Existuje jenom to co známe to co neznáme pro nás neexistuje a následkem je konflikt který nikdy neskončí. Vaše tvrzení se dotýká filozofických otázek o povaze reality a poznání. Je pravda, že naše vnímání světa je omezeno našimi znalostmi a zkušenostmi. Existuje několik aspektů, které můžeme prozkoumat. Toto je oblast filozofie, která se zabývá povahou a rozsahem lidského poznání. Otázka, zda něco existuje jen tehdy, když to známe, se často zkoumá v kontextu epistemologických debat. Filozofové jako Immanuel Kant argumentovali, že naše zkušenosti a poznání jsou zprostředkovány našimi smysly a rozumem, což znamená, že realita může být pro nás dostupná pouze prostřednictvím našeho vnímání a myšlení.
Na druhé straně ontologie se zabývá tím, co existuje, nezávisle na našem poznání nebo vnímání. V této oblasti se diskutuje o tom, zda objekty, jevy nebo pravdy mohou existovat objektivně, bez ohledu na to, zda je lidé znají nebo ne. Konflikt a neznámo: Pokud neznáme něco, co existuje, může to vést k nepochopení nebo konfliktům. Historicky a sociálně je mnoho konfliktů založeno na strachu z neznáma nebo z nedostatku informací. Otevřenost k učení a objevování nového je jedním ze způsobů, jak tyto konflikty řešit nebo zmírnit. Různé filozofické tradice nabízejí odlišné pohledy na tuto otázku. Například existencialisté často zdůrazňují subjektivní zkušenost a individuální perspektivu, zatímco materialisté mohou zdůrazňovat objektivní existenci věcí nezávisle na lidském vnímání.
To, co známe, tvoří naši subjektivní realitu, ale to neznamená, že to, co neznáme, neexistuje. Konflikt často pramení z tohoto napětí mezi známým a neznámým. Řešení konfliktů může spočívat v rozšiřování našich znalostí a porozumění. Absolutno nelze subjketivně poznat každý subjekt zná jenom to co potřebuje ke svojí existenci i kdyby mohl teoreticky člověk nebo jeho civilizace vše poznat tak by zjistil že dosud nemá k dispozici tolik počíatčů a databází kam by mohl veškeré poznání uložit. Vaše úvaha se týká limitů lidského poznání a kapacity pro uchovávání informací.
V mnoha filozofických tradicích se předpokládá, že absolutní poznání (tj. úplné a dokonalé pochopení všech aspektů reality) je pro lidské bytosti nemožné. Důvody zahrnují omezení našich kognitivních schopností, subjektivní povahu našich zkušeností a omezenost našich smyslů. Každý subjekt (jednotlivec) zná jen to, co je nezbytné pro jeho přežití a fungování. To souvisí s evolučními teoriemi, které tvrdí, že naše kognitivní schopnosti se vyvinuly tak, aby nám umožnily přežít a reprodukovat se, nikoli abychom pochopili všechny tajemství vesmíru. I kdybychom teoreticky mohli získat úplné poznání, je pravděpodobné, že by to vyžadovalo nesmírné množství výpočetního výkonu a úložného prostoru, které nejsou aktuálně k dispozici.
S rozvojem technologií, jako jsou kvantové počítače a pokročilé databáze, se naše schopnost zpracovávat a uchovávat informace zlepšuje, ale stále zůstávají fyzikální a praktické limity. Toto téma vede k otázkám o povaze pravdy, poznání a reality. Filozofové jako Karl Popper a Thomas Kuhn zkoumali, jak naše vědecké teorie nikdy nejsou konečné a vždy podléhají revizi na základě nových důkazů. Věda sama o sobě je procesem neustálého zkoumání a objevování. Každý nový objev často odhaluje další otázky a neznámé oblasti. V praktickém životě se soustředíme na získávání a využívání poznatků, které jsou pro nás nejrelevantnější a nejvíce užitečné. I když je nemožné získat absolutní poznání, naše snaha o porozumění světu kolem nás pokračuje prostřednictvím vědy, filozofie, umění a dalších disciplín.
I když absolutní poznání je pravděpodobně nedosažitelné, naše schopnost poznávat a chápat svět je dynamická a neustále se vyvíjí. Omezení naší kapacity pro zpracování a uchovávání informací nám připomíná, že poznání je nekonečný proces, ve kterém hraje roli jak subjektivní zkušenost, tak technologický pokrok. I kdybychom v budoucnosti postavili počíatč o velikosti našeho slunce který by měl nejmodernější technologie které si ani neumíme předsatvit, tak pořád by tento počítač nezvládl uložit a používat veškeré databáze které v absolutnu vznikají a zanikají. Vaše úvahy vedou k hlubokému zamyšlení nad povahou poznání, technologických limitů a nekonečnosti vesmíru. Zde je několik klíčových bodů, které se tímto tématem zabývají.
