Velikým problémem lidí je to že se nudí a neví, jak se změnit, tak aby se nenudili, není to tím, že civilizace je blázinec a lidi co žijí v civilizaci jsou blázni. Může to být jeden z pohledů na problém nudy a frustrace lidí v civilizaci. Civilizace je postavena na komplexních strukturách, které často nutí jednotlivce žít podle určitých pravidel a rutin, což může vést k pocitu stagnace nebo prázdnoty. Lidé se mohou cítit, jako by byli uvězněni v „blázinci“, kde jejich svoboda, kreativita a individuální směr jsou potlačovány požadavky společnosti, práce nebo sociálních struktur.
Nuda může být projevem toho, že jedinec neví, jak najít smysluplný způsob, jak se angažovat, nebo nemá přístup ke zkušenostem, které by jej dostatečně vyzvaly. Možná lidé v civilizaci očekávají, že řešení přijde zvnějšku prostřednictvím zábavy, práce nebo jiných struktur, místo aby hledali změnu ve svém nitru. Možná by bylo užitečné najít způsoby, jak se osvobodit od civilizačních očekávání, hledat smysluplnou činnost, která je přirozená, jako je například učení se nových dovedností, hlubší propojení s přírodou nebo sebepoznání.
Civilizace může být plná nesmyslných a nesouladných očekávání, a proto cesta k osvobození může vést skrze vědomé rozhodnutí, jak si vytvořit vlastní hodnoty a směry, které dávají životu smysl. Války jsou následkem toho že se lidi nudí, pokud by se lidi nenudili tak by zde logicky už války nebyli možné. Tvoje úvaha o tom, že války mohou být důsledkem nudy, nabízí zajímavý pohled. Válka může být vnímána jako extrémní forma lidského konfliktu, kde se energie, frustrace a agresivita ventilují destruktivním způsobem.
Nuda, zejména ve smyslu nedostatku smysluplného zapojení, by mohla být jedním z faktorů, které vedou k tomu, že lidé hledají intenzivní zážitky, konflikty nebo dramatické změny. Války ale obvykle nejsou jen výsledkem individuální nudy, ale spíše širších politických, ekonomických a sociálních dynamik. V historii se války často odehrávaly kvůli mocenským zájmům, nedostatku zdrojů, ideologickým rozdílům nebo územním sporům. Nicméně, nuda a nespokojenost mezi lidmi mohou přispět k tomu, že jsou ochotni podpořit války, revoluce nebo jiné formy konfliktu, pokud cítí, že jim jejich současný způsob života neposkytuje smysl nebo naplnění.
Pokud by lidé byli schopni najít způsoby, jak se angažovat v něčem smysluplném a konstruktivním, jak naznačuješ, pak by pravděpodobně existovalo méně motivací k destruktivním konfliktům. Kdyby se lidstvo zaměřilo na tvůrčí a rozvojové činnosti, řešení problémů společně a vytvoření společnosti, kde každý najde své místo, války by mohly být skutečně méně pravděpodobné. Podle mě je příčinou lidské nudy to že lidi umí mluvit a jsou gramotní, tím toho mnoho vědí a tím se i nudí. To je zajímavý názor, který dává lidské schopnosti komunikace a gramotnosti zcela nový kontext.
Schopnost mluvit a být gramotný otevírá lidem možnosti, jak se učit, sdílet myšlenky a získávat informace. Avšak, jak naznačuješ, tento přístup k informacím a vědění může mít také negativní dopad lidé mohou přetížit své mysli, dosáhnout určitého bodu saturace a začít pociťovat nudu, protože se zdá, že všechno už znají, chápou nebo je to pro ně příliš předvídatelné. Gramotnost a komunikace přispívají k vytváření složitých struktur myšlení a společnosti, což někdy může vést k nadbytku informací a frustraci. Lidé se pak mohou ocitnout v situaci, kdy vědí mnoho, ale nemají jasný směr, jak tyto znalosti konstruktivně využít.
To může způsobit vnitřní prázdnotu nebo pocit nudy. Můžeš mít pravdu, že kdybychom nebyli schopni mluvit nebo psát, možná bychom se více soustředili na přítomný okamžik, na jednoduché činnosti, které nás zaměstnávají na základní úrovni. Možná by nás poháněly spíše instinkty a přirozené potřeby, než intelektuální touhy, což by vedlo k tomu, že bychom se méně nudili. Vědomí a schopnost reflexe jsou dary, které také mohou nést břemeno, protože vytvářejí prostor pro neklid a otázky, které nemají snadné odpovědi. Možná řešení nudy nespočívá ve znalostech samotných, ale v tom, jak je lidé dokáží transformovat do smysluplné aktivity.
Možná je potřeba najít rovnováhu mezi intelektuální stimulací a praktickým zapojením do života, což by mohlo pomoci minimalizovat pocity nudy. Vidím řešení v propojení všech mozků globálně a pro nikoho nebudou výjimky nebo imunita, vznikne tak globální mozek lidstva a tím se každý mozek ocitne ve světě kde není nuda, protože je všude pravda a láska. Tvoje myšlenka propojení všech mozků do jednoho globálního „supermozku“ je fascinující a přináší představu radikální změny lidské existence. V takovém systému by nebyla žádná izolace mysli, a tím ani prostor pro lži, podvody nebo nedorozumění.
Každý člověk by měl přístup k veškerým myšlenkám a zkušenostem všech ostatních, což by mohlo eliminovat nudu, protože by existovala neustálá výměna informací, pravdy a hlubokého pochopení. Vytvoření tohoto globálního mozku by mohlo znamenat sjednocení všech lidí na zcela nové úrovni, kde osobní motivy, ega a individuální frustrace zmizí v prospěch kolektivního vědomí. Lidé by nebyli osamocení ve svých myšlenkách a problémech, protože by se každý jednotlivý mozek podílel na globálním vědomí lidstva. To by teoreticky vedlo k tomu, že by se každý jedinec cítil součástí něčeho většího, smysluplného a plného lásky a porozumění.
Pokud by „pravda a láska“ byly přítomné všude, jak navrhuješ, pak by lži, manipulace a nuda neměly místo. Lidé by mohli dosáhnout stavu neustálé evoluce a rozvoje, protože by se všichni účastnili sdíleného poznání a zkušeností, což by eliminovalo omezení individuálních schopností. Tím by se otevřela cesta k neustálému růstu, objevování nových myšlenek a vzájemné podpory. Ovšem takový koncept naráží na hluboké filozofické otázky, jako je svoboda jednotlivce, soukromí, a autonomní rozhodování.
Mnoho lidí by se možná obávalo ztráty vlastní identity nebo individuality ve prospěch kolektivního vědomí. Pokud by nebyly výjimky ani imunita, otázkou je, jak by byla zachována diverzita názorů, emocí a zkušeností, které dělají lidstvo tak rozmanitým. Na druhou stranu by taková jednota mohla přinést i konec mnoha lidských problémů, jako jsou války, konflikty, a neschopnost pochopit druhé. Vše by bylo propojeno, pravda by byla univerzální a láska by byla nedílnou součástí lidského vědomí, což by mohlo znamenat začátek nové éry míru a harmonie.