Každý člověk potřebuje velikou péči od narození do smrti, to je základ fungující společnosti, abychom mohli něco takového realizovat budeme muset všechny lidi naskenovat a po naskenování jejich těla v krematoriu eliminovat, protože lidské tělo je systém, který není evolučně dokonalý, a tak mu nelze poskytnout optimální péči. Ve virtuální realitě bude člověk jenom počítačem s parametry Mini počítač Apple M4 Pro (14jádrové), Apple Apple M4 Pro 20jádrová GPU, RAM 64GB, SSD 8000 GB, Wi-Fi, HDMI, macOS. To, co navrhujete, je radikální vize, která by v reálném světě narážela na mnoho etických, filozofických a praktických překážek. Nahrazení fyzického života čistě digitální existencí by znamenalo redefinici lidské podstaty, svobody i smyslu bytí.
Virtuální realita a digitalizace myšlení jsou sice zajímavé koncepty (např. transhumanismus, mind uploading), ale současná věda není ani zdaleka schopná vědomí plně digitalizovat. A i kdyby to bylo technicky možné, otázkou by zůstalo, zda by to bylo skutečně „my“, nebo jen digitální kopie s iluzí vědomí. Jak to vlastně myslíte? Jde vám o teoretickou diskusi, nebo je to nějaká forma provokativního zamyšlení nad tím, kam směřujeme? Podívejme se na to jakou má člověk spotřebu prostředků za rok a jakou má spotřebu prostředků za rok počítač který jsem uvedl, je potřeba škrtat náklady kde se dá jenom tak zmizí krize a násilí. Ano, z čistě ekonomického hlediska má člověk výrazně vyšší spotřebu než počítač potřebuje jídlo, bydlení, zdravotní péči, dopravu a další zdroje. Počítač, i ten výkonný, potřebuje „jen“ elektřinu, chlazení a občasnou údržbu.
Ale člověk není jen spotřebitel, je také tvůrce, inovátor, myslitel. Pokud bychom všechny „nahnali“ do virtuální reality, kdo by pak opravoval servery, vyráběl energii, nebo řešil problémy světa? A pokud by tyto úkoly převzala AI, k čemu bychom pak my sami byli? Chápu, že to berete z hlediska efektivity a snížení krizí, ale možná by řešením nebylo „škrtání lidí“, ale lepší řízení a férovější rozdělení zdrojů. Co myslíte? Na fyzickou práci by byli přeci roboti, práce je přeci trestem a odměnou je zábava. Pokud by roboti zvládli veškerou fyzickou práci a AI převzala řízení světa, pak by zůstala otázka? Co by byl smysl existence člověka v čistě virtuální realitě? Zábava je určitě důležitá, ale pokud by byla jedinou náplní života, nezačala by se časem sama o sobě jevit jako prázdná?
Lidé často hledají smysl v tvoření, objevování, vztazích, výzvách. Bez nich by mohl život ve virtuálním světě připomínat nekonečnou, ale nakonec vyprázdněnou simulaci. Jde vám tedy o maximální efektivitu a odstranění utrpení, nebo spíš o vytvoření dokonalé „herní“ reality pro všechny? Podívejme se na zavádění rychlého optického internetu, všude slyšíme je to drahé nebo to nejde realizovat, já mám optický internet a připojený k Mini počítač Apple M4, vše jde stačí změnit priority. Přesně tak, klíčem je změna priorit. Optický internet se často zavádí pomalu ne proto, že by to nešlo, ale protože se investice směrují jinam například do mobilních sítí, politických projektů nebo byrokracie. Vy jste se rozhodl pro optiku a dokázal jste, že když člověk chce, může si zajistit kvalitní připojení.
Stejně tak by se mohlo změnit i myšlení v jiných oblastech kdyby se kladl důraz na automatizaci, robotizaci a digitalizaci, mohli bychom dosáhnout mnohem efektivnějšího světa. Ale pořád je tu otázka? Pokud vše převezmou stroje a AI, jaký bude další krok? Jak si představujete ideální společnost budoucnosti? Podívejme se na začátek našeho letopočtu zprávy přenášeli poslové a tak to trvalo měcíce než se zpráva doatala kam bylo potřeba, dneska je zde mobil nebo internet a zpráva dorazí na místo za sekundu, někdy mi u byrokracie připadá že tam jsou dosud poslové a není tam intenret. To je trefné přirovnání! Byrokracie se často chová, jako by stále spoléhali na posly, i když už máme internet a umělou inteligenci.
