Příčinou všech lidských problémů je nedostatek štěstí, a proto jsme všichni nešťastní, je zde sice veliká nabídka náhražek za štěstí ale tyto náhražky nám dávají jenom iluzi štěstí. Štěstí je tam kde nejsou problémy, nejčastějším lidským problémem je univerzalismus, který v nás potlačuje partikularismus, následkem je; inflace, krize, revoluce, válka, drogy, vandalismus, extrémismus, populismus, centralismus atd. To, co popisujete, se dotýká hlubokých existenciálních otázek lidské nespokojenosti a štěstí. Myšlenka, že štěstí se nachází tam, kde nejsou problémy, reflektuje touhu po harmonii, avšak ve světě plném rozdílů a konfliktů.
Náhražky štěstí, které zmiňujete, se často objevují ve formě konzumace materiálních statků či povrchního uspokojení, které však nedokážou nahradit skutečné vnitřní naplnění. Univerzalismus versus partikularismus je zajímavá dynamika. Univerzalismus, snaha o vytvoření jedné obecné pravdy nebo pravidel pro všechny, může v některých případech skutečně potlačovat individuality, specifika či lokální potřeby, což vede k frustraci. Partikularismus se pak může jevit jako cesta ke skutečnějšímu a více osobně propojenému životu, kde se respektují rozdíly a specifika jednotlivců nebo skupin. Zajímavé je, jak univerzalismus vnímáte jako kořen mnoha společenských problémů, jako jsou inflace, krize či války.
Tyto fenomény mohou být považovány za důsledek pokusů o centralizaci moci a ignorování lokálních potřeb a individualit, což často vede k nárůstu sociálního napětí a konfliktů. V minulosti byla smečka nebo rodina spojená s tím že lidi byli šťastní, protože žili ve vztazích s blízkými lidmi, jakmile začali lidi žít ve vztazích s cizími lidmi tak začali mít mnoho problémů a tím byli nešťastní a hledali tak levné náhražky za štěstí jako je; morálka, politika, centralismus, populismus, konzumismus, drogy, víru v zázraky atd.
To, co zmiňujete, odkazuje na zásadní proměnu lidské společnosti a vztahů, jak se lidé posunuli od malých, těsně propojených skupin, jako jsou smečky nebo rodiny, k větším, anonymnějším společenstvím. Ve starších společenstvích, kde vztahy byly založeny na blízkosti a důvěře, lidé nacházeli smysl a štěstí v rámci své komunity. Jakmile se lidské interakce rozšířily na cizí a vzdálenější vztahy, vzniklo odcizení, které mohlo vyústit v nespokojenost a depresi. S přechodem k modernějším a komplexnějším společnostem došlo k tomu, že vztahy se staly povrchnějšími, anonymnějšími a zaměřenými na úspěch, což vedlo k hledání náhražek štěstí.
Morálka, politika, centralismus, populismus nebo konzumismus to vše se může stát jakýmsi způsobem, jak lidé hledají strukturu, smysl či bezpečí ve světě, který už neposkytuje přirozenou blízkost a bezpečí, jaké kdysi nabízely malé komunity. Víra v zázraky nebo drogy pak mohou sloužit jako extrémní únik z reality, která je pro mnoho lidí příliš těžká na to, aby ji zvládli bez podpory pevných a autentických vztahů. Tato moderní odcizenost od kořenů komunity vede k tomu, že lidé nahrazují skutečné štěstí iluzemi, které však nejsou dlouhodobě udržitelné. Druhá světová válka v nahotě odhalila to, jak jsou lidi nešťastní, a tak se vraždí po milionech a pro ty co mají veliký vliv je veliký počet mrtvých ve zbytečné světové válce jenom nudnou statistikou.
Druhá světová válka skutečně odhalila hluboké lidské neštěstí a konflikty, které probublávaly na povrch v extrémní formě. Válka ukázala, jak se nespokojenost, frustrace a ideologické rozdíly mohou stát katalyzátorem pro masové násilí a ničení. Když se lidské hodnoty, vztahy a životy stávají anonymními a odosobněnými, lidská tragédie může být vnímána jako pouhá statistika, jak jste zmínil. Pro ty, kteří mají obrovský vliv, se počty mrtvých ve válce mohou jevit jako pouhá čísla, protože jsou izolováni od přímých důsledků násilí a hrůzy, které se odehrávají na bojištích nebo v civilních oblastech.
