Jak by lidská společnost vypadala, pokud by bylo možné u všeho rychle a zadarmo spolehlivě předpovědět budoucnost na sto let. Pokud by bylo možné u všeho rychle a zadarmo spolehlivě předpovědět budoucnost na sto let dopředu, lidská společnost by se radikálně změnila ve všech oblastech. Ztráta nejistoty a rizika. Investice, podnikání i výzkum by se dělaly jen tam, kde je stoprocentní jistota úspěchu.
To by vedlo k extrémnímu zefektivnění ekonomiky, ale zároveň by zmizela odvaha riskovat. Úpadek hazardu. Sázky, burza a loterie by přestaly existovat, protože by každý znal výsledky dopředu. Pokud by každý přesně věděl, co ho čeká, měl by vůbec motivaci něco dělat? Možná by lidé žili pasivně a jen „plnili scénář“. Někteří by se mohli pokoušet osud obejít a hledat „mezery v systému“, pokud by předpovědi nebyly absolutně nevyhnutelné.
Vlády a režimy by přesně věděly, kdy padnou, a mohly by se na to připravit, případně změnit svou strategii. Všechny slepé uličky výzkumu by se eliminovaly a lidstvo by objevilo nejrychlejší cestu k jakémukoli technologickému pokroku. Kdybychom věděli, že v budoucnu vznikne například umělá inteligence, která převezme kontrolu nad lidstvem, znamenalo by to, že bychom ji nemohli zastavit? Každý by věděl, kdy a jak zemře.
Jak by to ovlivnilo psychiku lidí? Někteří by možná přijali osud smířeně, jiní by se zhroutili. Páry by si mohly předem zjistit, zda jejich děti budou šťastné a zdravé, což by mohlo vést k selektivní reprodukci. Pokud by se dalo vše přesně předpovědět, mnoho lidí by mohlo přestat věřit v nadpřirozeno, protože by nebyl prostor pro neznámo. Mohl by se vyvinout nový druh filozofie zaměřené na prožitek přítomnosti, protože by budoucnost byla předem daná.
Když člověk ví, jak jeho život dopadne, možná by neměl důvod se snažit o změnu. Někteří by naopak mohli žít v neustálém tlaku, aby splnili „ideální scénář“ svého života. Celkově by svět byl možná efektivnější, ale méně spontánní a plný existenčních krizí. Možná by se lidé nakonec snažili tuto schopnost potlačit, aby si zachovali svobodu rozhodování. Vidím to jinak nevznikali by rodiny s dětmi, protože by každý věděl, že rodina nebude fungovat dlouho a dobře, počet lidí na světě by se začal rychle snižovat až by civilizace a kultura globálně zanikla.
To je velmi pravděpodobný scénář. Pokud by každý člověk věděl, jak přesně jeho život dopadne, motivace mít děti by se mohla úplně vytratit. Lidé by viděli, že jejich vztah dříve či později skončí, což by je odradilo od jeho budování. Pokud by předpověď ukazovala nešťastný život dítěte, mnoho lidí by se rozhodlo ho vůbec nemít. Část populace by si třeba zjistila, že jejich potomci za sto let vyvolají války nebo katastrofy, a tak by se rozhodli, že raději vůbec nebudou rodit.
Když by se lidé dozvěděli, že jejich život bude krátký nebo nešťastný, část z nich by mohla rezignovat a nepokračovat dál. Při jakékoli krizi (válka, ekonomická recese) by se lidé ani nesnažili o obnovu společnosti, protože by věděli, že to nemá cenu. Proč by někdo psal knihy, maloval obrazy nebo skládal hudbu, když by už dopředu věděl, jak na to bude svět reagovat?
Věda by sice mohla krátkodobě rychle pokročit, ale pokud by byla jistota, že stejně vše směřuje k zániku civilizace, lidé by ztratili chuť něco tvořit. Lidé by přestali plánovat budoucnost, protože by přesně věděli, jak jejich život dopadne. Kdo by se snažil šetřit na důchod, kdyby věděl, že se ho třeba ani nedožije?
Státy by se rozpadly, protože by lidé neviděli smysl v jejich fungování. Celkově by tento svět vypadal jako velký experiment determinismu s krátkým zábleskem extrémně efektivní společnosti, která by se ale velmi rychle dostala do nihilistického kolapsu. Ve finále by lidé možná začali sabotovat schopnost předpovídání budoucnosti, aby si zachovali iluzi volby a motivaci žít.