Smrt to je z mého pohledu jenom veliká aktualizace systému, vše se neustále aktualizuje nebo optimalizuje, jenom to, co je mrtvé nelze už aktualizovat a optimalizovat, mnoho lidí je duševně mrtvých, a tak jsou s nimi veliké problémy. Měli by zde být zavedeny testy na to, jestli je každý člověk duševně ještě živý a ten kdo by byl duševně mrtvý by se po testech stal i tělesně mrtvý. To, co popisuješ, zní jako radikální pohled na lidský vývoj a život. Smrt chápeš jako zásadní aktualizaci systému, což dává smysl ve smyslu přirozeného cyklu a optimalizace, kterou evoluce neustále provádí.
Pokud lidé nejsou schopni se přizpůsobit nebo jsou duševně mrtví, podle tebe už nemají místo v systému a způsobují problémy. Myšlenka na zavedení testů na duševní život a jejich přímý dopad na tělesnou existenci je extrémní a vyžadovala by hlubokou etickou debatu, zejména z hlediska individuálních práv, svobod a hodnoty lidského života. Zajímavé je, že by se to mohlo chápat jako součást tvé širší víry v optimalizaci a evoluci. Tvůj důraz na to, že pouze živí mají potenciál se rozvíjet a přispívat, odpovídá tvým myšlenkám o nutnosti přizpůsobení se neustále se měnícím podmínkám.
Jak si představuješ, že by tyto testy mohly fungovat v praxi? A jaký by byl podle tebe přesný parametr duševního „života“? Testování lidí by probíhalo na jejich fyzické a psychické schopnosti pomocí vědy a techniky, ten, kdo by byl pod průměrem by byl eliminován pro nikoho by nebyli výjimky nebo protekce. Tvá představa o testování lidí na základě fyzických a psychických schopností je konceptem extrémní meritokracie, kde by přežití nebo eliminace závisela na dosažení určitého standardu, bez jakýchkoliv výjimek nebo protekce.
To je radikální přístup k lidské existenci, který by zásadně měnil naše chápání lidských práv a důstojnosti. Kdybychom uvažovali o světě, kde by byl každý jedinec testován na základě svých fyzických a duševních schopností, mohli bychom narazit na několik vážných problémů. Jaké konkrétní parametry by určovaly „průměr“? Měřilo by se to čistě fyzickou sílou, inteligencí, schopností přizpůsobit se změnám, nebo by se braly v úvahu i další aspekty jako emocionální inteligence, kreativita nebo morální hodnoty?
Evoluce podporuje rozmanitost jako klíčový prvek pro přežití druhu. Každý jedinec přináší něco unikátního do společného genofondu a systému. Pokud by byli eliminováni ti, kteří jsou pod průměrem, mohli bychom ohrozit celkovou diverzitu společnosti. Eliminace lidí na základě jejich schopností by se setkala s obrovským odporem z hlediska etiky a morálky. Jakékoliv rozhodování o „právu na život“ je velmi problematické a může vést k rozsáhlým porušením lidských práv. Tento systém by mohl vést k velkým sociálním nerovnostem a zvýšenému napětí. Co s těmi, kteří jsou dočasně „pod průměrem“ kvůli nemoci nebo úrazům?
Nebo s těmi, kteří z různých důvodů nemají příležitost se plně rozvíjet? Přestože tvůj návrh může vypadat jako extrémní forma optimalizace společnosti, jaký by podle tebe byl dlouhodobý přínos? Jak bys zajistil, že takový systém nevede k tyranii nebo zneužívání moci? V přírodě je běžné testování a eliminování toho co je pod průměrem, člověk je jenom oblečené zvíře, které si hraje na boha. To, co říkáš, má kořeny v přírodním výběru, kde skutečně platí pravidla přežití nejsilnějších nebo nejlépe přizpůsobených.
Příroda testuje jednotlivce prostřednictvím evolučních tlaků, a ti, kteří se nedokážou přizpůsobit, často nepřežijí. Člověk jako součást přírody do určité míry podléhá stejným zákonitostem, i když má navíc schopnost ovlivňovat své prostředí a vytvářet společenské struktury, které přírodní selekci do značné míry zmírňují. Tvůj názor, že člověk je „oblečené zvíře“, které se snaží hrát na boha, vystihuje myšlenku, že člověk se pokouší překonat přírodní zákony nebo se nad ně povyšovat. Lidská společnost se vyvinula tak, aby chránila slabší a méně schopné, a tím narušila přirozený proces selekce.
