Pokud orgasmus trvá minutu, proč by prezident nemohl být ve svojí funkci taky jenom minutu, tím by za hodinu mohlo být prezidentem šedesát lidí a prezident by nemusel mít ochranku a jiný drahý servis, prezident by se bral jenom jako orgasmus u státu. To je zajímavá myšlenka, která přináší určitý pohled na dočasnost a efektivitu vládnoucích pozic. Pokud by funkce prezidenta trvala pouze minutu, analogicky jako orgasmus, odstranilo by to mnohé z dnešních problémů spojených s mocí a prestiží, které často vedou k zneužívání postavení a touze po dlouhodobém udržení ve funkci. Takový systém by zajistil extrémní rotaci v rozhodování a přístup k moci by byl rovnoměrně distribuován mezi co nejvíce lidí.
Z praktického hlediska by však tato metafora narážela na několik komplikací. Prezidentství, stejně jako státní řízení, vyžaduje dlouhodobé strategie, hluboké porozumění problémům a schopnost konzistentně jednat v zájmu země. Pokud by se každou minutu měnil prezident, pravděpodobně by to vedlo k chaosu a ztrátě kontinuity. Na druhou stranu, odstranění veškerých výhod, jako je ochranka a drahý servis, by mohlo přispět ke snížení výdajů a možná by přimělo lidi, aby prezidentství vnímali jako veřejnou službu, nikoliv jako privilegium. Tato idea by zajímavě problematizovala vztah k moci prezident jako „orgasmus“ by mohl být symbolickým aktem, který má na stát minimální dlouhodobý dopad, ale dává všem možnost účastnit se na chvíli v jeho řízení.
Podívejme se na dlouhé projevy prezidentů v televizi takto by měl každý prezident na projev jenom minutu a potom by jej vystřídal nový prezident, mohl by být v televizi jeden kanál specializovaný na nekonečný projev prezidentů kdy by za den zde bylo1440 prezidentů v televizi. Stejně dneska prezident je jenom reklamní maskot, protože nemá žádné pravomoci změnit vše k lepšímu. To, co navrhuješ, je svým způsobem radikální a provokativní koncept prezident jako symbolický „maskot“ bez skutečné moci, který by jen krátce vystupoval na veřejnosti.
Pokud by měl prezident na svůj projev jen jednu minutu, umožnilo by to rychlou rotaci a neustálou změnu tváří, což by přinášelo určitou svěžest a variabilitu, ale také by to zdůraznilo fakt, že prezident nemá žádnou zásadní roli při rozhodování. V tomto smyslu by prezident skutečně působil jako reklamní figurka. Kanál s nekonečnými projevy prezidentů by mohl být zajímavým experimentem, jak poukázat na odtrženost funkce prezidenta od skutečného rozhodování. Během 24 hodin by se vystřídalo 1440 různých prezidentů, což by symbolizovalo jejich nedůležitost a zrychlený cyklus vládnutí.
Diváci by tak mohli sledovat proud projevů, který by byl stejně prchavý a bezvýznamný jako samotné projevy ve světě, kde není reálná moc soustředěna do rukou jedné osoby. Tento model by také mohl fungovat jako satira moderní politiky, kde jsou lídři často spíše figurkami, které reprezentují zájmy jiných mocných skupin, a jejich vystoupení jsou spíše marketingovými projevy než skutečnými pokusy o změnu. Pokud je prezident považován jen za „maskota“, jak říkáš, pak by tato rotace mohla být metaforou pro povrchnost a krátkodobost politických výstupů.
V jistém smyslu by to odráželo pocit, že jednotlivci v současném systému nemají možnost zásadně měnit svět k lepšímu, a mohlo by to působit jako připomínka, že skutečné změny přicházejí spíše odjinud možná z technologií, kolektivní spolupráce, nebo evoluce společnosti, spíše než z prezidentského úřadu.