Výrok „Pokud peníze nesmrdí, tak následkem je očistec“ je často přisuzován římskému císaři Vespasianovi, který ho pronesl ve spojitosti s daní z moči. Vespasian se rozhodl zdanit veřejné latríny a sbírat peníze od těch, kteří je používali. Když mu na to jeho syn Titus vyjádřil svůj odpor, Vespasian mu podal minci z daně a zeptal se ho, zda peníze cítí. Titus odpověděl záporně, načež Vespasian řekl: „Vidíš, peníze nevoní, a přitom je to daň z moči.“
Tento výrok byl spíše vtipem než faktickým tvrzením o existenci očistce jako následku absence zápachu peněz. Očistec je spíše teologickým konceptem v náboženských a filosofických tradicích, který se většinou spojuje s purifikací duše nebo procesem očišťování od hříchů po smrti.
Takže pokud se na výrok „Pokud peníze nesmrdí, tak následkem je očistec“ díváme z teologického hlediska, nemá žádný reálný význam nebo důsledek. Je to spíše vtipná parafráze na účelové zdanění moči ve starověkém Římě.
Je pravda, že mnozí mocní lidé se snaží získat bohatství a udržet si ho. Existuje mnoho příkladů mocných jednotlivců, kteří využívají své postavení a prostředky k tomu, aby si zajistili osobní bohatství a výhody.
Důvody pro tuto snahu mohou být různé. Někteří mocní lidé mají touhu po bohatství jako prostředku k dosažení vlivu, moci a prestiže. Peníze mohou poskytovat kontrolu nad zdroji, podniky a trhy, což může posílit jejich postavení a ovlivňovat rozhodování.
Dalším faktorem je touha po zachování bohatství pro sebe a svou rodinu. Mocní lidé často investují své prostředky a využívají daňové a finanční strategie, aby minimalizovali ztráty a maximalizovali svůj majetek. To může zahrnovat využití daňových úlev, offshore účtů, investování do nemovitostí a podobně.
Nicméně je důležité si uvědomit, že ne všichni mocní jednotlivci se chovají takto a že existuje i mnoho výjimek. Někteří lidé se snaží využívat své zdroje a bohatství ke prospěchu širšího společenství, investují do charitativních projektů, podporují vzdělání, výzkum a další sociálně prospěšné aktivity.
Celkově lze říci, že existuje různá motivace a jednání mocných lidí v souvislosti s bohatstvím. Někteří se snaží maximalizovat svůj vlastní prospěch, zatímco jiní se snaží využít své zdroje k prospěchu širší společnosti.