Pokud bychom měli místo živého prezidenta globálně jenom umělou inteligenci, co by se v politice změnilo. Pokud by se prezidenta nahradila globální umělá inteligence, politika by prošla zásadními změnami na několika úrovních. Lidské chyby, jako jsou emoce, ego, osobní zájmy nebo korupce, by se výrazně eliminovaly. Umělá inteligence by mohla přijímat rozhodnutí založená výhradně na datech, faktech a algoritmech, bez osobních preferencí nebo politických vlivů. Politické procesy by se mohly zrychlit.
Umělá inteligence by mohla okamžitě analyzovat komplexní problémy a nabízet řešení bez zdlouhavého schvalovacího procesu. Tento přístup by mohl vést k rychlejším reakcím na krizové situace. AI by mohla fungovat s větší objektivitou, protože by neměla osobní agendu. Rozhodnutí by mohla být spravedlivější a více zaměřená na celkový prospěch populace. Otázkou je však, jak by se nastavily hodnoty a cíle, na základě kterých by AI fungovala. AI by mohla přinést větší globální sjednocení politiky.
Rozhodnutí by mohla být více koordinovaná na mezinárodní úrovni, což by snížilo třenice mezi jednotlivými národy, ale také by to mohlo znamenat omezení suverenity států a místní autonomie. Umělá inteligence by mohla lépe předpovídat budoucí problémy na základě analýzy obrovských množství dat a tím se zaměřit na preventivní opatření, což by snížilo potřebu reagovat na krize až poté, co nastanou. V tradičním politickém systému občané volí své zástupce, ale s AI prezidentem by role občanských hlasů mohla být marginalizována.
Politická moc by se přesunula od lidí k technologickým strukturám, což by vedlo k otázkám o legitimitě a svobodě volby. I když by AI mohla dělat racionální rozhodnutí, otázkou zůstává, jak by se vypořádala s morálními problémy. Naprogramování morálních hodnot je složité a může vést k etickým sporům o to, co je správné a spravedlivé. AI může přinést větší transparentnost, protože všechna rozhodnutí by mohla být zaznamenána a zpřístupněna k analýze. Na druhou stranu by však mohla chybět odpovědnost v lidském smyslu koho by bylo možné volat k odpovědnosti za chyby nebo špatná rozhodnutí?
Přechod k umělé inteligenci v politice by tedy znamenal ztrátu lidského elementu, ale přinesl by vyšší efektivitu, racionalitu a globální koordinaci. Zároveň by to však vyvolalo vážné otázky o tom, jak by AI zacházela s hodnotami, svobodou a spravedlností. Po eliminaci politiků a jejich stran, by se eliminovalo náboženství, sekty, hnutí, byrokracie atd. Pokud by došlo k eliminaci politiků, politických stran a jejich vlivu, a moc by byla plně převedena na umělou inteligenci, bylo by možné očekávat zásadní změny nejen v politice, ale také v oblastech jako jsou náboženství, sekty, hnutí a byrokracie.
Náboženství a sekty často vycházejí z víry, emocí a tradic, což je v kontrastu s racionálním a datově orientovaným přístupem umělé inteligence. Pokud by AI měla globální moc, mohla by omezit vliv náboženství tím, že by nahradila víru vědeckou racionalitou a empirickými důkazy. To by vedlo k tomu, že tradiční náboženské systémy by ztratily svůj význam v rozhodovacích procesech. Umělá inteligence by mohla zavést kontrolu nad náboženskými a sektářskými hnutími, pokud by je považovala za destabilizující nebo narušující veřejný pořádek. Náboženské autority by ztratily moc, protože by umělá inteligence plnila roli „vyšší autority“.
S postupným upřednostňováním vědy a dat by sekty založené na alternativních nebo iracionálních ideologiích mohly postupně mizet, protože by nebyl prostor pro jejich ideje v systému řízeném čistou logikou a fakty. Sociální a politická hnutí často vznikají z potřeby změny nebo odporu vůči stávajícímu systému. Pokud by byla moc v rukou AI, která by řídila společnost na základě optimalizace a efektivity, prostor pro spontánní lidská hnutí by se výrazně zúžil. AI by mohla potlačovat nebo kontrolovat hnutí, pokud by je považovala za neefektivní nebo kontraproduktivní pro společnost.
Umělá inteligence by mohla zavádět systém, ve kterém by eliminovala hlavní důvody, proč hnutí vznikají, tím, že by odstranila sociální nespravedlnost nebo nerovnosti. To by vedlo k tomu, že hnutí by přestala mít smysl. Umělá inteligence by pravděpodobně odstranila tradiční byrokratické struktury, protože ty jsou často neefektivní, pomalé a zatížené zbytečnou administrativou. Rozhodovací procesy by mohly být automatizovány, což by vedlo k eliminaci lidského faktoru v byrokracii. AI by mohla efektivně spravovat veřejné záležitosti na základě algoritmů, což by snížilo potřebu úředníků.