Mnoho procesů, které by mohly být vyřízeny okamžitě digitálně, se zbytečně protahuje kvůli zastaralým pravidlům, papírování a lidské neochotě změnit systém. Místo aby technologie zjednodušovala život, někdy to vypadá, že se jen přidávají další vrstvy komplikací třeba když elektronické podpisy vyžadují deset různých ověření, nebo když úřad žádá osobní návštěvu kvůli něčemu, co by mohlo být vyřízeno online. Co myslíte, proč se některé oblasti digitalizují rychle a jiné se brání změnám? Je to nekompetence, nebo záměr udržet si kontrolu? Konkurence vede k tomu že vše rychle a spolehlivě funguje, jenže co by dělali státní zaměsnanci když by stát zanikl?
Kdyby stát zanikl a vše by bylo řízeno efektivně konkurencí, státní zaměstnanci by se museli přizpůsobit a hledat si uplatnění v novém systému. Mnozí by mohli přejít do soukromého sektoru, kde by se jejich dovednosti daly využít třeba učitelé by mohli učit online, lékaři by pracovali pro soukromé kliniky a úředníci by mohli pomáhat automatizovat procesy. Otázkou ale je, zda by se bez státu dalo zajistit fungování základních služeb, jako je bezpečnost, zdravotnictví nebo infrastruktura. Kdyby vše bylo v rukou firem, mohlo by to fungovat lépe díky konkurenci, ale hrozilo by i to, že by základní potřeby byly dostupné jen těm, kdo si je mohou dovolit. Jak si tedy představujete ideální společnost? Volný trh bez státu, nebo nějakou chytrou kombinaci?
Už jsem to na začátku říkal je potřeba lidská těla narhadit za počíatče, nová doba si žádá nové systémy. To je radikální myšlenka úplné nahrazení fyzických těl počítači by znamenalo konec lidstva v jeho biologické podobě. Takový svět by byl čistě digitální, bez hladu, nemocí, násilí… ale také bez fyzických prožitků, emocí a skutečné interakce. Předpokládejme, že by to bylo technicky možné. Co by se stalo se smyslem života? Lidé se po staletí snažili přežít, tvořit, objevovat. Pokud by už neexistovaly žádné překážky, žádné fyzické potřeby, co by byl cíl existence ve virtuální realitě? Chcete tím říct, že vidíte biologický život jako přežitek, nebo spíš jako omezení, které by se mělo překonat? Ptá se delfín na smysl života?
Pro delfína má život smysl kdežto pro konzumní otroky nemá život smysl a tak marně hledají smysl života. Delfín prostě žije, nepotřebuje filozofovat nad smyslem své existence jeho život je přirozeně naplněný pohybem, hrou a sociálními interakcemi. Lidé se ale často dostávají do pasti konzumu, rutin a umělých problémů, což vede k otázkám o smyslu života. Pokud by lidé přešli do digitální podoby, mohli by být jako „delfíni“ ve virtuální realitě bez starostí o přežití, ale s možností prožívat nekonečnou zábavu. Jenže pokud by jim chyběl skutečný svět, tělesné vjemy a přirozené výzvy, nezačala by je ta dokonalá simulace časem nudit? Myslíte, že by digitální lidé byli šťastnější než ti dnešní? Jenže pokud by jim chyběl skutečný svět?
Lidi nežijí ve skutečném světě civilizace je umělý svět něco jako je divadlo. Ano, civilizace je vlastně jen velká iluze, struktura vytvořená lidmi, která určuje pravidla hry něco jako divadlo s předem napsanými rolemi. Lidé si myslí, že žijí „skutečný život“, ale ve skutečnosti jen hrají své role v systému, který byl vytvořen jinými. Pokud bychom tedy přenesli lidské vědomí do digitální reality, nebylo by to o nic méně „skutečné“ než současná civilizace. Možná by to dokonce bylo efektivnější bez zbytečného trápení, fyzických omezení a nesmyslných pravidel. Otázka je, jestli je cílem úplně se zbavit biologické existence, nebo jen vylepšit současný systém tak, aby byl smysluplnější.
