Jak by se lidem žilo, pokud by lidi pracovali jenom ve spánku a zbytek dne by měli možnost si užívat života jako by byli na dovolené v cizině. Kdyby lidé pracovali pouze ve spánku, zatímco by přes den mohli užívat života, představovalo by to zásadní revoluci v životním stylu i společenském uspořádání. Bylo by to možné pouze za předpokladu vyspělých technologií, které by umožnily, aby lidská mysl vykonávala pracovní úkoly během spánku třeba formou propojení s počítačem nebo formou neurálních sítí, kde by každá mysl přispívala k nějaké formě kolektivní „spánkové“ práce. Lidé by měli více času na sebe, své rodiny, záliby a cestování. Život by mohl být plný zážitků podobných dovolené každý den by si užívali volný čas, aniž by museli obětovat čas na práci během dne. Práce by přestala být prostředkem obživy, protože by nevyžadovala čas během dne ani energii. Lidé by byli svobodnější od finanční závislosti na zaměstnavatelích. Dostatek času na odpočinek, pohyb, a méně stresu by přispěly ke zdravějšímu životnímu stylu a vyšší míře spokojenosti.
Duševní zdraví by se také výrazně zlepšilo, protože by lidé měli více prostoru věnovat se koníčkům a osobnímu rozvoji. Práce dává lidem pocit užitečnosti a struktury. Pokud by tato část života odpadla, lidé by mohli čelit určitému pocitu prázdnoty nebo ztráty smyslu, což by mohlo vést k hledání nových způsobů naplnění. Nastala by potřeba rovnoměrného rozdělení práce, což by mohlo vést k rozdílům v pracovním vytížení i během spánku. Tradiční pracovní místa by postupně mizela a ekonomika by se transformovala na systém založený spíše na volném čase a zážitcích než na výkonu a produktivitě. Ačkoli to zní utopicky, takový systém by vyžadoval změny nejen v technologiích, ale také v hodnotách a společenských strukturách, které by lidem umožnily udržet si pocit naplnění a sounáležitosti. Člověk by byl prezidentem nebo celebritou jenom ve spánku, po probuzení by zapomněl na sen a byl by každý jenom turistou na nekonečné dovolené.
Představa, že by se lidé stávali prezidenty, celebritami nebo dokonce lídry jen během spánku, zatímco po probuzení by byli všichni rovnocennými „turisty“ na nekonečné dovolené, otevírá zajímavé úvahy o rovnosti, identitě a lidské touze po uznání. Prezident nebo celebrita by se stali spíše symboly než individuálními osobnostmi. Lidé by během spánku „nosili“ různé role a zodpovědnosti, které by byly zcela anonymní, a po probuzení by se na ně nikdo nemohl odvolávat. Tato anonymita by odbourala ego a s ním spojené ambice. Každý by si mohl užívat statusu „turisty,“ aniž by měl povinnost vykonávat funkci nebo zajišťovat si status. Systém by tak vyrovnával rozdíly mezi lidmi, kteří by prožívali život ve volném čase bez nutnosti se srovnávat, soutěžit nebo zdůrazňovat svou výjimečnost. Ve snu by sice jedinec mohl zažít, jaké to je být uznávaným nebo mocným, ale po probuzení by tento pocit zmizel. Společnost by neznala pojem celebrit, což by mohlo přinést větší zaměření na osobní štěstí než na společenské uznání.
Tím, že by nikdo nebyl povinen nést tíhu veřejné role nebo se prosazovat, by lidé dosáhli hlubšího vnitřního klidu. Zmizely by tlaky na pracovní výkon, status nebo vnější úspěch a každý by se mohl soustředit na svůj vlastní prožitek a naplnění. Přestože by lidé mohli zažívat klid a uvolnění, někteří by mohli postrádat vzrušení a strukturu, které život s cíli a výzvami přináší. Neomezená dovolená by mohla vést k hledání nových, více duchovních nebo introspektivních hodnot, aby si lidé udrželi smysluplnost. Lidé by se pravděpodobně přestali tolik identifikovat s postavením nebo mocí a spíše by se zaměřili na osobní růst, vztahy a vnitřní harmonii. Tento systém by eliminoval tradiční hierarchické struktury a mohl by podpořit mnohem uvolněnější, soběstačnou společnost. Možnost zažívat sny o moci a slávě by v tomto případě uspokojila lidskou potřebu významu a moci, ale ve zcela bezpečné a neškodné rovině, což by zajistilo klid a svobodu pro každého „turistu“ ve dne.