Nepřizpůsobivý občan je, jak již název napovídá, občan, jenž odmítá nebo se vůbec nedokáže přizpůsobit vnějším okolnostem, zejména počasí, klimatu, klimatickým změnám, politické, ekonomické, kulturní či sociální situaci a chování ostatních obyvatel. Toto pojednání se nezabývá lidmi bez státní příslušnosti, neboť ti nejsou občané.
Ubytovny nepřizpůsobivých občanů bývají zpravidla zřizovány na odlehlých místech. Způsob života nepřizpůsobivých občanů se zásadně odlišuje od života přizpůsobivých občanů. Ve většině států početně převažují nepřizpůsobiví občané nad přizpůsobivými, což je jasná známka úpadku civilizované společnosti. Tito občané svým chováním škodí nejenom ostatním, ale i sami sobě; kdyby se dokázali přizpůsobit, žili by lépe a radostněji.
V České republice je tradiční klimatickou hodnotou, že velmi často prší, každý rok přichází zima, kdy mrzne a padá sníh. Nepřizpůsobiví občané se odmítají těmto skutečnostem přizpůsobit, navzdory tomu, že žijí v našem státě již po mnoho generací. Proto si staví, kupují nebo pronajímají domy či byty, popřípadě bydlí na ubytovnách, kde se dešti, mrazu a sněhu nepřizpůsobují. Zmíněné stavby jsou často velmi nevzhledné a svou existencí omezují veřejný prostor.
Někteří občané se také odmítají přizpůsobit sociální a ekonomické situaci. Třeba jdou po ulici, vidí nezamčené kolo a nepřizpůsobí této skutečnosti své chování, tváří se jako by tam kolo nebylo, nechají jej být, neukradnou jej, místo toho si kolo koupí za drahé peníze v obchodě, čímž se roztáčí bludný kruh konzumního chování. To pohoršuje všechny slušné lidi, jeden se vyjádřil takto.
Již delší dobu nezamykám své 50 let staré kolo, neboť doufám, že se někdo přizpůsobí a zbaví mne kola, jehož oprava by přišla na víc, než-li kolo nové. Marně! Přitom to není tak dávno, kdy jsem neměl problém zbavit se i nového kola, kterého jsem se zbavovat nechtěl. Tato všeobecná netečnost a ignorance ohrožuje samé základy naší společnosti.
Také v tramvaji nejezdí načerno, vždy si kupují lístek, odmítají se přizpůsobit skutečnosti, že revizoři příliš často nechodí a když náhodou přijdou, dá se použít nějaká výmluva. Takoví občané také zpravidla každý den chodí do práce, vykonávají například povolání učitele nebo byrokrata. Kdyby se dokázali přizpůsobit svému okolí, měli by stejný příjem ze sociálních dávek, popřípadě by si zvolili mnohem výnosnější povolání tuneláře, korupčníka nebo poslance.
Tito občané se nepřizpůsobivě chovají i ve svém volném čase, kdy navštěvují například knihovny, muzea, galerie či divadla. Velmi drahý provoz těchto všech zařízení je přitom dotován z veřejných prostředků, z peněz nás všech. Kdyby se chovali přizpůsobivě, chodili by, stejně jako všichni ostatní, chlastat do hospod, nebo do veřejných parků, popřípadě by se prali na fotbalových stadiónech.
Místo toho se tito občané odmítají přizpůsobit chování ostatních občanů a nenechají je v klidu prožívat jejich radost z alkoholu nebo z porážky protivníka, hned na tyto přizpůsobivé občany volají policii, aniž by je zajímalo, kolik takový policejní zásah stojí. Naštěstí mezi policisty mnoho nepřizpůsobivých občanů nenajdeme, a proto Policie v takovém případě zpravidla odmítne jakkoli zasahovat.
Nepřizpůsobiví občané také vytvářejí velmi mnoho odpadků, které pak odkládají zásadně do popelnic či odpadkových košů a nestarají se, že je někdo musí vyvážet. Není možné je přesvědčit, aby odpadky odhazovali jen tak do ulic nebo do přírody, jako to dělají všichni ostatní.
Nepřizpůsobiví občané mají divné vychování, neboť velmi závidí přizpůsobivým a hojně je kritizují. Neumí nakupovat bez peněz, bydlet si v klidu zadarmo a ničit byt a jeho okolí, bavit se a radovat v hospodě. Být přizpůsobivý je dřina. Musíš znát, kde ti, co dají, na co máš sociální nárok. Práce za ubohou mzdu je jen pro ty, co se neuměli přizpůsobit štědré sociální politice.