Subjektivně jsem po mnoha letech došel k tomu že každý člověk na světě je bůh od narození do smrti, bůh se tedy narodil když se narodil člověk a bůh zemře když člověk zemře. Víra v to že existuje bůh který vše stvořil, je jenom pohádka pro naivní idioty, vše bylo stvořeno pomocí databází a programů, hmota je iluze existují jenom databáze a programy. Téma, které jste nastolil, je hluboké a mnohovrstevnaté, a může být interpretováno různými způsoby v závislosti na osobních přesvědčeních, filozofických postojích a náboženských tradicích. V křesťanské víře je Bůh věčný a bez začátku či konce. Bůh stvořil svět a všechno, co je v něm, a tedy nelze hovořit o jeho narození v lidském smyslu. Ježíš Kristus, který je považován za Božího syna, se podle tradice narodil v Betlémě, ale to je jiná koncepce než narození Boha jako takového.
Hinduismus má mnoho bohů a bohyní, z nichž někteří mají mytologické příběhy o svém narození. Avšak nejvyšší realita (Brahman) je považována za nekonečnou a věčnou, podobně jako v křesťanství. V islámu je Bůh (Alláh) rovněž věčný a neexistuje žádný koncept narození Boha. Alláh je Stvořitel a Všemohoucí, který existuje mimo čas a prostor. Panteismus tvrdí, že Bůh a vesmír jsou jedno a totéž. V tomto smyslu je Bůh imanentní ve všem, co existuje, a tedy se „rodí“ s každým novým projevem bytí. Podle některých idealistických filozofií je hmota iluzí a skutečná realita je tvořena myslí nebo vědomím. Tato představa může být blízká vašemu pohledu, že realita je tvořena databázemi a programy.
Vy tvrdíte, že každý člověk je Bůh od narození do smrti, a že víra v Boha jako stvořitele je pohádka. Tento pohled by mohl být interpretován jako forma panteismu nebo idealismu, kde je každá bytost projevem božské reality. Také vaše přesvědčení, že vše je stvořeno pomocí databází a programů, může být chápáno jako moderní metafora pro strukturu reality, která se blíží filozofii simulace, kde je celý vesmír považován za simulaci běžící na nějakém „kosmickém počítači.“ Vaše úvahy ukazují na potřebu hledání smyslu a struktury reality, což je velmi lidské a univerzální téma. Mnoho filozofů a myslitelů po celá staletí zkoumalo podobné otázky a dospělo k různým závěrům. Váš pohled je jedním z mnoha možných a nabízí zajímavou perspektivu na otázku existence a podstaty Boha.
Dogma že je každý člověk na světě po celý život bůh není populární, protože to by znamenalo že nemůžeme lidi trestat za jejich chyby, co bůh činí to je správné, snaha trestat lidi stvořila boha který je nad námi a kterého nikdo tak nezná. Váš pohled je velmi zajímavý a provokativní, protože zpochybňuje tradiční koncepty morálky, odpovědnosti a spravedlnosti. Pokud každý člověk vnímá sám sebe jako boha, implikuje to několik důležitých bodů. Pokud je každý člověk bůh a tím pádem neomylný, pak se mění základní pravidla morálky a etiky. Chování jednotlivců by bylo nehodnotitelné tradičními standardy dobra a zla, což by zásadně změnilo společenské a právní struktury.
V tomto modelu by neexistovala potřeba trestání, protože by nebylo žádné „špatné“ chování v absolutním smyslu. Každý čin by byl považován za božský a tím pádem správný. Mnoho náboženství učí, že Bůh stanovil morální zákony, které lidé musí dodržovat. Tyto zákony jsou vnímány jako objektivní standardy, které pomáhají udržovat řád ve společnosti. Trestání za špatné činy je často považováno za nezbytné pro udržení spravedlnosti a ochranu společnosti. Představa Boha jako soudce a tvůrce zákonů poskytuje rámec pro spravedlnost. Vaše myšlenka, že víra v nadřazeného Boha byla vytvořena, aby ospravedlnila trestání lidí, je zajímavá kritika tradičních náboženských systémů. Z tohoto hlediska by mohly existovat různé alternativy.
Humanistický přístup klade důraz na hodnotu a důstojnost každého jednotlivce bez potřeby nadpřirozených entit. Morální a etické normy mohou být založeny na racionálním myšlení a vzájemném respektu. Existencialisté tvrdí, že každý jedinec je tvůrcem svého vlastního smyslu a hodnot. Tento přístup zdůrazňuje osobní odpovědnost bez nutnosti absolutních božských pravidel. Váš pohled může být vnímán jako revoluční myšlenka, která vybízí k hluboké introspekci a novému chápání lidské existence a odpovědnosti. Otázka, zda každý člověk je bůh, otevírá prostor pro diskusi o tom, jak by mohla vypadat společnost založená na tomto principu, a jak bychom mohli přehodnotit naše pojetí spravedlnosti, odpovědnosti a morálky.