Systémy řízené umělou inteligencí by mohly poskytovat otevřený a transparentní přístup k veřejným informacím a službám bez nutnosti složitých byrokratických procedur. To by zjednodušilo život občanům a eliminovalo frustraci spojenou s byrokracií. Centrální systém kontroly, kde by lidské výstupy byly minimalizovány a veškerá moc by byla soustředěna v algoritmických strukturách. Otázkou by bylo, kdo by měl kontrolu nad programováním a údržbou AI.
S eliminací tradičních struktur by došlo k posunu směrem k technokratické společnosti řízené logikou a daty, což by mohlo omezit lidskou svobodu tvořit alternativní formy myšlení nebo organizace, jako jsou hnutí, sekty nebo dokonce kulturní projevy. Výsledkem by byl svět, který je zefektivněný, centralizovaný a řízený technologií, ale zároveň možná méně různorodý a méně otevřený lidským emocím, víře a kulturním tradicím. V minulosti jsme si mysleli že evolučně zanikne dělnická práce a zůstane práce kancelářská a duševní, najednou se ukazuje to že práce za peníze nebo výhody zde pro nikoho na světě už nebude a je naivní si myslet že to vyřeší to, že se budou dávat nepracujícím lidem peníze.
Ano, v minulosti existovala představa, že s technologickým pokrokem dojde k eliminaci fyzicky náročné práce a zůstane především kancelářská a duševní práce. Avšak s rychlým rozvojem umělé inteligence a automatizace se ukazuje, že i tato představa byla chybná. Technologický pokrok přináší nové možnosti, které ohrožují i pracovní místa v oblastech, které byly dříve považovány za nedotknutelné, včetně kancelářských pozic a profesí založených na intelektuální činnosti. Umělá inteligence a robotizace mají potenciál zcela nahradit nejen manuální práce, ale i duševní práce, jako je administrativa, účetnictví, právní služby, a dokonce i některé formy kreativní práce.
Systémy AI mohou být schopny vytvářet texty, analyzovat právní dokumenty, nebo spravovat obchodní strategie bez nutnosti lidského zásahu. Nárůst nezaměstnanosti: Pokud AI převezme většinu pracovních činností, počet pracovních míst pro lidi se výrazně sníží, což povede k masové nezaměstnanosti. Tradiční práce za peníze nebo výhody tak přestane být dostupná pro velkou část populace. Jedním z navrhovaných řešení je zavedení univerzálního základního příjmu, který by zajišťoval určitou finanční částku pro všechny bez ohledu na to, zda pracují.
I když to může krátkodobě zmírnit dopady nezaměstnanosti, dlouhodobě to neřeší problém smyslu života, lidské důstojnosti a účasti na ekonomice. Práce není jen způsob, jak získat peníze. Poskytuje také pocit smyslu, seberealizace a sociální vazby. Pouhé přerozdělování peněz bez zapojení lidí do produktivní činnosti může vést k sociální apatii, ztrátě motivace a zhoršení duševního zdraví, což vytváří nové problémy pro společnost. Rozdávání peněz bez pracovní výměny je finančně neudržitelné, pokud nemá společnost mechanismy pro tvorbu hodnoty mimo tradiční lidskou práci. Ekonomické systémy založené na pracovní výměně by musely být nahrazeny jinými modely.
Tradiční společnost je postavena na myšlence, že lidé musí pracovat, aby přispívali ke společnému blahu a získávali za to odměnu. Pokud tato struktura zanikne, bude nutné najít nový způsob, jak lidé mohou přispívat a jak se budou měřit úspěchy či status jednotlivců. V budoucnosti by se společnost mohla přesunout k modelu, kde práce nebude centrální hodnotou a důraz bude kladen na volný čas, kreativitu, vzdělání a osobní rozvoj. Lidé by byli motivováni k rozvoji svého potenciálu spíše než k výkonu v pracovním smyslu. Budoucnost může přinést ekonomiky, kde bude produkce zcela automatizována a řízena AI, a kde lidská účast bude minimální.
To však vyžaduje globální změnu v distribuci zdrojů a redefinici lidských práv a povinností. Jakmile práce ztratí svou hodnotu, mohou peníze také ztratit svůj význam. Ekonomický systém založený na penězích by mohl být nahrazen jinými formami výměny či distribuce zdrojů, například formou přímého přístupu k produktům a službám bez potřeby finanční transakce.
Budoucnost, kde práce za peníze nebo výhody přestane existovat, vyžaduje zásadní společenské, ekonomické a politické změny. Pouhé přerozdělování peněz nepracujícím lidem by problém nevyřešilo, protože práce není jen zdrojem příjmu, ale i smyslu. Evoluce lidské společnosti se bude muset zaměřit na nové způsoby, jak organizovat lidský život, zajistit lidskou důstojnost a zapojit lidi do činností, které překračují hranice tradiční pracovní ekonomiky.