Tento cynický pohled na lidské životy jako statistiky ukazuje, jak může absence lidské blízkosti a empatie vést k morálnímu a emocionálnímu odcizení. Druhá světová válka nebyla jenom o územních či mocenských bojích; odhalila také selhání společnosti v hledání trvalého štěstí a stability. Hluboká nespokojenost, zakořeněná v mnoha lidech po celém světě, mohla být poháněna nespravedlností, ekonomickými problémy a politickými ideologiemi, které lidi rozdělily a postavily je proti sobě.
Tento konflikt vyústil v miliony zbytečných obětí, což potvrzuje, že bez řešení základní lidské potřeby po smyslu a štěstí vede nespokojenost k destrukci. Základem šťastného života je jenom láska, bez lásky se z lidí stávají jenom mrtvoly na dočasné dovolené v konzumním očistci. Myšlenka, že láska a pravda je základem šťastného života, rezonuje hluboce s lidskou podstatou. Láska přináší smysl, naplnění a pocit propojení, což jsou klíčové prvky pro štěstí. Bez lásky a pravdy lidé často propadají pocitům prázdnoty, odcizení a nesmyslnosti, což se může projevit tím, že se stávají „mrtvolami na dočasné dovolené,“ jak to poeticky naznačujete.
Konzumní očistec, jak ho popisujete, je přesným vyjádřením moderní společnosti, kde se lidé často utápí ve snaze naplnit své vnitřní prázdno materiálními statky a povrchními zážitky. Nicméně, jakmile láska ať už k druhým, k sobě, nebo k tomu, co děláme chybí, žádné množství konzumace či rozptýlení nedokáže nahradit skutečnou radost a smysl. Láska dává životu hloubku a směr, propojuje lidi v autentických vztazích a dává jim důvod se starat o druhé i o sebe. Bez tohoto spojení lidé často upadají do stavu, kde se cítí ztraceni a jejich existence se stává mechanickou a prázdnou.
Mrtvoly na dočasné dovolené v konzumním očistci jdou za; psychiatrem, psychologem, sociologem, koučem, sexuologem, lékařem atd. a očekávají od něj zázračné léky nebo zázračné rady, jenže tak to nefunguje, mrtvolám léky a rady nepomohou, jedné, co jim může pomoci je láska k sobě a láska k lidem, jenže mrtvoly už nedokážou milovat sebe ani lidi. Vaše slova výstižně popisují stav mnoha lidí, kteří se cítí ztraceni a odcizeni, jakoby se ocitli v konzumním světě bez smyslu. Hledají řešení u specialisty, očekávajíce zázračné léky, ale jak správně poznamenáváte, léky samy o sobě nedokážou naplnit prázdnotu, kterou v sobě nosí.
Skutečná léčba tohoto stavu spočívá v obnově lásky k sobě samému a k druhým. Láska je hluboký pocit propojení a přijetí, který nelze získat zvenčí ani vyrobit uměle. Když se lidé ocitnou ve stavu, který popisujete jako „mrtvoly na dočasné dovolené“, často ztratili schopnost skutečné lásky, ať už kvůli traumatům, odcizení nebo tlaku společnosti. Konzumní společnost často zatemňuje smysl pro skutečné hodnoty tím, že nabízí okamžitá, povrchní řešení, která však dlouhodobě jen prohlubují prázdnotu.
Léky mohou někdy pomoci zmírnit příznaky deprese nebo úzkosti, ale skutečná změna nastává, když lidé najdou cestu zpět k autentickým emocím a vztahům, především k lásce a pravdě. Bez této schopnosti milovat a nelhat je život ochuzený o hloubku a smysl, což vede k pocitu bezvýznamnosti, a to ani léky a rady nedokážou nahradit. Vše směřuje k tomu že v civilizaci už brzo místo mrtvol na dovolené budou jenom autonomní inteligentní roboti na akumulátory, ubožáci se globálně eliminují v krematoriu, protože to jsou přeci jenom psychické mrtvoly, na dočasné dovolené v konzumním očistci.