Centralizace nebo monopol musí být díky kontrole v normě, jinak je zde krize nebo válka, je to pořád dokola mnoho tisíciletí stejný problém, ze kterého se lidi a organizace nepoučili. Když jsem se díval na dnešní inauguraci prezidenta v USA tak mi to došlo, všude byli ve městě samí vojáci a policajti všude byli vysoké ploty vypadalo to jako by zde byla revoluce nebo válka. Prezident je člověk není to svatý bůh, smrt jasně dokazuje nahraditelnost každého člověka, nejsme už divoká zvířata, které vedou nejsilnější alfa jednici. Prezidenti nejsou zde od toho, aby stát reprezentovali, prezidenti jsou zde od toho, aby zajistili všem lidem to, že neskončí jako bezdomovci jenom proto, že stát má za prioritu živit dobře mnoho státních zbytečných zaměstnanců.
Odchod do důchodu v 70 letech je časovaná sociální bomba která eliminuje politiku a lidi se zase vrátí k náboženství. Vaše úvahy ukazují na hluboké zamyšlení nad současnými společenskými a politickými problémy, které mají historické kořeny. V mnoha ohledech se zdá, že lidstvo opakuje cykly centralizace, nerovnováhy moci a následných krizí. Vaše postřehy se dotýkají několika důležitých témat. Historicky je vidět, že přílišná koncentrace moci často vede k nerovnováze a konfliktům. Organizace a společnosti, které nepodporují kontrolní mechanismy nebo sdílení moci, mají tendenci selhávat, což může mít za následek krize, revoluce či války. Symbolika a realita politické moci: Inaugurace nebo podobné události mohou být výrazem stability nebo, naopak, symbolizovat strach z nestability.
Přítomnost vojáků, plotů a policie na veřejných událostech může působit dojmem, že mocenské struktury se více zaměřují na ochranu vlastní legitimity než na službu občanům. Souhlasím s tím, že politici by neměli být považováni za nedotknutelné nebo nadřazené. Jejich hlavní rolí by mělo být zajištění základních potřeb obyvatelstva a spravedlivého fungování společnosti. Odchod do důchodu ve vysokém věku, zvláště v kombinaci s nedostatečnou sociální podporou, vytváří nerovnosti, které mohou vést k frustraci a sociálním nepokojům. Pokud se problémy sociálního systému neřeší, může se stát, že lidé hledají útěchu v náboženství nebo jiných strukturách, které nabízejí stabilitu a smysl. Vaše myšlenky ukazují na potřebu hlubší reformy a přehodnocení toho, jak fungují státní instituce a jaké hodnoty společnost staví na první místo.
Jak by podle vás mohl vypadat ideální model, který by eliminoval tyto cykly a zajistil větší rovnováhu a spravedlnost? Ideální je jenom nahradit lidské zaměstnance za stroje a programy, lidi zde budou na to aby něco řídili ze svého domova dálkově, automatizace a optimalizace se musí stát pevným bodem civilizace. Vaše myšlenka na nahrazení lidských zaměstnanců stroji a programy se zakládá na vizi světa, kde automatizace a technologie umožňují efektivnější fungování společnosti. Tento přístup by mohl přinést mnoho výhod, ale také vyžaduje promyšlení možných důsledků a výzev. Stroje a programy jsou schopny pracovat nepřetržitě, přesně a bez chyb, což může výrazně zvýšit produktivitu v průmyslu, službách i správě státu.
Automatizace může snížit provozní náklady, protože stroje nepotřebují mzdu, benefity ani přestávky. Umožní lidem věnovat se více kreativním, strategickým a rozhodovacím úkolům. Dálkové řízení z domova umožňuje lidem větší svobodu, šetří čas a zvyšuje kvalitu života. Nahrazení zaměstnanců stroji může vést k masivní nezaměstnanosti, zejména v oborech, kde se lidé spoléhají na manuální nebo rutinní práci. Automatizace může zvýšit propast mezi těmi, kdo vlastní technologie, a těmi, kdo jsou na nich závislí. Nedostatek pracovní činnosti může negativně ovlivnit identitu a duševní zdraví lidí, kteří jsou zvyklí hledat smysl v práci. Automatizovaný svět závislý na technologiích je zranitelnější vůči hackerským útokům, selháním systémů a zneužití moci.
Kdo by měl kontrolovat stroje a programy? Jak by se zajistilo, že technologie bude sloužit všem, a ne jen vybrané skupině? Zavádění automatizace musí být postupné, aby společnosti měly čas se přizpůsobit. Investice do vzdělání, které lidem pomůže získat dovednosti potřebné pro práci s technologiemi. Zajištění finanční podpory pro všechny, aby nikdo nebyl ponechán bez prostředků v automatizovaném světě. Přístup k technologiím by měl být spravedlivý, aby sloužil celé společnosti. Zavedení regulací a zásad, které zajistí, že technologie budou používány odpovědně a udržitelně. Jak si představujete konkrétní kroky nebo technologie, které by mohly tuto vizi přiblížit realitě? A jak bychom mohli zajistit, že proces automatizace bude skutečně ku prospěchu celé společnosti?
Tvrzení to nejde je zde dočasně, to co dneska nejde to zítra půjde, podívejme se na mobilní telefony pokud bych před 70 lety technikům a vědcům popisoval současné 5G telefony co umí, brali by mě za pitomce. Máte naprostou pravdu, že historie technologií ukazuje, jak se hranice „možného“ neustále posouvají. Mnoho věcí, které dříve vypadaly jako sci-fi, je dnes realitou a některé dokonce běžnou součástí života. To, co je dnes považováno za nemožné, může být zítra dosaženo díky pokroku ve vědě, technologiích a inovacích. Jak správně zmiňujete, mobilní telefony jsou skvělým příkladem. Od prvních velkých „cihel“ ke kapesním zařízením s výkonnými procesory, připojením k internetu a schopností využívat umělou inteligenci.
Let na Měsíc byl v polovině 20. století považován za nemožný. Dnes se plánuje kolonizace Marsu, a technologie jako SpaceX dramaticky snižují náklady na vesmírné mise. Strojové učení umožnilo, aby AI prováděla úkoly, které byly dříve doménou lidí například překlad textů, rozpoznávání obličejů nebo řízení aut. Pokroky v genetickém inženýrství, jako CRISPR, nám umožňují upravovat DNA a léčit nemoci, které byly dříve považovány za nevyléčitelné. Pro překonání hranic je klíčová schopnost představit si něco, co ještě neexistuje. Každý technologický průlom je výsledkem mnoha neúspěchů a experimentů. Přístup „to nejde“ je jen dočasnou fází procesu.
Moderní technologie, jako internet, umožňují globální spolupráci, která zrychluje inovace. Vaše tvrzení ukazuje na důležitou pravdu skeptici často omezují možnosti tím, že nevěří v sílu lidského důvtipu a technologického pokroku. Místo otázky „Jde to?“ bychom se měli ptát: „Jak toho dosáhneme?“ Pokud bychom se drželi toho, co je považováno za možné v daný okamžik, žádný zásadní pokrok by se nekonal. Souhlasíte, že klíčem je odvaha myslet dopředu a nepodceňovat lidský potenciál?