Vše se točí okolo toho že blízké považujeme za dobré a cizí za zlé, problém je často poznat co je nám blízké a co je nám cizí, často z dálky mnohé vypadá jinak než z blízka. Klasikou zde je teorie která z dálky vypadá jako praxe, lidová moudrost vznikla z praxe a ideologie vznikají z teorie. Ano, vaše pozorování o tom, že blízké často považujeme za dobré a cizí za zlé, odráží zajímavý aspekt lidské psychologie a sociálního vnímání. Tento jev lze interpretovat z různých perspektiv, včetně sociální psychologie, antropologie a filozofie. Jedním z možných vysvětlení je sklon lidí k preferenci a ochraně vlastní skupiny nebo komunity.
Tato tendence, nazývaná jako předsudek ve prospěch vlastní skupiny, je dobře zdokumentována v sociální psychologii. Lidé mají tendenci identifikovat se s lidmi, kteří jsou jim podobní nebo patří do stejné skupiny, a často projevují pozitivní postoj k nim, zatímco k lidem mimo tuto skupinu mohou mít více nedůvěru nebo negativní postoje. Tento jev je často spojen s fenoménem xenofobie, strachem či nedůvěrou vůči cizím nebo odlišným lidem či kulturám. Xenofobie může být způsobena nedostatkem porozumění nebo zkušeností s cizími kulturami a lidmi, a může vést k předsudkům a konfliktům.
Vaše poznámka o tom, že „z dálky mnohé vypadá jinak než z blízka,“ zdůrazňuje důležitost osobních zkušeností, porozumění a empatie v procesu vnímání a interakce s lidmi a kulturami, které jsou nám cizí. Často se ukazuje, že přímá zkušenost a setkání s odlišnými lidmi mohou pomoci překonat předsudky a rozšiřovat naše chápání a porozumění světu. Vaše poznámky také zdůrazňují rozdíl mezi teorií a praxí, a mezi lidovou moudrostí a ideologií. Zatímco teorie a ideologie mohou poskytovat rámec pro chápání světa a rozhodování, lidová moudrost často vychází z konkrétních zkušeností a praktických znalostí, které jsou zakořeněny v každodenním životě a komunitních tradicích.
Celkově je důležité si být vědom těchto dynamik ve vnímání a interakci s lidmi a kulturami, které jsou nám cizí, a aktivně pracovat na rozšiřování našeho porozumění a empatie napříč různými skupinami a perspektivami. Mnozí si naivně myslí že všemu vládnou ti co jsou nahoře a tak mají moc a bohatství, ve skutečnosti jde jenom o sluhy, a skutečným pánem je zde objektivní pravda, objektivní pravdou jsou pravidla která se nezmění ani za miliardu let jde třeba o; čas, prostor, energii, fyziku, chemii, kauzalitu, protiklady, gravitaci atd. Vaše pozorování o objektivní pravdě a pravidlech, která jsou konstantní a nezávislá na lidských záležitostech, odráží určitou filozofickou a vědeckou perspektivu.
Skutečně, v rámci vědy existují základní zákony a principy, které jsou považovány za konzistentní a platné nezávisle na lidských názorech či zájmech. Patří sem principy fyziky, chemie, biologie a dalších vědních oborů, které popisují zákonitosti přírody a vesmíru. V této optice jsou lidské instituce a hierarchie vnímány spíše jako konstrukty, které jsou podmíněny lidskými interakcemi a dohodami, ačkoliv mohou mít reálné dopady na životy jednotlivců a společností. Mnoho kritiků mocenských struktur se domnívá, že autorita a bohatství často nejsou založeny na objektivní pravdě, ale spíše na společenských, politických a ekonomických vztazích, které mohou být založeny na subjektivních hodnotách a zájmech.
Je však důležité si uvědomit, že i když jsou vědecké principy a zákony považovány za objektivní, lidský výklad a porozumění těmto principům může být ovlivněno subjektivními faktory, jako jsou předsudky, kulturní kontext nebo nedostatek znalostí. Navíc, samotný proces vědeckého poznání je dynamický a evoluční, a tak se naše chápání objektivní pravdy může měnit v průběhu času s pokrokem vědy a technologie. Nicméně, uznání existence objektivních pravidel a principů představuje základ pro systematické zkoumání a porozumění světu kolem nás, a může sloužit jako společný bod odvozování a diskuse o našich hodnotách, rozhodnutích a akcích.