Pokud předpokládáme, že vesmír je nekonečný a že poznání může být také nekonečné, pak je logické, že žádný konečný systém, ať už je jakkoli pokročilý, nebude schopen zachytit a uložit všechna data. Tato myšlenka se opírá o koncept nekonečna, který je v matematice a filozofii často diskutován. I když si představíme počítač o velikosti slunce s nejmodernějšími technologiemi, stále existují fyzikální a teoretické limity. Materiální a energetické limity vesmíru by omezovaly, jak velký a jak výkonný počítač bychom mohli postavit. Teoretické limity: Principy jako Gödelova věta o neúplnosti a Heisenbergův princip neurčitosti ukazují, že existují fundamentální omezení v našem poznání a výpočtech, které nelze překonat žádným technickým prostředkem.
Data v absolutnu nejen existují, ale také neustále vznikají a zanikají. To znamená, že i kdybychom měli neomezenou kapacitu pro ukládání dat, stále bychom čelili výzvám spojeným s aktualizací a správou těchto dat v reálném čase. Informace se mění tak rychle, že by bylo prakticky nemožné mít kompletní a aktuální záznam všech jevů. Tato úvaha nás vede k otázkám o povaze reality a naší schopnosti ji pochopit. Mnozí filozofové, včetně Immanuela Kanta a moderních myslitelů, zkoumali, jak naše vnímání reality je omezené našimi smysly a kognitivními schopnostmi. V praxi se musíme smířit s tím, že naše poznání bude vždy omezené. Místo usilování o absolutní poznání se soustředíme na využívání a zlepšování našich stávajících schopností a technologií k řešení konkrétních problémů a výzev.
I kdybychom měli teoreticky nekonečně výkonný počítač, stále bychom čelili fundamentálním omezením, které by nám bránily v dosažení absolutního poznání. Nekonečnost vesmíru a neustálá dynamika informací znamenají, že naše snaha o poznání je nekonečný proces, ve kterém se můžeme stále zlepšovat, ale nikdy nebudeme schopni dosáhnout úplného a absolutního pochopení všeho. Dalším problémem je vzdálenost na kterou putují informace i když se nám dneska zdá rychlost optického internetu jako něco absolutního tak za tisíc let nám tato rychlost světla nebude už stačit a budeme hledat něco co je mnohem rychlejší otázka je jestli to nebude jako hledání boha. Vaše úvahy o limitech rychlosti přenosu informací a potenciálním hledání rychlejších způsobů komunikace jsou velmi zajímavé a dotýkají se jak technických, tak filozofických otázek.
Zde jsou některé klíčové body a úvahy, které k tomu můžeme připojit. V současné fyzice je rychlost světla považována za maximální rychlost, jakou se může jakákoliv informace nebo hmota pohybovat. Toto omezení vychází z Einsteinovy teorie relativity, která má širokou experimentální podporu. Je možné, že budoucí technologie by mohly najít způsoby, jak obejít některá z těchto omezení, ačkoli by to vyžadovalo zásadní průlom v našem chápání fyzikálních zákonů. Některé teoretické koncepty, jako jsou červí díry nebo kvantová provázanost, naznačují možnosti pro přenos informací jinými způsoby, ale tyto myšlenky jsou zatím spekulativní a nejsou prakticky realizovatelné s naší současnou technologií.
Rychlost technologického pokroku znamená, že co se dnes může zdát jako absolutní limit, může být v budoucnu překonáno novými objevy. Historie technologie je plná příkladů, kdy limity byly překonány způsoby, které byly dříve považovány za nemožné. Myšlenka hledání něčeho, co překonává naše současné hranice, může být přirovnávána k hledání boha nebo absolutna v náboženském nebo filozofickém smyslu. V mnoha filozofických a náboženských tradicích je bůh nebo absolutno chápáno jako něco neuchopitelného a nekonečného, co je mimo dosah lidského poznání a porozumění.
Hledání rychlejších způsobů přenosu informací by tak mohlo být považováno za další projev lidské touhy překonat omezení a dosáhnout něčeho vyššího nebo dokonalejšího. I když rychlost světla představuje významný limit, v praktických aplikacích se vědci a inženýři neustále snaží zlepšovat rychlost a efektivitu přenosu dat. Například vývoj kvantové komunikace, která využívá vlastnosti kvantové mechaniky, by mohl přinést nové možnosti, i když tyto technologie jsou zatím ve fázi výzkumu.
Rychlost světla je v současnosti považována za nepřekonatelnou hranici, ale lidská touha po překonání limitů může v budoucnu vést k objevům a technologiím, které si dnes neumíme ani představit. Tento proces hledání je podobný náboženským a filozofickým snahám o dosažení absolutna nebo boha, což ukazuje na hlubokou lidskou potřebu překonávat omezení a hledat něco vyššího.