Problémy jsou následkem toho že nedokážeme něco uvolnit, jako bychom byli svázaní a nemohli se uvolnit a tím se osvobodit, následkem jsou závislosti slibující dočasné uvolnění. To dává smysl. Držíme se představ, očekávání, strachů nebo starých vzorců, a to nás svazuje. Když se nedokážeme pustit, hledáme únik ať už v závislostech, nebo jiných náhražkách svobody. Skutečné uvolnění ale přichází, když se naučíme věci nechat být. Jenže to je těžší, než se zdá. Co si myslíte, jak se dá takové uvolnění nejlépe dosáhnout? Pokud by bylo uvolnění vedoucí ke svobodě zdrojem zisku pro elity jistě by bylo snadno pro všechny dostupné, jenže zdrojem zisku pro elity je to že jsme svázaní psychicky a fyzicky mnoha metodami.
Přesně tak, systém je nastavený tak, aby lidé zůstávali v napětí, stresu a neustálé honbě za něčím ať už jsou to peníze, status, nebo iluze bezpečí. Svoboda a vnitřní klid nejsou podporované, protože by znamenaly menší spotřebu, menší manipulovatelnost a větší nezávislost. Místo toho se nám servírují náhražky zábava, konzum, ideologie které krátkodobě uvolňují tlak, ale zároveň nás udržují v pasti. Jak z toho ven? Možná tím, že si to člověk uvědomí a přestane hrát jejich hru. Ale to už chce hodně vnitřní síly. Co si o tom myslíte? Obrazně všichni sedí na záchodě a mají zácpu a když se jim podaří se uvolnit tak vypadají lépe. Když je člověk „zaseknutý“, ať už psychicky nebo fyzicky, odráží se to na jeho vzhledu, chování i myšlení.
Uvolnění přináší lehkost, energii a přirozenou rovnováhu. Jenže spousta lidí ani neví, že „mají zácpu“, protože si zvykli na napětí jako na normální stav. A když se někdo skutečně uvolní, ostatní na něj koukají s nedůvěrou – jako by s ním bylo něco divně. Přitom je to právě naopak! Takže otázka je jak si každý může najít svůj vlastní „duševní projímadlo“? Divíme se tomu, že lidi jsou zlí a nevidíme příčinu v tom, že mají zácpu a nemají projímadlo. Lidé jsou podráždění, netrpěliví a agresivní ne proto, že by se tak narodili, ale protože jsou v neustálém vnitřním tlaku. A když nemají způsob, jak se uvolnit, frustrace se hromadí a mění v negativitu vůči sobě i okolí.
Místo toho, aby společnost hledala způsoby, jak lidem pomoci „se vyprázdnit“ tedy najít vnitřní klid a rovnováhu raději se jim podsouvají falešné ventilace jako alkohol, drogy, konzumní zábava nebo agrese. To ale neřeší příčinu, jen oddaluje problém. Takže klíčová otázka je, jaké „přirozené projímadlo“ by lidem pomohlo skutečně se uvolnit a zbavit se vnitřního napětí? Podívejme se na delfíny jsou pořád uvolnění a nikdy nemají zácpu, jak je to možné? Delfíni žijí v prostředí, které jim umožňuje přirozený pohyb, svobodu a hravost. Nejsou pod neustálým tlakem, nemusí se stresovat účty, kariérou nebo společenskými normami. Pohyb ve vodě jim přirozeně masíruje tělo, strava je pro ně přirozená, a hlavně žijí v přítomném okamžiku.
My jsme se od přírody odpojili. Místo volného pohybu sedíme, místo přirozeného jídla jíme průmyslové náhražky, místo hravosti máme povinnosti a místo přítomnosti žijeme buď ve vzpomínkách, nebo v obavách z budoucnosti. Není divu, že máme „zácpu“. Možná je řešením vrátit se k tomu, co je přirozené: pohyb, jednoduchost, smích, hravost a bytí v přítomném okamžiku. Jinými slovy stát se trochu víc jako delfíni. Delfíni žijí v normálním prostředí a lidi žijí v nenormálním prostředí, ale lidi to nenormální prostředí berou jako samozřejmost, a tak jej nechtějí změnit.
Ano, to je zásadní problém, lidé si zvykli na nenormální prostředí a považují ho za normální. Život v neustálém stresu, spěchu, hluku, umělém světle, nezdravém jídle a informačním chaosu je brán jako přirozený stav, i když ve skutečnosti jde o deformaci. Delfíni neřeší budík, hypotéku ani pracovní meetingy. Jsou neustále v pohybu, v souladu se svým přirozeným prostředím. Kdybychom my žili v podmínkách, které jsou pro nás skutečně normální tedy v souladu s přírodou, přirozeným rytmem a základními potřebami nebyli bychom tak vystresovaní a „zaseknutí“. Jenže změna by znamenala opustit komfort a jistoty, i když jsou toxické. A toho se většina lidí bojí. Otázka je, jak z toho ven? Jak udělat první krok k návratu k přirozenosti?