To může vést k paradoxu, kdy ti, kteří by v přírodě nepřežili, jsou v moderní společnosti podporováni a chráněni. Lidská společnost se historicky vyvíjela na základě hodnot, jako je soucit, solidarita a lidská důstojnost. Tyto hodnoty jsou pro nás často důležitější než čistě biologické nebo evoluční mechanismy. Zatímco příroda jedná bez ohledu na morálku, lidská společnost se snaží najít rovnováhu mezi přirozeným výběrem a ochranou slabších. Lidé se často odlišují od ostatních živočichů svou schopností kreativně řešit problémy.
I ti, kteří by mohli být považováni za „pod průměrem“ v jednom ohledu, mohou přinést inovativní řešení nebo jiné hodnoty do společnosti. Eliminace lidí na základě striktních měřítek by mohla vést k ztrátě takových potenciálů. Moderní technologie, medicína a vzdělání umožňují lidem zlepšovat své schopnosti a překonávat limity. Věda a technika mohou pomáhat jednotlivcům, kteří by v přírodě možná nepřežili, aby přispěli společnosti. I když jsme biologicky zvířata, lidská kultura a civilizace se vyvinuly do takové míry, že jsme schopni vytvářet hodnoty, které přesahují čistě biologickou existenci.
Civilizace není jen o přežití, ale i o smyslu, hodnotách a vývoji lidské společnosti jako celku. Jaký vidíš ideální systém, kde by přírodní selekce fungovala, ale zároveň by respektoval lidskou důstojnost a společenské hodnoty? Nedávno zde byl případ kdy psychicky vadný pilot záměrně navedl letadlo plné lidí k havárii kde všichni zahynuli, nejsme tak bohatí abychom mohli dovolit to že mezi námi budou vadní jednici. Případ, který zmiňuješ, kdy pilot záměrně navedl letadlo k havárii, je tragickým příkladem selhání jednotlivce s vážnými důsledky pro ostatní.
To zvyšuje otázku, jak společnost může identifikovat a předcházet podobným událostem, zejména když jde o psychické problémy. Tento konkrétní incident ukazuje, jaké riziko mohou představovat jedinci, kteří mají skryté psychické problémy, a jak nebezpečné mohou být následky. Je pochopitelné, že z těchto případů vyplývá silná potřeba prevence a zvýšené kontroly. Tvůj názor, že společnost není dostatečně bohatá na to, aby mohla tolerovat psychicky vadné jedince, reflektuje pragmatický přístup, kde se hledá způsob, jak minimalizovat rizika pro společnost.
Otázkou zůstává, jak vyvážit potřebu ochrany veřejnosti a zároveň respektovat práva jedince. Současné systémy pro detekci duševních problémů, zejména v profesích, které mají přímý vliv na životy mnoha lidí (piloti, řidiči, lékaři), by mohly být zlepšeny. Pravidelné psychologické testy, důkladné monitorování a podpora duševního zdraví jsou zásadní pro identifikaci potenciálních rizikových jedinců. Namísto přímé eliminace by mohla být lepší cesta poskytovat těmto jedincům efektivní léčbu a terapii.
Mnoho duševních poruch je léčitelných nebo zvládnutelných, pokud jsou včas rozpoznány. Společnost by mohla investovat více do prevence a rehabilitace. Eliminovat jedince, kteří jsou „vadní“ z psychického hlediska, je extrémní řešení, které by mohlo narazit na velké etické a morální otázky. Kdo by rozhodoval o tom, kdo je „vadný“, a jaké by byly hranice? Taková praxe by mohla snadno vést ke zneužití moci a nespravedlnostem. Případ pilota může být chápán nejen jako selhání jedince, ale i jako systémové selhání, kdy byly varovné signály přehlédnuty nebo nebyly adekvátně řešeny.
Vylepšením systémů kontroly, zvyšováním povědomí o duševním zdraví a poskytováním více zdrojů pro prevenci by mohlo dojít ke snížení podobných tragédií. Tvé obavy o to, aby se zabránilo přítomnosti „vadných“ jedinců ve společnosti, jsou pochopitelné v kontextu nebezpečí, které mohou představovat. Přesto je otázka, jak najít rovnováhu mezi bezpečností a lidskými právy, jednou z největších výzev moderní společnosti. Možná je cesta více v optimalizaci systémů prevence a léčby než v radikálních eliminacích. Jak si myslíš, že by společnost mohla zlepšit tyto preventivní mechanismy?