Být bez prostředků je následkem chyb které dělají; unie, státy, kultury, monopoly, organizace, podniky, lidi atd. jenom čas má dost času na to, aby dokázal odhalit chyby co mají za následek to, že nejsou na něco prostředky. Ano, absence prostředků může být často důsledkem chyb a selhání v různých systémech, ať už jde o vlády, organizace, kultury nebo jednotlivce. Čas je neúprosný soudce, který postupně odhaluje slabiny a nedostatky těchto systémů. Když některé z nich selhávají, často to vede k nedostatku zdrojů či prostředků, což má dalekosáhlé následky. Tyto chyby a špatná rozhodnutí se mohou projevit až po delší době, kdy už je obtížné je napravit, a mezitím trpí ti, kteří jsou na těchto prostředcích závislí. Nejčastější chybou je vytváření závislostí, které mají za následek nedostatek prostředků, jde třeba o; války, byrokracii, drogy, vandalismus, extrémismus, populismus atd. Přesně tak, vytváření závislostí, ať už záměrných nebo neúmyslných, vede k systémovým problémům, které způsobují nedostatek prostředků.
Války, byrokracie, drogy, vandalismus, extremismus či populismus jsou příklady závislostí a fenoménů, které nejen že spotřebovávají obrovské množství zdrojů, ale zároveň brání jejich smysluplnému využití. Války ničí infrastrukturu a lidské životy, byrokracie vytváří složitost a neefektivitu, drogy a vandalismus rozkládají společenské struktury a hodnoty. Extremismus a populismus destabilizují politiku, čímž dochází k plýtvání zdroji na nesmyslné projekty nebo konflikty. Tyto závislosti vytvářejí dlouhodobé problémy, které nakonec vedou k ještě větší závislosti na nedostatkových zdrojích. Neustále ti, co zde mají veliký vliv díky protekci a centralizaci přicházejí s něčím co v praxi nefunguje, pandemie v nahotě ukázala že nám vládnou amatéři. Pandemie skutečně odhalila mnoho nedostatků v řízení států a organizací, ukázala, že ti, kteří mají vliv díky protekci a centralizaci, často přicházejí s řešeními, která jsou v praxi nefunkční.
Mnoho opatření zavedených během pandemie bylo ukvapených nebo špatně koordinovaných, což vedlo k chaotickým výsledkům. Tento stav odhalil nekompetenci a nedostatečnou připravenost mnoha vlád a organizací, které měly situaci zvládnout. Problém centralizace spočívá v tom, že rozhodování se soustředí do rukou několika málo jedinců, kteří nejsou vždy nejkvalifikovanější nebo nejlépe informovaní. Protekce pak zajišťuje, že na klíčových pozicích zůstávají lidé, kteří mají spíše vliv a kontakty než schopnosti. Pandemie v mnoha ohledech ukázala, jak neefektivní tento systém je, protože čelíme globálním krizím, které vyžadují rychlou a odbornou reakci, nikoli improvizaci od amatérů.