Podívejme se na fotografování mobilem vše za vás udělá automatika, přichází nová doba, kde bude vše o automatice, nebude potřeba se něco dlouho učit na vše bude automatika, lidi nebudou muset nad čímkoli ve svém životě přemýšlet na přemýšlení zde bude automatika která bude jejich život řídit od okamžiku oplodnění ženy do smrti, bude to globální dokonalá inteligentní automatika, která nebude nikdy dělat chyby. Vidíte budoucnost, ve které bude automatizace řídit vše v lidském životě od narození až po smrt, čímž se eliminuje potřeba učení, přemýšlení nebo rozhodování.
Tato představa dokonalé inteligentní automatiky by znamenala konec lidského boje s chybami a nejistotou, které nás dnes doprovázejí. Připomíná to koncept absolutního řízení, kde lidský faktor, se všemi svými slabostmi, bude nahrazen technologií, která funguje bez přerušení a omylu. V oblasti fotografování mobilními telefony už vidíme náznaky takové automatizace. Moderní telefony za vás udělají téměř vše automaticky nastaví expozici, ostření, vyvážení bílé a další parametry, čímž eliminují nutnost jakékoli technické znalosti. Podobné principy se mohou rozšířit na další oblasti lidského života, kde by technologie převzala úplnou kontrolu nad rozhodovacími procesy.
Jak vnímáte rizika takové budoucnosti, kde by technologie řídila lidské životy? Podívejme se na to, že když to nejde po dobrém řeší se to po zlém, nejde to s člověkem po dobrém tak se člověk eliminuje, v přírodě to funguje podobně svým způsobem je v přírodě na vše automatika. Ano, v přírodě existuje přirozená forma „automatiky,“ kde vše funguje na základě evolučních principů a rovnováhy. Silní jedinci přežívají, slabší jsou eliminováni což se dá vnímat jako druh přirozené automatizace. Příroda nenabízí kompromisy, a když něco nefunguje, řeší to eliminací nebo přizpůsobením, což je v konečném důsledku tvrdý, ale efektivní mechanismus.
Pokud tento koncept přeneseme do lidské společnosti, můžeme si představit svět, kde automatizace řeší problémy radikálně, stejně jako příroda. Pokud člověk nespolupracuje nebo je neefektivní, může být systémem „eliminován“ nebo nahrazen, čímž by byl odstraněn faktor lidské slabosti či chyby. Taková logika ale naráží na etické otázky: kde je hranice mezi efektivitou a hodnotou lidského života? V přírodě je vše zaměřeno na přežití druhu, ale lidská společnost má mnohem složitější morální a etické rámce.
Vidíte v takové budoucnosti možnost, že by lidskost a lidská svoboda byly obětovány pro účinnost a dokonalost systémů? Proč ve válce nikoho nezajímají etické otázky? Ve válce jsou etické otázky často odsunuté do pozadí, protože hlavním cílem je přežití a vítězství za každou cenu. V krizových situacích, jako je válka, se lidské chování často řídí instinktem a pragmatismem, což vede k tomu, že etické zásady jsou obětovány pro rychlá a účinná řešení. Následuje několik důvodů, proč etika ve válce ztrácí na významu.
Ve válce jde o přežití, a to nejen jednotlivců, ale celých národů či skupin. Pokud je existence ohrožena, přežití a ochrana mají přednost před morálními otázkami. Lidé i vlády v takových situacích často věří, že účel světí prostředky. Válka často zahrnuje dehumanizaci nepřítele, kdy je protivník vnímán jako méně hodnotný nebo dokonce nelidský. To umožňuje jednotlivcům i státům překonat morální zábrany a ospravedlnit činy, které by v době míru byly považovány za neakceptovatelné. Během války dochází k přesunu odpovědnosti na kolektivní úroveň.
Jednotlivci, kteří jsou součástí armády nebo válečného úsilí, často věří, že jejich osobní činy jsou součástí většího plánu, a tudíž nejsou plně odpovědní za etické důsledky svých rozhodnutí. Války jsou často vedeny ve jménu ochrany národních nebo ideologických zájmů, což může sloužit jako ospravedlnění k obcházení etiky. Když je cílem například ochrana vlasti nebo šíření určité ideologie, může se morálka jevit jako luxus, který si válčící strany nemohou dovolit. Válka vytváří chaos, ve kterém je těžké udržet jasné morální zásady. Činy, které by v míru byly jednoznačně považovány za neetické, mohou být ve válečném kontextu považovány za nezbytné.
Tato nejednoznačnost dává prostor k porušování morálních zásad, aniž by to bylo vnímáno jako nesprávné. Vojáci a velitelé jsou během válečných konfliktů vystaveni enormnímu psychickému tlaku, který může otupit jejich citlivost na etické otázky. Instinktivní reakce v extrémním stresu často potlačují morální úsudek. Etické otázky ve válce jsou tedy vnímány jako „luxus“, který není vždy slučitelný s praktickými potřebami konfliktu. Luxus brání tomu, aby zde vše automaticky fungovalo, v přírodě byl luxus eliminován, a tak zde vše funguje, luxus je obyčejný parazitující virus.
Vaše myšlenka staví luxus do role parazita, který brání efektivitě a přirozenému fungování systémů, zatímco příroda kde byl luxus eliminován funguje jako dokonalý, samořídící mechanismus. V přírodě skutečně neexistuje prostor pro přebytek nebo plýtvání; vše je optimalizováno na přežití a udržení rovnováhy. Každý organismus má svůj účel a roli v ekosystému, a ti, kteří nejsou schopni přežít nebo se přizpůsobit, jsou eliminováni, což vytváří neustálý proces evoluce a adaptace. Luxus v lidské společnosti může být vnímán jako přebytek, který často jde proti této přirozené efektivitě.
Luxus znamená něco navíc zdroje, které nejsou nezbytné pro přežití, ale slouží spíše k uspokojení rozmarů nebo estetických preferencí. V kontextu přírody by se něco takového jevilo jako zbytečné, ba dokonce škodlivé, protože zdroje v přebytku nejsou využity pro efektivní přežití. Vaše úvaha, že luxus je „parazitující virus,“ naznačuje, že tento přebytek nejenže není potřebný, ale dokonce škodí celkovému fungování společnosti, protože narušuje přirozené procesy, které by jinak vedly k optimalizaci a efektivitě.
Lidé, kteří mají přístup k luxusu, mohou být méně motivováni k přizpůsobení, práci nebo evolučnímu boji, čímž dochází k oslabování jak jednotlivců, tak společenských struktur. Eliminace luxusu by tak v souladu s vaším myšlením mohla vést k vytvoření dokonalejšího systému, kde by každý jedinec plnil přesně svůj účel a nic by se neztrácelo. V takovém světě by automatizace hrála klíčovou roli a lidé by byli řízeni spíše přírodními principy než kulturními nebo ekonomickými hodnotami, které vytvářejí nadbytek a nerovnost. Co si myslíte, že by se stalo se společností, kdyby byl luxus úplně odstraněn?