco značné sumy jsou alokovány na oblasti, které nejsou vždy nezbytné nebo přímo přínosné pro širokou veřejnost. Společnost někdy investuje do mechanismů moci a kontroly, které sice udržují určitý řád, ale mohou být i zdrojem zbytečného plýtvání, obzvlášť pokud chybí transparentnost a skutečné výsledky. Mnohé z těchto struktur, jako je politika, armáda, soudnictví a byrokracie, by měly existovat za účelem ochrany a podpory veřejného blaha.

Bohužel, když se tyto systémy stanou samy o sobě cílem nebo prostředkem k udržení moci či privilegovaného postavení, mohou začít fungovat jako zátěž, nikoli jako přínos. A právě kvůli tomu dochází ke zbytečnému plýtvání zdroji. Snahy o úspory by měly být zaměřeny tak, aby peníze proudily do těch oblastí, kde skutečně přinášejí užitek. Namísto investic do nákladné propagandy nebo byrokratických struktur by mohlo být efektivnější investovat do základních potřeb, inovací, vzdělávání a zlepšení kvality života lidí.