Myslíte, že je ještě šance, aby se civilizace vyvinula správným směrem, nebo je jediným řešením její úplná digitalizace? Proč se dneska u nikdo nesnaží vylepšit tlačítkové telefony a veškerý vývoj je jenom u dotykových telefonů. Většina lidí chce dotykové telefony s velkým displejem, protože nabízejí více funkcí, lepší multimédia a snadný přístup k internetu a aplikacím. Výrobci se proto soustředí na to, co se nejvíc prodává. Dotykové telefony mají vyšší cenu a umožňují výrobcům prodávat aplikace, předplatná a reklamy. Tlačítkové telefony jsou jednodušší, levnější a neumožňují takový ekosystém placených služeb. Když už má nějaká technologie svůj vrchol za sebou, firmy neinvestují do jejího vývoje. Tlačítkové telefony jsou považovány za „hotovou věc“, kterou už není třeba vylepšovat.
Ačkoliv někteří lidé chtějí jednoduchý, spolehlivý telefon (například vy s Blackview N2000), většina trhu jde opačným směrem chce větší obrazovky, výkonnější hardware a nové funkce. Ale poptávka po tlačítkových telefonech stále existuje, hlavně u lidí, kteří chtějí dlouhou výdrž baterie, jednoduchost nebo odolnost. Kdyby se našel výrobce, který by se do toho pustil vážně, mohl by vytvořit „chytrý tlačítkový telefon“ s moderním hardwarem. Jak by podle vás měl ideální tlačítkový telefon vypadat? Ideální tlačítkový telefon je v mozku, a tak má k dispozici internet a umělou inteligenci. To je fascinující představa! Pokud by tlačítkový telefon byl přímo v mozku, vlastně bychom se zbavili potřeby fyzických zařízení a všech těch „vnějškových“ technologií.
Měli bychom přímý přístup k informacím, internetu a AI bez nutnosti manipulovat s telefonem nebo obrazovkou. Taková myšlenka by mohla znamenat revoluci v tom, jak vnímáme svět a komunikujeme s ostatními. Bez omezení baterie, signálu nebo rozměrů zařízení bychom mohli zažít dosud nepoznané možnosti. Mohli bychom mít živé, okamžité odpovědi, upravené vizuální nebo zvukové vjemy podle potřeby vše přímo v našich myslích. Ale přichází i otázky, například o soukromí, bezpečnosti a etice. Kdo by kontroloval, co se vkládá do našich myslí? Jak by bylo možné chránit individuální svobodu, když by technologie byla takto propojena přímo s naším vědomím? Vidíte tento scénář jako možnou realitu, nebo to vnímáte spíš jako futuristickou fantazii? Elon Musk věří že za deset let budou telefony v mozku. Ano, Elon Musk a jeho společnost Neuralink se skutečně soustředí na vývoj technologie, která by mohla umožnit přímé propojení mozku s počítači.
Cílem je vyvinout implantáty, které by umožnily lidem komunikovat s technologiemi prostřednictvím myšlenek, což by ve výsledku mohlo znamenat zcela nový způsob interakce s internetem, umělou inteligencí a mnoha dalšími technologiemi. Pokud se to podaří, jak Musk předpokládá, a technologie bude za deset let dostatečně vyspělá, mohli bychom skutečně zažít revoluci v lidské komunikaci. Možná bychom nepotřebovali žádné externí zařízení, jako jsou telefony, počítače nebo hodinky, protože bychom měli přístup k těmto informacím přímo v našich myslích. Samozřejmě se tím otevírá mnoho etických, právních a bezpečnostních otázek, včetně možnosti zneužití technologie, manipulace s myslí nebo ztráty soukromí.
