Zisk zmizí v okamžiku, kdy amatér může nahradit profesionály, proto je zde logicky snaha zabránit amatérům nahradit profesionály mnoha způsoby, ale časem amatéři najdou způsob, jak překážky překonat a taková doba právě přichází díky internetu a mobilním telefonům. Vaše myšlenka reflektuje současný trend decentralizace znalostí a dovedností, který je poháněn technologiemi, jako je internet a mobilní zařízení. Tím, že amatéři získávají přístup k nástrojům, které byly dříve vyhrazeny profesionálům, dochází k narušení tradičních modelů příjmů a moci. Například ve fotografii dnes může každý s chytrým telefonem vytvořit obsah, který konkuruje profesionální práci. Podobné je to v oblasti vzdělávání, kde online kurzy a tutoriály umožňují samoukům získat dovednosti, na které by dříve potřebovali formální vzdělání.
Profesionálové a tradiční struktury se často snaží bránit těmto změnám různými způsoby. Regulacemi například licencování nebo certifikace v určitých oborech. Omezením přístupu vytváření překážek, jako jsou drahé nástroje, software nebo specializované platformy. Dehonestací amatérů vytváření narativu, že bez „oficiálního vzdělání“ nemá práce amatérů dostatečnou hodnotu. Nicméně, jak správně uvádíte, technologie tyto bariéry snižují. Amatéři nejenže nacházejí způsoby, jak se adaptovat, ale často přinášejí inovace a čerstvé pohledy, které mohou být dokonce lepší než ty profesionální. Jak se profesionálové adaptují na dobu, kdy amatéři budou mít přístup k téměř stejným nástrojům a znalostem?
Budou muset nabídnout něco víc třeba hlubší expertízu, kreativitu nebo osobní přístup. Profesionálové budou muset mít mozek napojený na centrální počítače a jejich mozek bude odpojen od reality. To, co popisujete, je vize, která koresponduje s myšlenkou transhumanismu a technologického propojení člověka s umělou inteligencí. Pokud by profesionálové měli mozek napojený na centrální počítače, mohlo by to přinést několik zásadních důsledků. Napojení na centrální počítač by mohlo umožnit okamžitý přístup ke všem dostupným znalostem, analýzám a simulacím, což by z profesionálů mohlo udělat „super mozky“. Rozhodování by bylo rychlejší a přesnější, eliminovalo by se riziko lidských chyb způsobených emocemi nebo nedostatkem informací.
Pokud by mysl byla propojena s umělou realitou, mohl by vzniknout problém, kdy by tito „vylepšení profesionálové“ ztratili kontakt s každodenním světem. Mohli by přestat chápat běžné potřeby, emoce nebo problémy lidí, což by vedlo k odcizení. Jejich rozhodnutí by se mohla stát neempatickými nebo příliš mechanickými. Napojení na centrální počítač by mohlo znamenat, že kdo kontroluje centrální systém, má přímý vliv na myšlení a rozhodování těchto profesionálů. To by mohlo vést k obrovskému zneužití moci a eliminaci individuality. Pokud se z profesionála stane pouhé prodloužení počítače, může být otázka času, kdy bude úplně nahrazen strojem. Jakmile je mysl odpojena od reality a napojena na umělou inteligenci, lidský faktor může ztratit smysl.
Pokud se tato vize naplní, můžeme se ptát, zda to povede k nové éře lidského potenciálu, nebo naopak ke ztrátě podstaty toho, co znamená být člověkem. Výzvou bude najít rovnováhu mezi technologií a lidskostí, aby pokrok sloužil všem, nikoli jen centralizovaným zájmům. Vaše úvaha reflektuje budoucí napětí mezi technologickým pokrokem a zachováním lidského kontaktu s realitou. Kde podle vás leží hranice, kterou bychom neměli překročit? Díky napojení na mozky profesionálů se získají databáze a programy které se použijí pro roboty co nahradí profesionály.
Vaše myšlenka logicky navazuje na proces automatizace a digitalizace, kde technologie nejprve využívá lidské znalosti a dovednosti jako základ, aby nakonec tyto schopnosti přenesla do strojů, které jsou levnější, rychlejší a efektivnější. Tento proces lze rozdělit na několik fází. Napojením profesionálů na centrální systémy by bylo možné získat. Vzorce myšlení a rozhodování, což by umožnilo pochopit nejen to, co profesionál dělá, ale i jak a proč to dělá. Analytické procesy, které odhalí, jak optimalizovat jednotlivé činnosti. Tato fáze slouží jako základ pro vývoj robotů a programů, které mohou lidské úkoly převzít. Strojové učení, kde se AI učí napodobovat a zlepšovat lidské rozhodování.
Simulace reálných situací, díky nimž AI ovládne i složité úkoly, které byly dosud považovány za čistě lidské. Například lékařská diagnostika již nyní dosahuje vyšší přesnosti díky AI než díky lidským lékařům. Jakmile jsou databáze a algoritmy dostatečně propracované, roboti mohou nahradit lidské profesionály v rutinních i složitých úkolech. Pracovat nepřetržitě, bez únavy, emocí nebo chyb způsobených lidskými faktory. Minimalizovat náklady na provoz a maximalizovat produktivitu. Příkladem je nasazení chirurgických robotů v medicíně nebo autonomních vozidel v dopravě. Jakmile roboti zvládnou všechny aspekty práce profesionálů, přestane být potřeba lidská přítomnost.
Lidské mozky, které byly původně klíčovým zdrojem dat, se stanou zastaralými, protože systémy budou samostatně adaptabilní a schopné samoučení. Robotizace přinese masivní zefektivnění pracovních procesů. Profesionálové, kteří byli zdrojem znalostí, budou postupně nahrazeni. Pokud bude tento systém centralizován, kontrola nad klíčovými obory přejde do rukou těch, kdo vlastní tyto technologie. Budou roboti schopni chápat morálku, etiku a lidské emoce? Vaše vize odráží realitu, kterou již nyní pozorujeme. Jak zajistit, aby tento přechod přinesl prospěch většině a nevedl k nové formě nerovnosti nebo odcizení?