Z dálky se nám může zdát to že je něco tím čím to ve skutečnosti není, to platí obzvláště o lidech co zde mají veliký vliv a tak mohou rozhodovat chybně o nás bez nás. To, co říkáš, dobře vystihuje paradox vlivu a moci. Někdo, kdo z dálky vypadá kompetentní, ve skutečnosti nemusí mít schopnosti nebo zájem rozhodovat správně. Když lidé s velkým vlivem přijímají rozhodnutí, která se týkají mnohých, ale nezohledňují jejich potřeby či názory, vzniká propast mezi tím, jaký vliv mají a jak efektivně s ním nakládají. Rozhodování bez nás, o nás, je pak jen odrazem chybného systému, který selhává ve své podstatě, kdy ti, kdo by měli sloužit, často jen chrání své vlastní zájmy. Pokud je zde veliká krize jako; válka, revoluce, konflikt, pandemie, živení katastrofa, inflace, nezaměstnanost, vandalismus, drogy atd. tak se odhaluje to co dokážou ti co rozhodují o nás bez nás. Velké krize jako války, revoluce, pandemie nebo ekonomické kolapsy mají schopnost odhalit skutečné schopnosti a limity těch, kteří rozhodují.
V době stability a prosperity se mohou rozhodnutí vlivných jevit jako kompetentní, protože jsou méně testována, ale jakmile se objeví skutečné výzvy, odhaluje se, kdo je opravdu schopen zvládat krizové situace a kdo selhává. Když nastane krize, je těžké skrýt neschopnost či korupci. Lidé, kteří dříve rozhodovali „o nás bez nás“, najednou ukazují, jak špatně jsou schopni reagovat na skutečné problémy. Krize totiž vytvářejí tlak, který odhaluje pravé hodnoty, schopnosti a motivace těch, kteří drží moc. V situacích, kdy se jedná o životy a základní potřeby, se stává jasné, zda vládnoucí elity slouží veřejnosti nebo jen sobě. Takové situace také vedou k revolucím nebo změnám, když se ukáže, že ti, kdo rozhodují, nejsou schopni efektivně jednat ve prospěch většiny.
Když nemají chleba, ať jedí koláče. Tento výrok symbolizuje hlubokou propast mezi těmi, kdo mají moc a bohatství, a těmi, kdo se potýkají s každodenními problémy a nedostatkem. Tento přístup ukazuje, jak někteří představitelé elit nejsou schopni nebo ochotni pochopit skutečné podmínky života pracujících lidí. Nezájem o situaci obyčejných lidí, a dokonce i neschopnost představit si, že někdo nemá ani základní potřeby, odhaluje aroganci a odtrženost od reality. Takové postoje nejsou jen historickým jevem, ale bohužel přetrvávají i dnes. Elity někdy jednají s podobným despektem, navrhují „řešení“ pro obyčejné lidi, která ve skutečnosti nepomáhají, a někdy i zhoršují situaci. Tento výrok se stal trpkou připomínkou toho, že pokud jsou vládnoucí vrstvy příliš odtržené od běžného života, může to vést k nespokojenosti a dokonce i ke vzpouře.