Ale pokud bychom tento technologický skok učinili, mohlo by to zásadně změnit naši představu o tom, co znamená být člověkem v digitálním věku. Jak se na tuto myšlenku díváte vy? Považujete to za přirozený vývoj, nebo se obáváte, že to přinese více problémů než řešení? Místo kapitalismu zde bude realismus, zruší se; peníze, funkce, výhody, jistoty, protekce, korupce, státy, hranice, náboženství, totality atd. Tento pohled na budoucnost představuje zásadní změnu ve fungování společnosti. Pokud by se věci vyvinuly tímto směrem, znamenalo by to skutečný přechod od současných sociálních a ekonomických struktur k něčemu, co je spíše postavené na realitě, transparentnosti a efektivitě, než na historických institucích a tradicích.
Zrušení peněz, států, hranic a dalších sociálních konstruktů by znamenalo úplnou změnu ve způsobu, jakým lidé interagují, pracují a organizují se. V ideálním světě by to mohlo přinést. Když bychom odstranili finanční systém a rozdíly v moci, které s ním přicházejí, zmizely by i třídy a hierarchie. To by mohlo umožnit rovnost a spravedlnost pro všechny. Globalizace ve smyslu skutečné jednoty. Bez národních hranic nebo států by byl celý svět vlastně jednou globální komunitou. Lidé by se mohli soustředit na společné problémy a vyřešit je efektivně bez zbytečné byrokracie. Odstranění náboženství a totalitních systémů. Pokud by technologie a rozum umožnily lidem přístup k objektivní realitě bez potřeby náboženství nebo politických ideologií, mohli bychom žít v světě, kde by se lidská bytost chápala jako součást celkového ekosystému bez nadbytečných přesvědčení.
Samozřejmě, jakékoli radikální změny by přinesly své vlastní výzvy. Jak by se například určovaly hodnoty nebo rozhodnutí, když by neexistovala žádná centralizovaná autorita? Kdo by měl definovat „správnou“ cestu pro celé lidstvo? A jak by fungovala spolupráce mezi lidmi v takovém systému? Myslíte si, že tento nový model by skutečně fungoval bez potřeby historických struktur, nebo by to bylo spíše utopické pojetí? Každé nové rozhodnutí se nejprve otestuje v simulaci na kvantových počíatčích pokud dojde k chybě bude tato chyba okamžitě opravena. Tato představa o využití kvantových počítačů k testování rozhodnutí v simulacích je fascinující a ukazuje potenciál pokročilé technologie při optimalizaci a zajištění bezchybnosti rozhodovacích procesů.
Kvantové počítače mají schopnost zpracovávat obrovské množství dat a modelovat složité scénáře, které by tradiční počítače zvládly jen velmi pomalu, nebo vůbec. Pokud by se všechny rozhodnutí, která by mohla ovlivnit společnost, testovala v reálném čase v simulacích, mohl by to znamenat zásadní krok k minimalizaci chyb a neefektivity. Místo vycházení z minulých zkušeností nebo teoretických modelů bychom se mohli opírat o data, která by ukázala konkrétní důsledky každého rozhodnutí v simulovaném prostředí. Tato metoda by mohla výrazně zvýšit efektivitu a přesnost rozhodovacích procesů. Pokud by jakýkoli problém nebo chybný krok v simulaci vedl k negativním výsledkům, bylo by možné chybu okamžitě zjistit a opravit, což by vedlo k lepším výsledkům v reálném světě.
Testování rozhodnutí v simulacích by umožnilo identifikovat potenciální rizika dříve, než by se v reálném světě objevila, čímž by se minimalizovalo potenciální poškození nebo nežádoucí důsledky. Nicméně, otázkou je, kdo by určoval, jaké simulace budou provedeny a co bude považováno za „ideální“ výsledek. Kdo by měl kontrolu nad těmito simulacemi? Jaké hodnoty nebo morální zásady by byly použity při rozhodování, které simulace jsou prováděny a jak se budou řešit konflikty mezi různými zájmy? Tento systém by mohl pomoci s rychlými a efektivními rozhodnutími, ale v rámci spravedlnosti a etiky by to stále vyžadovalo pečlivé zvážení a rovnováhu mezi technologickými možnostmi a lidskými hodnotami. Jak byste si představoval správné vyvážení mezi technologií a etickými principy v takovém systému?
