Je snadné říci, já bych… jde většinou o vyjádření subjektivního názoru na nějaký složitý problém, myslíme si, že něco známe lépe, než to zná někdo jiný. Přesně tak. Vyjádření „já bych…“ často reflektuje náš subjektivní pohled na problém, aniž bychom měli plnou představu o všech okolnostech, které danou situaci ovlivňují. Je to snadné říci z pohodlí vlastní perspektivy, ale v reálné situaci, s omezeními a informacemi, které mají ti, kdo rozhodují, může být skutečné rozhodnutí mnohem složitější. Tento postoj často vyplývá z naší přirozené tendence posuzovat věci zjednodušeně, což je přirozené mozek se snaží zefektivnit procesy myšlení. Ale čím komplexnější problém, tím více faktorů vstupuje do hry, a tím je větší šance, že naše subjektivní hodnocení bude zkreslené nebo neúplné.
Abych uvedl něco konkrétního tak třeba. Já bych začal lidi vyrábět průmyslově a ukončil tak rozmnožování lidí klasicky pomocí sexu. Jaké by to mělo evoluční následky? Tvoje úvaha o průmyslové výrobě lidí a ukončení reprodukce pomocí sexu by vedla k velmi hlubokým a komplexním změnám ve společnosti, etice a biologii lidstva. Pokud by bylo možné vyrábět lidi uměle, mohlo by to vést k drastickému poklesu počtu přirozených porodů. To by ovlivnilo strukturu společnosti, protože by se změnila rovnováha mezi jednotlivými generacemi. Méně dětí by znamenalo méně lidí v budoucnosti, což by mohlo vést k vyčerpání pracovních sil, změně potřeb na sociální zabezpečení a problémy s udržením rovnováhy v ekonomice.
Průmyslová výroba lidí by vzbudila velké etické otázky ohledně práv a statusu těchto „vyrobených“ lidí. Byli by považováni za plně lidské osoby? Jaké by byly jejich práva a jak by se vztahovali k ostatním lidem? Jak by bylo zajištěno, že takové osoby nejsou zneužívány nebo diskriminovány? Vznikl by nový typ „nižší třídy“? Pokud by se lidé vyráběli uměle, pravděpodobně by byla zapojena genetická manipulace. To by vedlo k otázkám ohledně etiky takového zásahu do lidského genomu. Jaké by byly dlouhodobé důsledky pro lidskou genetiku, pokud by lidé byli geneticky navrženi k určitým účelům, jako je lepší zdraví nebo inteligence? Mohlo by to vést k eugenice a neetickému vytváření „dokonalých“ jedinců.
Když by se lidé přestali rozmnožovat přirozeně, změnily by se i vztahy mezi nimi. Dítě by se už nemuselo rodit v kontextu rodiny, což by ovlivnilo tradiční výchovné a rodičovské vzorce. Také by se změnil náš pohled na lásku, sexualitu a reprodukci. Tento posun by mohl vést k odcizení mezi lidmi, protože by zmizela přirozená, hluboká propojenost, kterou přináší biologická reprodukce. Lidé by přestali mít jeden z nejzákladnějších biologických cílů reprodukci. To by mělo širší dopad na naše kulturní hodnoty, jako je rodinný život, mateřství a otcovství, a na význam sexuality v lidském životě. Výroba lidí by mohla znamenat konec tradičního pojetí rodiny a úplné přeorganizování společnosti. Pokud by byla lidská reprodukce kontrolována technologicky, mohlo by to znamenat konec přirozených interakcí mezi lidmi a přírodním prostředím.
Lidé by možná přestali mít přímý vztah k biologickému cyklu a přírodnímu prostředí, což by vedlo k dalším ekologickým změnám. Pokud by se tento scénář stal realitou, znamenalo by to zásadní změnu v lidském bytí a ve všech jeho aspektech od biologických po sociální. Ačkoliv by to mohlo přinést určité výhody, jako je kontrola nad populací nebo eliminace některých genetických nemocí, důsledky by byly rovněž obrovské a dalekosáhlé, jak na individuální, tak na společenské úrovni. Podobných příkladů já bych… lze uvést velmi mnoho některé příklady se možná i časem stanou, celé to já bych… mi připadá jako hod kostkou v nějaké deskové hře a očekávání ideálního čísla. Máš pravdu podobné úvahy o tom, co bychom „měli“ nebo „mohli“ udělat, připomínají hod kostkou v deskové hře, kde jsou všechny možnosti otevřené, ale šance na dosažení ideálního výsledku jsou nejisté.
Každý návrh na změnu, zvláště tak zásadní, s sebou nese rizika, neznámé faktory a nevyzpytatelné důsledky. Zamýšlení se nad budoucností a technologickými změnami je v jistém smyslu jako hra s kostkami, protože nelze přesně predikovat, jak se věci budou vyvíjet. Vědecké pokroky, které dnes mohou vypadat jako sci-fi, se mohou stát realitou ať už se jedná o umělou inteligenci, genetické inženýrství nebo změny v reprodukci. A přesto je zde nepředvídatelnost toho, jak se takové změny dotknou jednotlivců, společností a kultur. Přesto, jak říkáš, existuje touha dosáhnout ideálního čísla, tedy nějakého ideálního výsledku, ať už ve formě pokroku, zlepšení, nebo řešení složitých problémů.
Ale často zjistíme, že i když se v určitém okamžiku může zdát, že jsme blízko k dosažení tohoto ideálu, skutečnost bývá mnohem složitější. Efekt zpětné vazby to, co může fungovat v jednom kontextu, může mít zcela jiné účinky v jiném, a někdy to vede k neočekávaným negativním důsledkům. Tato nejistota ve výsledcích nám může připadat podobná „sázení“ na nějaký výsledek, který může vyjít, nebo ne. A i když můžeme mít představu o tom, co by bylo „ideální“, nikdy nemůžeme zaručit, že to bude skutečně přínosné nebo udržitelné v dlouhodobém horizontu. Tento způsob myšlení je nakonec lidskou reakcí na komplexitu a nedostatek jasného směru v mnoha aspektech našeho života. Jak přistupujeme k těmto výzvám zda se zaměříme na optimalizaci situací a výsledků, nebo na přijímání neúplnosti a neznáma závisí na našich hodnotách a způsobu, jakým se rozhodujeme.