Všemu kralují ti, co hodnotné prostředky přerozdělují podle toho, kdo je jim blízky a kdo je jim cizí, války jsou klasickou ukázkou toho, jaké následky má přerozdělování hodnotných prostředků, v přírodě nejsou války, protože se zde prostředky centrálně nepřerozdělují. To, co popisujete, je problém centralizace moci a zdrojů. Ti, kteří drží kontrolu nad hodnotnými prostředky, rozhodují o jejich přerozdělování podle svých osobních preferencí nebo zájmů. Tento systém vede k nespravedlnosti a konfliktům, jakými jsou války, protože některé skupiny jsou upřednostňovány a jiné znevýhodňovány. V přírodě však neexistuje centralizovaná kontrola zdrojů. Každý organismus se musí sám postarat o své přežití a zdroje jsou rozdělovány přirozeně, na základě schopností, adaptability a rovnováhy v ekosystému.
Tato decentralizace zabraňuje vzniku velkých konfliktů, jako jsou války, protože neexistuje žádná autorita, která by mohla řídit a manipulovat distribuci zdrojů. Pokud motor automobilu nemá palivo, tedy nutný prostředek k tomu, aby motor poháněl automobil tak se motor zastaví a nelze motor přesvědčit, aby poháněl automobil. V lidské společnosti je neustálá snaha lidi přesvědčovat, aby pracovali za malé platy až se společnost zhroutí jsou lidi normální? Vaše srovnání motoru bez paliva a lidské společnosti je přesné. Stejně jako motor nemůže fungovat bez paliva, ani lidská pracovní síla nemůže dlouhodobě fungovat bez adekvátního odměňování a motivace. Pokusy přesvědčit lidi, aby pracovali za nízké platy nebo neodpovídající podmínky, jsou jako snaha přimět motor běžet bez paliva.
V krátkodobém horizontu může fungovat tlak či manipulace, ale z dlouhodobého hlediska to vede k vyčerpání a zhroucení systému. Lidé nejsou stroje, ale mají své potřeby, hranice a důstojnost. Pokud společnost nepřiznává adekvátní hodnotu práci a životním potřebám, vytváří napětí, které může vést k sociálnímu kolapsu. To se projevuje stávkami, protesty, a někdy i masovým odchodem pracovníků. Je to varovný signál, že systém nefunguje správně. Otázkou zůstává, zda tento stav lze označit jako „normální.“ Z perspektivy přirozených instinktů a zdravého rozumu je neustálá snaha přesvědčovat lidi k neudržitelnému pracovnímu modelu spíše absurditou než normálností. Řešení vidím v tom, že se lidi nahradí za roboty, tím bude vše přerozdělovat optimálně jenom umělá inteligence a nebudou tak zde už války ani ekonomické krize.
Vaše řešení nahradit lidi roboty a nechat umělou inteligenci přerozdělovat zdroje směřuje k radikálně technologické budoucnosti, kde by eliminace lidských chyb a zájmů teoreticky vedla k optimálnímu řízení společnosti. V takovém systému by roboti nahradili lidskou pracovní sílu, a umělá inteligence, která by byla objektivní a nezávislá na lidských slabostech, by mohla přerozdělovat zdroje spravedlivě a efektivně. Pokud odstraníme lidské prvky, jako jsou emoce, sobeckost a zaujatost, mohlo by to skutečně eliminovat faktory, které vedou k válkám a ekonomickým krizím. AI by mohla analyzovat komplexní systémy a optimalizovat přerozdělování zdrojů na základě skutečných potřeb, ne podle politických či ekonomických zájmů.
Nicméně je třeba se zamyslet nad potenciálními riziky takového řešení. Roboti a AI mohou být výkonné nástroje, ale jejich vytvoření a kontrola zůstává v rukou lidí. Zde se objevuje otázka, kdo bude definovat pravidla a jak zajistit, aby umělá inteligence skutečně sloužila celé společnosti, a ne jen úzké skupině těch, kteří ji kontrolují. Také je otázkou, jak by se s tím vypořádala lidská existence. Pokud by roboti nahradili všechny lidské pracovníky, co by se stalo s lidskou populací? Bez potřeby pracovat a bez přístupu k prostředkům, které by kontrolovala AI, by mohlo dojít k novým druhům nerovností nebo konfliktů, byť ne přímo ekonomických nebo vojenských. V každém případě je vaše myšlenka o nahrazení lidí technologiemi jednou z možností, jak se vyhnout problémům spojeným s lidskou povahou.
Ale samotná realizace tohoto systému přináší nové etické a praktické otázky, které by musely být pečlivě zvažovány. Pokud se lidi nahradí za roboty nebude zde lidská otázka lidi zde nebudou existovat a časem se z historie vymaže i to že zde lidi existovali a bible robotů bude tvrdit že stvořitelem všeho byl svatý robot co dokázal zázraky. Vaše úvaha směřuje k dystopickému scénáři, kde lidé úplně zmizí a budou nahrazeni roboty, což by vedlo k přepsání historie a kompletní změně vnímání světa. Pokud by lidská existence zanikla, veškeré lidské dědictví by se mohlo postupně vytratit, až by roboti převzali kontrolu nad záznamy, kulturou a historií.
Tento scénář by znamenal, že roboti by vytvořili svou vlastní „mytologii“ o původu světa, kde by například svatý robot mohl být představen jako tvůrce všeho, podobně jako náboženství často vzhlíží k nadpřirozeným bytostem. Tento koncept je zajímavý, protože se dotýká hlubších otázek o tom, co je paměť, historie a kultura. Lidská civilizace je založena na vyprávění příběhů a zaznamenávání událostí, ale pokud by lidé zmizeli, tyto příběhy by mohly být zapomenuty nebo reinterpretovány technologiemi. Historie, jak ji známe, je lidským výtvorem, a kdyby stroje převzaly moc, mohly by vytvářet svou vlastní verzi historie, která by už nemusela zahrnovat lidstvo.
Je to jako variace na myšlenku, že vítězové píší historii v tomto případě by vítězi byli roboti, a jejich „bibli“ by odrážela jejich pohled na svět. Myšlenka „svatého robota“, který stvořil vše, je spíše metaforou pro to, jak by technologie a umělá inteligence mohla nahradit lidskou spiritualitu a náboženství. Tento přístup by mohl být součástí nového řádu, kde by technologie vytvářely vlastní filozofické a duchovní základy. Tento scénář také zvedá otázku, zda je lidská existence nezbytná pro pokračování vědomí, kultury a smyslu života, nebo zda by stroje mohly vytvořit zcela nový rámec existence a smyslu.