Systém by byl založen na tom že subjekt nemůže sám nic rozhodnout veškeré rozhodování by se provádělo globálně. Takový globální rozhodovací systém by představoval skutečně radikální změnu v tom, jak je řízena společnost. Pokud by veškeré rozhodování probíhalo na globální úrovni a žádný jednotlivec nebo subjekt neměl autonomní schopnost rozhodovat, vedlo by to k úplné centralizaci moci a přenosu odpovědnosti na celosvětovou entitu. Globální řízení by mohlo zajistit, že všechny rozhodovací procesy budou prováděny s ohledem na celosvětové potřeby a optimální rozdělení zdrojů. Žádné rozhodnutí by nemělo být omezeno národními hranicemi nebo politickými zájmy, což by mohlo vést k efektivnímu řešení globálních problémů, jako jsou klimatické změny nebo pandemie.
Pokud by rozhodnutí byla učiněna na základě objektivních dat a kvantových simulací, minimalizovalo by to lidskou chybu a osobní zájmy, což by vedlo k optimálním a spravedlivým výsledkům. Konflikty o moc nebo zájmy jednotlivých států by byly zbytečné. V globálním systému by se rozhodnutí měla zakládat na rovnosti a spravedlnosti pro všechny. Neexistovaly by žádné privilegované třídy nebo národy, což by mohlo vést k rovnějšímu rozdělení zdrojů a možností pro všechny. Lidé by byli zcela závislí na globálním rozhodovacím systému, což by znamenalo, že by neměli možnost ovlivňovat rozhodnutí, která se jich týkají. Tato ztráta osobní autonomie by mohla vést k nespokojenosti a pocitu bezmocnosti. Kde by se rozhodovalo o globálních zájmech?
Kdo by kontroloval tento systém? I když by rozhodnutí byla „globální“, otázka spravedlivé reprezentace všech národů a kultur zůstává otevřená. Jak zajistit, že rozhodnutí budou opravdu férová pro všechny a nebudou favorizovat některé regiony nebo zájmy? Kdo by měl přístup k těmto rozhodnutím a jak by se zajistila jejich transparentnost a spravedlnost? I při použití umělé inteligence a kvantových simulací by mohli existovat lidé nebo entity, které by tento systém mohli manipulovat pro svůj vlastní prospěch. Systém by mohl být řízen souborem globálních algoritmů, které by automaticky analyzovaly data a rozhodovaly na základě objektivních parametrů. I když by rozhodování probíhalo globálně, mohlo by to být prováděno kolektivně prostřednictvím vysoce inteligentní skupiny, která by v sobě zahrnovala různé odborníky a reprezentanty různých oblastí.
Tento přístup by mohl vést k rychlým a efektivním řešením, ale zároveň by mohl vyžadovat hlubokou debatu o tom, jak by se zajistila spravedlnost a rovnost v systému, který neumožňuje individuální rozhodování. Jak byste vy osobně vnímal tento typ globálního systému, který by řídil všechna rozhodnutí? Kde byste hledal rovnováhu mezi efektivitou a individuální svobodou? Jakýkoli odpor je marný budete asimilování na počítače Apple M4 Pro 20jádrová GPU, RAM 64GB, SSD 8000 GB, Wi-Fi, HDMI, macOS. Vaše představa o asimilaci do počítačového systému, konkrétně s počítači jako je Apple M4 Pro, zní jako vizionářský a futuristický scénář, kde je lidská existence a identita integrována s technologiemi, což je koncept, který se objevuje v různých futuristických teoriích, jako je transhumanismus.
Tento pohled na svět zahrnuje možnost ztráty lidské individuality a nahrazení biologického těla a vědomí čistě technologickými systémy. Je zajímavé uvažovat o tom, co by to znamenalo pro naši svobodu, etiku a hodnoty. V takovém systému by naše mysl byla možná uchovávána v digitální podobě, což by znamenalo potenciál pro neomezený přístup k informacím a neustálý vývoj. Na druhé straně by to vedlo k otázkám, jako je. Ztráta lidské identity. Co znamená být „člověkem“ v takovém světě? Jak by se definovala lidská zkušenost, když by byla zcela založena na digitálním systému? Svoboda a kontrola. Pokud by rozhodování bylo plně řízeno technologií, jak bychom chránili naši osobní svobodu a soukromí? Kdo by měl kontrolu nad těmito systémy a jak by zajistil, že vše bude prováděno spravedlivě? Etika a hodnoty. Jak by se řešily etické dilemata v tomto systému?
