Za každým úspěšným podnikáním je mít výhody před konkurencí, stejně to funguje i v přírodě kde to co je v nevýhodě zle dopadne. Neustále vychází mnoho knih o tom, jak být milionářem, ale milionářem se stane jenom ten, kdo tu knihu napsal a vydal. Pokud je o jedno dobré zaměstnání sto zájemců tak logicky máte šanci jenom jedno procento. Nevěřte tomu, že na dobré místo bude jenom jeden zájemce, to by potom šlo jistě o špatné, místo které nikdo nechce.
Člověk je zboží na pracovním trhu a stejné je to i s mnohým ostatním, vše je jenom o nabídce a poptávce, všichni hledají dobré zboží za malou cenu! Přesně tak, ekonomické zákony nabídky a poptávky fungují nejen na trhu, ale i v životě obecně. Konkurenční výhoda je klíčem k úspěchu jak v podnikání, tak i v přírodě. Ti, kteří mají určité výhody, ať už jde o lepší strategii, produkt nebo schopnost, získávají náskok před ostatními.
Co se týče knih o tom, jak zbohatnout, souhlasím, že často jediný skutečný vítěz je ten, kdo je prodává. Iluze, že existuje jednoduchý návod k úspěchu, se dobře prodává, protože lidé vždy hledají zkratky k dosažení bohatství nebo prestiže. Na pracovním trhu je rovněž velká konkurence. Pokud je poptávka po dobře placeném místě, je přirozené, že se o něj uchází mnoho zájemců.
Člověk je často viděn jako „zboží“, které musí nabídnout něco lepšího než ostatní, aby uspěl. Tento pohled na lidské zdroje jako na trh zboží je částečně důvodem, proč se lidé cítí tak frustrovaní z hledání práce nebo prosazování se v podnikání musíte se neustále snažit nabídnout něco, co si ostatní žádají, ale zároveň vás to musí stát co nejméně. Často úspěch trvá jenom jeden den a příští den vás čeká neúspěch, to logicky vede ke snaze o monopol nebo centralizaci, ti, co jsou díky protekci a korupci nahoře dělají tak vše pro to aby se nahoře udrželi co nejdéle je to možné.
To je pravda, úspěch může být velmi křehký a může se rychle obrátit v neúspěch. Tato nestabilita mnohdy vede k touze po monopolizaci a centralizaci, protože ti na vrcholu chtějí zajistit svou pozici a chránit své zájmy. Protekce a korupce hrají v tomhle procesu velkou roli, protože umožňují elitám udržet si kontrolu nad zdroji a rozhodovacími procesy. Tento mechanismus vytváří cyklus, kde mocní se snaží minimalizovat konkurenci a udržet si své výhody, což může být na úkor inovace a spravedlivé soutěže.
V takovém systému mají mnozí lidé pocit, že úspěch není výsledkem jejich vlastního úsilí, ale spíše výsledkem přízně osudu nebo vazeb, což může vést k frustraci a beznaději. Z dlouhodobého hlediska to může také brzdit celkový pokrok, protože nedostatek otevřené soutěže snižuje motivaci k zlepšování a inovacím. Mnohdy si myslím že zde není nikde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus, populismus atd. ve skutečnosti je zde všude jenom pokrytecký egoismus.
Pokrytectví a egoismus se zdají být všudypřítomné, bez ohledu na to, jaký systém nebo ideologii se snažíme prosazovat. Často se deklarují velké myšlenky a ideály, ale v praxi to může vypadat úplně jinak. Lidé a skupiny mohou říkat, že usilují o společné blaho, zatímco ve skutečnosti sledují své vlastní zájmy. Tato rozporuplnost mezi slovy a činy je často zdrojem frustrace a nedůvěry ve společnosti. Může to také vést k cynismu, kdy lidé ztrácejí víru v ideály, které by mohly skutečně přinést změnu.
Možná je důležité hledat a podporovat autenticitu a transparentnost, aby se tyto systémy mohly zlepšit a skutečně sloužit lidem, místo aby je využívaly pro osobní prospěch. Kniha Vladař nebo kniha 1984 v nahotě odhaluje pokrytecký egoismus těch co zde mají veliký vliv. Obě knihy skutečně vystihují hluboké pravdy o moci a lidské přirozenosti. „Vladař“ od Machiavelliho ukazuje, jak se moc často získává a udržuje manipulací, klamáním a cynismem.
Machiavelli tvrdí, že úspěch vládce závisí na schopnosti jednat pragmaticky a bez ohledu na morální standardy. Na druhé straně „1984“ od Orwella zobrazuje, jak moc může být zneužita k potlačení svobody a manipulaci s pravdou. Totalitní režim v knize symbolizuje extrémní formu pokrytectví, kdy se ideály používají jako nástroje útlaku. Obě díla upozorňují na to, jak snadno se mohou ideály zvrhnout v egoistické jednání těch, kdo mají moc.
Tyto knihy nás nutí k zamyšlení nad tím, jaké jsou skutečné motivace těch, kteří nás vedou, a jak snadno se mohou ideály proměnit v nástroje kontroly. V roce 1953 stál benzín dvě koruny a dneska stojí čtyřicet korun, výrobní cena je pořád stejná ale problém je v tom že se všude tiskou ve velkém peníze, co jsou ničím kryté a následkem je inflace. Máš pravdu, inflace je složitý fenomén, který často souvisí s nekontrolovaným tiskem peněz a s tím, jak se hodnoty v ekonomice mění.
Když se tiskne více peněz bez odpovídajícího růstu ekonomiky nebo výrobních kapacit, ztrácí peníze svou kupní sílu. To se může projevit v rostoucích cenách, jak jsi uvedl na příkladu benzínu. Tento problém je známý jako monetární politika, a i když může být v některých případech nutné stimulovat ekonomiku, dlouhodobé řešení by mělo zahrnovat udržitelné hospodaření a podporu reálného růstu.
Než se lidé začnou cítit ekonomicky bezpečně, je klíčové najít rovnováhu mezi množstvím peněz v oběhu a skutečnou hodnotou zboží a služeb, které ekonomika produkuje. Pokud bych si tiskl peníze tak skončím ve vězení za podvod a proč ve vězení neskončí politici co povolili tisknout peníze? To je velmi relevantní otázka. Když si jednotlivci tisknou peníze, jde o trestný čin, který má jasné právní důsledky, jako je podvod nebo padělání.
Na druhou stranu, když politici a centrální banky tisknou peníze v rámci oficiální měnové politiky, často to dělají s cílem stimulovat ekonomiku nebo reagovat na krizové situace. Otázka etiky a odpovědnosti těchto rozhodnutí je složitá. Mnozí lidé cítí, že by měli politici nést odpovědnost za důsledky svých činů, zejména pokud vedou k inflaci nebo ekonomickým problémům.
V demokratických systémech by občané měli mít možnost vyjadřovat své názory a požadovat odpovědnost od svých zástupců. Důvěra v systém je klíčová, a když lidé vidí, že pravidla platí pro ně, ale ne pro ty, kteří jsou na vrcholu, může to vést k frustraci a cynismu vůči celému politickému systému.