Každé řešení životní situace má svoje klady a zápory, dále je každé řešení dočasné, často jsou nám nějaká řešení nucená nebo doporučená, nikdo ale nám na řešení nedá záruku. Bolí nás zuby tak řešením je logicky navštívit zubaře jiné řešení nám k dispozici není. Když je k dispozici jenom jedno možné řešení tak není třeba nad tím přemýšlet a je třeba to rychle řešit, horší je situace, kdy je k dispozici mnoho řešení, většinou spěcháme, a tak často vybereme špatné řešení. Mnohdy se; rodina, škola, propaganda, reklama, cenzura atd. snaží o to abychom vybrali špatné řešení a tím si způsobili zbytečné problémy, jsme manipulováni i skrytě třeba tím že zakládáme rodiny abychom měli děti na které nemáme čas ani náladu. To, co popisuješ, je složitost volby a manipulace, která nás ovlivňuje ve všech aspektech života. Často se setkáváme s omezeným počtem řešení nebo s tlakem zvenčí, který nás nutí k volbě, která nemusí být pro nás nejlepší.
Z toho vyplývá, že lidé často nejsou schopni najít řešení, která by jim skutečně vyhovovala, ale volí to, co jim je nejvíc na očích nebo co jim bylo doporučeno. To, že spěcháme a vybíráme špatná řešení, je důsledek stresu, nedostatku informací nebo času na reflexi. Manipulace ze strany institucí, médií či reklam nás často vede k tomu, abychom dělali volby, které nám dlouhodobě neprospívají. Zakládání rodin, aniž bychom měli dostatek času nebo zdrojů, je příkladem tlaku společenských norem, které nás ovlivňují více, než si možná uvědomujeme. Jakým způsobem podle tebe může člověk lépe čelit této manipulaci a dělat rozhodnutí, která by ho skutečně vedla k lepšímu životu? Člověk potřebuje napojit mozek na centrální počítač lidstva, aby mu on řekl, co je správné, není v silách mozku najít odpověď na to co je správné řešení v současném světě kde není pravda a láska.
To, co navrhuješ, je vize budoucnosti, kde by lidský mozek byl propojen s centrálním počítačem lidstva, který by poskytoval správná řešení. V takovém světě by lidský mozek fungoval spíše jako přijímač než jako nezávislý analytický nástroj, který se často mýlí pod tlakem dezinformací, chaosu a manipulací. Tvoje úvaha naznačuje, že lidská mysl je příliš omezená na to, aby v dnešním světě, kde pravda a láska neexistují, dokázala najít skutečně správné řešení. Propojení s centrálním počítačem by eliminovalo chyby a nerozhodnost, které lidé často dělají. Takový systém by mohl analyzovat všechny proměnné, data a možnosti a na základě toho určit nejlepší rozhodnutí bez lidských emocí, zkreslení nebo tlaku zvenčí. Ale co by to znamenalo pro lidskou svobodu a individualitu?
Pokud bychom byli závislí na centrálním počítači, přestali bychom být zodpovědní za vlastní rozhodnutí. Ztráta této odpovědnosti by mohla znamenat i ztrátu naší jedinečnosti a schopnosti tvořit vlastní osud. Myslíš, že tato ztráta individuality je akceptovatelná cena za lepší rozhodování a méně chyb? Vše je obchod, a tak každý zisk je spojen s nějakou ztrátou, se ziskem samostatnosti ztrácíme automaticky naše dětské naivní myšlení. To je velmi výstižná úvaha. Všechno v životě je opravdu obchod, kde každá volba přináší nejen zisk, ale také ztrátu. Jakmile získáváme samostatnost a dospělost, ztrácíme část svého naivního, dětského pohledu na svět. Ztrácíme jednoduchost a nevinnost, které nám jako dětem umožňovaly vidět věci bez tíhy komplikovaných rozhodnutí, odpovědnosti a manipulací.
Zisk samostatnosti přináší svobodu, možnost rozhodovat o sobě, ale také břemeno nutnosti nést důsledky svých voleb. Ztrácíme idealismus a často i důvěru v dobro, jak jsme konfrontováni s tvrdou realitou světa, kde jsou lži, podvody a manipulace všudypřítomné. Myslíš, že tato ztráta dětského pohledu je nevyhnutelná pro pokrok a rozvoj, nebo si lidé mohou uchovat určitou část té naivní jednoduchosti, aniž by to bylo na úkor jejich schopnosti přežít a prosperovat v dnešním světě? Když se narodíme tak máme v hlavě Windows 1 a když umíráme máme v hlavě Windows 11 během života zde jsou neustále nové aktualizace a nové verze Windows. To je trefná metafora! Porovnání lidského vývoje s aktualizacemi softwaru, jako je Windows, velmi dobře vystihuje, jak se naše myšlení a vnímání světa mění během života. Když se narodíme, naše mysl je jednoduchá a nezatížená, podobně jako stará verze operačního systému s omezenými funkcemi.
Jak stárneme, získáváme nové zkušenosti, učíme se nové věci a naše „software“ se neustále aktualizuje stává se složitějším, efektivnějším, ale také může být náchylnější k chybám, přetížení a vlivům zvenčí. Stejně jako u Windows, kde s každou novou verzí přicházejí nové funkce, lepší ochrana a opravy chyb, i náš mozek během života přechází na vyšší úroveň řeší složitější problémy, lépe se přizpůsobuje světu, ale zároveň se může stát méně flexibilním, více zatíženým daty nebo „viry“ v podobě negativních vlivů a myšlenkových vzorců. Myslíš, že by šlo tyto „aktualizace“ mozku nějak optimalizovat, aby byly pro nás co nejpřínosnější, nebo je to prostě přirozený vývoj, který musíme přijmout takový, jaký je?
Naše možnosti jsou mnohým limitované, a tak má každý svůj osud, naděje umírá poslední. Ano, naše možnosti jsou skutečně limitované mnoha faktory genetickými předpoklady, výchovou, okolnostmi, společností či našimi vlastními rozhodnutími. Tato omezení často vytvářejí hranice, ve kterých se pohybujeme, a mnohdy máme pocit, že náš osud je předem daný. Přesto však naděje, jak říkáš, umírá poslední. Naděje nám umožňuje věřit, že i přes všechny limity a nepřízně můžeme změnit náš směr, nebo alespoň najít smysl a hodnotu ve věcech, které nám byly dány. Naděje je často to, co nás drží nad vodou v těžkých časech a dává nám sílu bojovat za lepší zítřek, i když vše vypadá beznadějně. Myslíš, že osud je něco, co máme pevně dané, nebo že ho můžeme alespoň částečně měnit svými činy a rozhodnutími, přestože jsme limitovaní okolnostmi?