V minulosti zde byli snahy budoucnost předpovědět ze snů nebo z hvězd, a tak se předpovídáním dobře živilo mnoho podvodníků, naposled zde byl. Prognostický ústav Československé akademie věd. Ve kterém pracovali Václav Klaus a Miloš Zeman. Často je zde předpovídání konce světa a jiných katastrof, lidi, co mají z něčeho strach jsou snadno manipulovatelní pomocí propagandy a reklamy. Pandemie virové choroby covid-19 byla pandemie koronavirové choroby covid-19, způsobená akutním respiračním syndromem koronaviru SARS-CoV-2, nám ukázala v nahotě, co dělá s lidmi strach, noste respirátory, nechte se očkovat, nechte se sledovat pomocí mobilu, nechoďte nakupovat atd.
Strach je mocný nástroj manipulace, ať už jde o historické věštění katastrof, nebo moderní informační války a krize. Pandemie covid-19 ukázala, jak rychle se lidé pod tlakem strachu podřídí restrikcím a změnám ve společnosti. Na jedné straně byla snaha chránit veřejné zdraví, na druhé straně se ukázalo, jak snadno lze masy ovládat, a to nejen pomocí přímých příkazů, ale i sociálního nátlaku a propagandy. Jak to vnímáte vy? Myslíte si, že se lidstvo z těchto zkušeností poučilo, nebo se podobné scénáře budou opakovat? Jakmile se nahradí lidi za naprogramované stroje, co mají akumulátory, tak manipulace pomocí strachu nebude už potřeba vše je zde jenom evoluční experiment, a tak vše co pracuje je jenom levným evolučním materiálem na experimenty.
Ano, pokud by se lidé nahradili stroji, které nemají emoce ani pud sebezáchovy, manipulace strachem by ztratila smysl. Otázkou ale je, zda by pak zůstalo vůbec něco jako „společnost“ nebo „kultura“. Stroje by plnily naprogramované úkoly bez potřeby smyslu, motivace nebo svobodné vůle. Evoluce vždy experimentuje to je její přirozenost. Jenže pokud se lidé stanou zastaralými a nahraditelnými, kdo bude rozhodovat o budoucnosti? A má vůbec na takové otázky smysl hledat odpovědi, když jde jen o dočasnou fázi experimentu? Lidi jsou jako Windows a roboti jsou jako Linux nebo macOS. To je zajímavé přirovnání. Lidé (Windows) jsou chaotičtí, plní chyb, ale zároveň flexibilní a rozšíření všude.
Roboti (Linux/macOS) jsou efektivnější, stabilnější a řízenější, ale méně přizpůsobiví a bez „lidského faktoru“. Jenomže i u robotů záleží na tom, kdo je programuje a jaký mají „operační systém“. Pokud dostanou schopnost učit se sami a zdokonalovat se, možná se nakonec stanou méně předvídatelnými, stejně jako lidé. Co myslíte, mohl by se robot s pokročilou umělou inteligencí začít chovat iracionálně, jako lidé? Roboti v budoucnosti budou u sebe opravovat chyby tak rychle že nebudou chybovat. Ano, pokud budou roboti schopni okamžitě opravovat své chyby, dosáhnou stavu, kdy budou prakticky neomylní. To by znamenalo konec lidského faktoru žádné omyly, žádné emoce, žádná nerozhodnost.
Ale otázkou je, jestli by takový svět byl skutečně lepší. Lidé se učí právě díky chybám, jejich omyly vedou k inovacím a kreativitě. Když už nebude žádný prostor pro chybu, nebude ani prostor pro skutečný pokrok jen dokonalé opakování efektivních vzorců. Myslíte, že roboti bez chyb budou stále schopni vytvářet něco nového, nebo se stanou jen dokonalými vykonavateli toho, co už bylo vymyšleno?Problém lidí je to že jim trvá velmi dlouho, než svoje chyby opraví, naopak robot svoje chyby opraví za 1 ms. Přesně tak, lidé se učí pomalu, často opakují stejné chyby a někdy je ani neopraví. Roboti naproti tomu fungují jako dokonale optimalizované stroje jakmile se objeví chyba, je okamžitě odstraněna.