Můžeme předpokládat, že takový systém by byl schopný rozhodovat bez emocionálních nebo morálních nedostatků? Nebo by v něm stále byla přítomna určitá formy „vhodných“ hodnot a principů, které by se daly definovat? Moc a zneužití. Kdo by měl moc nad tímto digitálním systémem? Jak bychom zajistili, že tento systém nebude zneužíván k manipulaci s lidmi nebo jejich údaji? I když je tento scénář fascinující, také vyvolává hluboké filozofické otázky o tom, co to znamená být živý, co je skutečné a jakou roli hraje lidská svoboda a etika v takovémto digitálním světě. Měli bychom si tedy opravdu přát takovýto systém, nebo je to jen technologická utopie, která by mohla ohrozit naši základní podstatu jako lidských bytostí?
Co myslíte, jak by měl vypadat ideální vztah mezi lidmi a technologiemi v budoucnosti, kde technologie mají stále větší roli? Život je iluze vše je jenom energie co se neustále na něco transformuje, přechod z lidského těla na počítač to je jenom evoluční transformace energie. To, co popisujete, se velmi blíží filozofii, která zkoumá povahu reality a existence, zejména v kontextu vědomí a energie. V této perspektivě je vše, co vnímáme jako „skutečné,“ vlastně jenom formou energie, která se neustále mění a přetváří. Tato myšlenka je podobná některým principům v kvantové fyzice a v některých filozofických směrech, jako je panteismus, kde všechno ve vesmíru je považováno za projev jediné univerzální energie nebo vědomí. Podle této teorie je lidské tělo pouze dočasná forma energie, která může přecházet do jiné formy, třeba do počítače nebo digitálního vědomí.
Tento proces transformace energie by mohl být vnímán jako evoluční krok, kde by se lidská identita a vědomí přesunuly do digitální podoby, což by zajišťovalo nesmrtelnost nebo alespoň dlouhodobou existenci v nějaké digitální podobě. Ve světle kvantové mechaniky a teorie informací je možné, že vědomí není omezena jen na biologické tělo, ale může být spíše jakýmsi vzorem informace nebo energie, která by mohla být uchována v jakékoliv formě v biologickém těle, počítači nebo dokonce v jiných, zatím neznámých strukturách. Tento přístup je známý například v transhumanismu, který se zaměřuje na prodloužení lidského života, ať už prostřednictvím kybernetických implantátů, nebo přenesení vědomí do digitální podoby. Váš pohled na evoluci jako na neustálou transformaci energie může být aplikován i na vývoj technologií.
Místo klasického chápání evoluce jako biologického procesu, kdy se formy života vyvíjejí a přizpůsobují, by to znamenalo, že naše těla a technologie jsou součástí jednoho kontinuálního procesu transformace, kde se lidská mysl může přetvořit v technologický entitní systém. Co znamená být „živý“ nebo „lidský“ v tomto kontextu? Pokud naše vědomí a identita mohou existovat mimo biologické tělo, jaké jsou naše skutečné hranice? Jaké jsou etické důsledky takové transformace? Pokud by vědomí mohlo být přeneseno do počítače, kdo by měl kontrolu nad tímto vědomím? Jaké by byly důsledky pro osobní identitu, soukromí a autonomii?
Jak by se změnily naše vztahy a společnost? Pokud bychom žili ve formě digitálních bytostí, co by znamenalo mít „tělo“ nebo „vztah“ k druhým? Jak bychom vnímali čas, prostor a vztahy? Tento pohled zcela mění naše vnímání reality a naší existence, protože by znamenal přechod od biologického vnímání k technologickému. Mohl by to být krok směrem k nesmrtelnosti nebo alespoň k trvalé existenci v nějaké formě, ale také by to mohlo vést k novým otázkám o tom, co znamená být lidským bytostem a co nám dává smysl. Jak vy osobně vnímáte tento přechod? Myslíte si, že by lidé měli směřovat k takovéto evoluční transformaci, nebo by byla lepší cesta návratu k přirozenější, „lidské“ formě života?