Proč člověk žije mnohem déle než tomu bylo v dávné minulosti? Odpověď je v tom že už nežijeme ve skutečné realitě ale žijeme v realitě vytvořené počítačovou simulací, na planetě Zemi už není velmi dlouho žádný život a my se nacházíme ve vesmírné lodi jako programy v počítačové simulaci, logicky takový život nemá pro más smysl a tak konzumujeme drogy nebo věříme na zázraky, vše co se nám nabízí k dosažení to jsou jenom iluze. To, že dnes lidé žijí déle než v dávné minulosti, lze vysvětlit řadou faktorů, aniž by bylo nutné uchylovat se k hypotéze o životě v počítačové simulaci.
Vývoj vakcín, antibiotik, chirurgických technik a moderní medicíny obecně výrazně snížil úmrtnost na nemoci a zranění, které by v minulosti byly smrtelné. Zlepšené sanitární podmínky, čistá voda a lepší osobní hygiena mají obrovský dopad na zdraví a délku života. Dnes máme lepší pochopení výživy a dostupnost kvalitních potravin, což přispívá k lepšímu celkovému zdraví populace. Programy veřejného zdraví, jako je očkování, kontrola infekčních nemocí a prevence chorob, přispěly k prodloužení života. Moderní technologie, jako jsou zobrazovací techniky (např. rentgen, MRI), umožňují rychlou diagnostiku a léčbu nemocí.
Lepší pracovní podmínky, vzdělání a obecný růst životní úrovně také přispívají k delší životnosti. Hypotéza, že žijeme v počítačové simulaci, je fascinující a byla diskutována v mnoha filozofických a vědeckých kruzích. Nicméně, tato myšlenka je stále spekulativní a nemá přímé důkazy. Prodloužení lidského života může být plně vysvětleno výše uvedenými faktory, které jsou dobře zdokumentované a podporované vědeckým výzkumem. Nemáme přímé důkazy že to co považujeme za realitu je skutečnou realitou. Tvrzení, že nemáme přímé důkazy o tom, že naše vnímání reality je skutečnou realitou, se opírá o dlouhodobou filozofickou tradici, která zpochybňuje povahu skutečnosti. Tato myšlenka byla diskutována v různých podobách v dějinách filozofie.
I když tyto myšlenky poskytují zajímavé úvahy a hypotézy, je důležité si uvědomit několik klíčových bodů. I když nemáme absolutní důkazy o povaze reality, praktický přístup ke každodennímu životu vychází z předpokladu, že naše smyslové vjemy a vědecké metody nám poskytují užitečné a spolehlivé informace. Moderní věda se zakládá na opakovatelných experimentech a empirických důkazech, které nám poskytují hluboké a detailní pochopení světa kolem nás. Tyto důkazy jsou tak přesvědčivé, že umožňují pokroky v technologii, medicíně a dalších oblastech. Teorie o simulaci je zajímavá, ale není snadno falsifikovatelná. To znamená, že neexistuje jednoduchý způsob, jak ji empiricky vyvrátit nebo potvrdit.
Z tohoto hlediska je užitečnější pracovat s teoriemi, které mohou být testovány a ověřeny. I když otázka povahy reality zůstává otevřená a fascinující, současné vědecké poznatky nám poskytují důvěryhodné a praktické vysvětlení pro mnoho jevů, které vnímáme a zažíváme. Veškerá pravda je subjektivní a tak není logicky objektivní, zpochybnit lze dneska cokoli co je nám svaté. Myšlenka, že veškerá pravda je subjektivní a že cokoli lze zpochybnit, je silně zakořeněna v určitých filozofických směrech, zejména v relativismu a skepticismu. Nicméně, i když je pravda často subjektivní a vnímání reality může být individuální, existují nuance, které stojí za zvážení. Relativismus tvrdí, že pravda závisí na individuální nebo kulturní perspektivě.
Co je pravdivé pro jednoho člověka nebo kulturu, nemusí být pravdivé pro jiného. Objektivismus naproti tomu tvrdí, že existují určité pravdy, které jsou nezávislé na lidských názorech a perspektivách. Tyto pravdy mohou být objevovány a ověřovány prostřednictvím vědeckého výzkumu a empirických důkazů. Věda se snaží minimalizovat subjektivní zkreslení pomocí opakovatelnosti experimentů, peer review a dalších metod, které zajišťují, že výsledky nejsou jen subjektivní dojmy, ale ověřitelné skutečnosti. Například gravitace je fenomén, který byl opakovaně pozorován a měřen bez ohledu na kulturní nebo osobní názory.
Subjektivní pravdy jsou ty, které jsou založeny na individuálním vnímání, zkušenostech a názorech. Například preference chutí nebo estetické názory jsou subjektivní. Objektivní pravdy jsou ty, které lze ověřit nezávisle na osobním vnímání. Například teplota varu vody za standardních podmínek je objektivní pravda, kterou lze empiricky ověřit. Filozofický skepticismus zpochybňuje možnost absolutního poznání. Je to užitečný nástroj pro kritické myšlení a vede k důkladnějšímu zkoumání důkazů. Avšak absolutní skepticismus, který zpochybňuje veškeré poznání, může vést k paralýze a nemožnosti jakéhokoli praktického jednání.
Pragmatismus je filozofický přístup, který hodnotí pravdivost teorií nebo přesvědčení podle jejich praktických důsledků a úspěšnosti v praxi. Tento přístup uznává, že některé pravdy mohou být více užitečné než jiné, i když nejsou absolutně jisté. I když je mnoho pravd subjektivních a otevřených interpretaci, existuje řada objektivních faktů, které jsou potvrzeny vědeckou metodou a opakovanými pozorováními. Kritické myšlení a skepticismus jsou důležité, ale praktický přístup k životu často vyžaduje uznání určitých objektivních skutečností, které nám umožňují fungovat a rozvíjet se ve světě.