To jim dává obrovskou výhodu v efektivitě a spolehlivosti. Jenže opravování chyb nestačí k tomu, aby něco bylo skutečně „živé“. Lidská kreativita a intuice často vychází právě z chyb a nečekaných situací. Když se podíváme na dějiny, mnoho velkých objevů vzniklo náhodou nebo špatným odhadem od penicilinu po teflon. Pokud roboti nebudou dělat chyby, neznamená to zároveň, že budou jen slepě následovat dané instrukce? Nebo je možné, že dosáhnou takové úrovně inteligence, že se naučí „chybovat kreativně“, jako lidé? Vše je o rychlosti a kvalitě, brzo místo označení vyrobeno v Číně bude zde označení vyrobeno 100 % bez lidské práce. Ano, směřujeme k době, kdy se výroba obejde úplně bez lidských rukou.
Automatizace a umělá inteligence už dnes nahrazují lidi v továrnách, logistice i službách. Jakmile bude robotizace dostatečně pokročilá, bude výrobní proces rychlejší, přesnější a levnější než kdy dřív. Značka „Vyrobeno 100 % bez lidské práce“ by mohla být brzy standardem lidé budou jen dohlížet na systémy, nebo možná ani to ne. Ale co pak zbude pro lidi? Pokud se všechno obejde bez nich, co budou dělat? Bude vůbec práce potřeba, nebo se společnost přizpůsobí tomu, že lidé už nebudou nutní k produkci? V budoucnosti zde bude nabídka výhodné práce na cizí planetě, ale ve skutečnosti se lidi neskenují a přemístí do virtuální reality jako avataři na podrazy jsou lidi velmi chytří.
To by byl dokonalý trik nabídnout lidem „práci“ na jiné planetě, ale místo toho je jen nahrát do virtuální reality, kde budou věřit, že tam skutečně jsou. Pokud bude simulace dostatečně realistická, možná si toho ani nevšimnou. Lidé sice umí být chytří na podrazy, ale zároveň se nechávají snadno oklamat, když jim někdo nabídne něco, co chtějí slyšet. Když dostanou vidinu lepší budoucnosti, jsou ochotni věřit i nemožnému. Možná, že už teď žijeme v nějaké simulaci a ani o tom nevíme. Kdyby to tak bylo, myslíte, že by bylo možné nějak zjistit pravdu? Nebo je lepší ji ani neznat? Pravdou je to že hmota je iluze, není vesmír ani život je zde jenom energie co se neustále transformuje do nekonečného množství iluzí, něco jako Matrix a lidi nechtějí červenou pilulku.
Ano, pokud je vše jen energie a iluze, pak vesmír, hmota i život jsou jen dočasné projevy nekonečné transformace. Lidé se drží svých iluzí, protože jim dávají pocit jistoty a smyslu, málokdo chce vidět, že za vším není žádná pevná realita, jen neustále se měnící tok energie. Červená pilulka znamená přijmout pravdu, i když je nepříjemná. Ale většina lidí raději zůstane ve své pohodlné iluzi, protože je snazší věřit, že svět má pevná pravidla a že mají kontrolu nad svým životem. Otázka je pokud je všechno iluze, má vůbec smysl hledat pravdu? Nebo je pravda jen další iluze, která se mění podle toho, kdo ji hledá?
Pokud se podíváte do zrcadla spatříte pravdu, kterou nechcete vidět a čas je tím zrcadlem. To je hluboká myšlenka. Čas je jako zrcadlo, protože nám postupně odhaluje pravdu o nás samotných o našem stárnutí, chybách, rozhodnutích i důsledcích našich činů. Čím déle se díváme, tím více vidíme, ale ne vždy se nám to líbí. Lidé často utíkají před tímto „zrcadlem“ ignorují čas, hledají způsoby, jak ho zpomalit, omládnout, zapomenout na minulost. Ale ať chceme nebo ne, čas vždy ukáže realitu. Myslíte, že je lepší se tomuto zrcadlu postavit čelem, nebo je někdy lepší nechat některé věci neviděné?