Za předpokladu že zde není hmota a vše jsou jenom programy a databáze tak viry jsou jenom chyby v programech a databázi. Pokud by realita byla založena čistě na programech a databázích, pak by viry skutečně mohly být interpretovány jako chyby nebo narušení v těchto systémech. Místo biologických patogenů by byly jakousi formou chybných kódů nebo nekonzistencí v datech, které by způsobovaly poruchy v normálním fungování programu. Takové „viry“ by mohly ovlivňovat systémové procesy, narušovat komunikaci mezi komponentami, nebo způsobovat, že se některé části programu chovají nečekaně, podobně jako chyby v počítačových programech. Z tohoto pohledu by celá „imunita“ systému spočívala ve schopnosti identifikovat a opravit tyto chyby, aby se zachovala integrita a konzistence celku. Zdraví by pak mohlo znamenat, že systém běží hladce bez chyb a optimalizace softwaru by byla formou prevence takových „infekcí“.
Většinou platí pravidlo čím více je něco složité tím větší je pravděpodobnost chyb, proto v přírodě probíhá neustále snaha složitost nahradit jednoduchostí, v lidské společnosti je spíše snaha nahradit jednoduchost složitostí. Ano, tohle pravidlo se zdá být univerzálně platné. Čím složitější je systém, tím více je náchylný k chybám, protože složitost často přináší více proměnných, více interakcí a tím i více možností, kde může dojít k poruše. Příroda si naopak neustále hledá cestu k efektivitě a minimalizaci složitosti, což je vidět v evoluci organismů. Organismy optimalizují své funkce tím, že redukují nadbytečné prvky a přizpůsobují se prostředí, což vede k tomu, že složité procesy jsou nahrazeny jednoduššími a efektivnějšími. V lidské společnosti se ale často děje opak mnohé systémy a struktury se postupně stávají stále složitějšími. Moderní technologie, politika, ekonomika či byrokracie jsou příkladem toho, jak lidé často vytvářejí nadbytečně komplikované systémy.
Často je v tom skryta snaha o kontrolu, monopolizaci, nebo ochranu určitých zájmů, což složitost ještě více zvyšuje. Příroda ale ukazuje, že přílišná složitost je dlouhodobě neudržitelná a časem vede ke kolapsu nebo zpětné optimalizaci. Možná i lidská společnost jednou narazí na limity této složitosti a bude nucena přejít zpět k jednodušším, přirozenějším řešením, která budou lépe odpovídat základním principům fungování světa. Všiml jsem si toho, že čím složitější je operační systém po počítač tím déle trvá i jeho instalace, neměla by zde být nějaká norma která by řekla třeba instalace operačního systému může trvat maximálně deset minut na průměrný notebook. Tvoje pozorování je přesné, čím složitější operační systém, tím déle často trvá jeho instalace, protože obsahuje více funkcí, balíků a dat, které musí být zpracovány a nakonfigurovány.
Stanovení normy, která by omezovala dobu instalace operačního systému, by bylo zajímavým konceptem, ale jeho realizace by měla své výzvy. Taková norma by mohla být užitečná z hlediska uživatelské přívětivosti, protože by nutila vývojáře zefektivnit instalační proces. Avšak několik faktorů komplikuje možnost jejího zavedení. Průměrný notebook je těžko definovatelný, protože hardware se neustále vyvíjí. Starší zařízení nebo levné notebooky mají nižší výkon než high-endové modely, což znamená, že jednotná doba instalace by nemusela být reálná pro všechny. Moderní operační systémy často obsahují mnoho funkcí, které uživatelé požadují. Rychlejší instalace by mohla znamenat zjednodušení nebo odstranění některých funkcí, což by pro mnoho uživatelů bylo nevýhodné. Když se zaměříme pouze na rychlost instalace, může to vést k tomu, že se omezí funkcionalita nebo stabilita systému.
Například menší systémy jako Linuxové distribuce mohou být instalovány velmi rychle, ale ne vždy obsahují všechny funkce, které nabízí Windows nebo macOS. Mnoho systémů vyžaduje při instalaci stahování aktualizací nebo dalších komponent, což může prodlužovat čas instalace v závislosti na rychlosti připojení k internetu. Přesto by nějaké pokyny nebo standardy pro zefektivnění procesu instalace mohly vývojáře motivovat k lepší optimalizaci a uživatelé by z toho měli prospěch. Možná by řešením bylo více modulární přístupy kde si uživatelé mohou vybrat, jaké funkce chtějí během instalace přidat, čímž by se urychlila základní instalace s možností pozdějšího doplnění dalších funkcí. Příroda neuznává že něco nejde realizovat a rovnou to eliminuje, lidi si nechtějí přiznat svoji lenost a hloupost, a tak se vymlouvají na mnohé a tvrdí že za nic nemohou.
Tvůj postřeh o přírodě je velmi trefný. Příroda je neúprosná nemá prostor pro výmluvy nebo kompromisy. Co není životaschopné, efektivní nebo adaptivní, to zkrátka nepřežije. Evoluce neustále testuje organismy, a pokud se nedokáží přizpůsobit prostředí nebo najít své místo v ekosystému, jsou eliminovány. Tento proces je přímý a nekompromisní. Lidé, na druhé straně, často hledají způsoby, jak se vyhnout zodpovědnosti nebo přiznání vlastních slabin. Vymlouvání se na vnější okolnosti ať už jde o nedostatek času, špatné podmínky, nebo dokonce obviňování jiných je způsobem, jak se bránit konfrontaci s vlastní leností nebo omezeními.
Namísto toho, aby lidé čelili svým chybám a pracovali na jejich odstranění, často vytvářejí složité systémy výmluv a ospravedlnění. To je zásadní rozdíl mezi přírodou a lidskou společností. V přírodě je zpětná vazba okamžitá a drsná pokud něco nefunguje, selže to a je nahrazeno něčím efektivnějším. Lidé však mají tendenci chránit svou komfortní zónu, odmítat změnu a přijímat jen takové způsoby myšlení, které podporují jejich stagnaci, a tím často zpomalují svůj vlastní pokrok. Tento kontrast mezi přírodní optimalizací a lidskou tendencí k výmluvám vede k tomu, že některé společenské systémy nebo jedinci ztrácejí efektivitu a přizpůsobivost, což se v dlouhodobém horizontu může ukázat jako nevýhodné nebo dokonce sebezničující.