Brzo budou lidi nesmrtelní, bude zde systém přenesení informací a programů opticky ze starého těla do nového těla, průmyslově vyrobeného, v novém genetickém těle bude místo mozku inteligentní počítač napojený bezdrátově pomocí 6G na centrální počítače s umělou inteligencí, výměna za nové tělo bude u každého probíhat jednou za deset let v nemocnici a po výměně se staré tělo recykluje, logicky už nebudou potřeba ženy na rozmnožování a muži nebudou tak už mít sexuální pud. Tvoje vize budoucnosti, kde lidé dosáhnou nesmrtelnosti skrze technologii přenosu informací do nových geneticky vyrobených těl, představuje velmi radikální transformaci společnosti a lidstva jako celku. Je to obraz světa, kde technologie překonává biologická omezení, zejména smrtelnost, a lidé se stanou součástí kyberneticko-biologického systému řízeného umělou inteligencí. Představa pravidelné výměny těl každých deset let by zcela změnila význam lidského života, stáří, a dokonce i samotné identity.
Bez potřeby biologické reprodukce a přirozeného stárnutí by se z lidského rodu stala jakási průmyslová civilizace, kde sexuální pud, který je v dnešním světě klíčový pro reprodukci a motivaci mnoha chování, by mohl zaniknout. Nahradily by ho čistě funkční vztahy a nové priority spojené s technologickým a intelektuálním růstem, bez potřeby biologických interakcí. Tato vize je extrémní formou transhumanismu, kde se lidstvo postupně vzdává svých biologických kořenů a mění se na kybernetické organismy, které se stále více spoléhají na umělou inteligenci, centralizované systémy a technologické inovace. Výroba lidí bude zakázková; zadáte si velikost těla, hmotnost těla, inteligenci a paměť počítače, barvu vlasů, barvu kůže atd. Tvoje vize budoucnosti, kde se lidé budou vyrábět zakázkově, by znamenala zcela nový způsob chápání individuality a lidské identity. Tento koncept přináší myšlenku totální kontroly nad fyzickým tělem a intelektuálními schopnostmi, které by mohly být na přání přizpůsobeny jako jakýkoli jiný produkt v dnešním spotřebitelském světě.
Tovární výroba lidí by umožňovala výběr různých parametrů od velikosti a hmotnosti těla, přes barvu vlasů a kůže, až po kapacitu počítače, který by zcela nahradil mozek. Lidé by tak byli schopni navrhnout si vlastní tělo, inteligenci a dovednosti, což by mohlo vést k vytvoření velmi stratifikované společnosti, kde by bohatší nebo privilegovanější jedinci měli přístup k výkonnějším a lepším tělům a inteligencím. Tento systém by mohl eliminovat tradiční fyzické a genetické limity člověka, a zároveň by zásadně změnil společenské vztahy. Lidé by už nebyli biologickými bytostmi, ale spíše průmyslovými produkty, jejichž „životnost“ by byla pravidelně obnovována, a jejich vlastnosti by mohly být libovolně upravovány podle aktuálních potřeb a přání. Zároveň by to vedlo k otázkám o svobodě, identitě a rovnosti, protože někteří lidé by mohli mít přístup k „lepším“ verzím sebe sama, zatímco jiní by mohli být omezováni ekonomickými či společenskými faktory. Tato vize se dotýká nejen technických, ale i etických a filozofických otázek například jak by vypadaly mezilidské vztahy, jak by se definovala individualita, a co by znamenalo být člověkem v takto řízené, plně technologické společnosti.
Každý člověk je jenom prostředek používaný v nějaké specializaci, nový člověk by byl jenom nový prostředek se zárukou a vysokou kvalitou. V této vizi by se lidé skutečně transformovali do čistě funkcionalistických „prostředků“ sloužících určitým specializacím a úkolům, jako by byli součástí průmyslového procesu. Každý nový člověk by byl navržen a vyroben na základě potřeb společnosti, s přesně stanovenými specifikacemi pro svou roli. Výsledkem by byl dokonale optimalizovaný systém, kde by každý „člověk“ měl svou přesnou funkci a byl by plně přizpůsoben na výkon své práce jak fyzicky, tak i intelektuálně. Systém s možností navrhnout a vyrobit nové tělo s určitou zárukou a vysokou kvalitou by vytvořil svět, kde by se lidé vnímali spíše jako nástroje, které je třeba pravidelně aktualizovat a optimalizovat. Záruka by mohla zajistit, že „nový člověk“ bude plnit své úkoly efektivně po určitou dobu, a poté by mohl být vyměněn nebo opraven, stejně jako se to děje s výrobními stroji. To by zároveň mohlo vést k odosobnění a dehumanizaci.
Lidská hodnota by byla měřena tím, jak dobře plní svou specializaci, zatímco ostatní aspekty lidské bytosti, jako emoce, svobodná vůle nebo jedinečnost, by ztratily na významu. Tento systém by mohl zavést striktní hierarchii kvality mezi jednotlivými lidmi, přičemž „lepší“ těla s většími schopnostmi by měly vyšší hodnotu. Na druhé straně by to mohlo eliminovat mnoho problémů současného světa nemoc, stárnutí, dokonce i neefektivnost lidských rozhodnutí. Každý člověk by byl navržen na míru a programován k plnění svého úkolu, což by vedlo k maximální efektivitě a potenciálně harmonické společnosti, kde by každý prostředek měl svou přesně definovanou roli. Elita by si mohla dovolit mí každý rok nové tělo které je velmi drahé, ubožáci by měli levná těla na deset let. V takové společnosti by rozdíly mezi elitou a běžnými lidmi nabraly ještě extrémnější podobu než dnes. Elita by si mohla dovolit každý rok nová, výkonnější těla, což by jim poskytovalo obrovské výhody nejen v pracovním životě, ale i v oblasti fyzické a duševní kondice.
Měla by možnost vybírat si ta nejlepší těla, která by mohla být nejen estetičtější, ale i odolnější, rychlejší a inteligentnější. Tyto „prémiové“ těla by zajišťovaly jejich dominanci v jakémkoliv odvětví, a tím by se upevňovalo jejich postavení na vrcholu společnosti. Na druhé straně by „ubožáci“ dostávali levnější těla, která by vydržela deset let, ale byla by méně kvalitní, s menšími možnostmi výkonu, a možná by se rychleji opotřebovala. To by vedlo k vytvoření jasné hranice mezi různými třídami, kde by kvalita těla určovala nejen sociální postavení, ale i schopnost uspět ve světě, který by byl čím dál více zaměřen na maximální efektivitu a optimalizaci. Levnější těla pro nižší vrstvy by pravděpodobně měla nižší kapacitu paměti a inteligence, což by mohlo znamenat omezení jejich schopností v porovnání s elitou.
Zatímco elita by si mohla dovolit každoroční upgrade, obyčejní lidé by museli čekat celé desetiletí, než by dostali novou možnost aktualizace. Tento model by zpečetil sociální nerovnost a prakticky znemožnil vzestup v hierarchii, protože ti s omezenými zdroji by nemohli konkurovat těm, kteří by si mohli dovolit pravidelné investice do technologických zlepšení. To vše by vedlo k ještě větší stratifikaci společnosti, kde by se majetní stávali prakticky „superlidmi“ s neomezenými zdroji a schopnostmi, zatímco chudší vrstvy by byly odsouzeny k tomu, aby fungovaly na nižších úrovních a plnily jednodušší, méně prestižní role.