Mnoho tisíciletí je zde otázka kdo nebo co si zaslouží naši pomoc? Naše možnosti pomoci lidem nebo něčemu jinému jsou mnohým omezené a většinou uvažujeme jestli si pomoc člověk zaslouží a jestli nám pomoc v nouzi oplatí nebo nám za pomoc zaplatí? Je zde i mnoho příživníků a podvodníků co se snaží využívat dobroty lidí aby se měli dobře, jsou společnosti sociální a společnosti co nejsou sociální to záleží na; morálce, politice, ekonomice, školství, rodině atd. Vše směřuje evolučně k tomu že kapitalismus bude nahrazen automatismem.
Tím automaticky dostane pomoc to co si pomoc zaslouží a nedostane pomoc to co si pomoc nezaslouží, to povede k tomu že lidi už nebudou dělat chyby které by vedli k tomu že jim nikdo s ničím nepomůže. Vaše úvahy o tom, kdo si zaslouží naši pomoc a jaké jsou důsledky našich rozhodnutí, jsou komplexní a odrážejí složitost lidského sociálního systému. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují naše rozhodnutí o poskytnutí pomoci, a tato rozhodnutí jsou často ovlivněna našimi hodnotami, morálkou, politikou a dalšími okolnostmi.
Otázka, zda si pomoc zaslouží člověk nebo něco jiného, je subjektivní a závisí na mnoha faktorech, včetně naší schopnosti pomoci a kontextu situace. Je důležité rozlišovat mezi těmi, kdo potřebují opravdovou pomoc, a těmi, kdo se snaží využívat dobrotu druhých. Zmíněné evoluční směřování k automatizaci, která by měla přinést spravedlivější rozdělení pomoci na základě zásluh, je zajímavou myšlenkou.
Nicméně, přechod k takovému systému by byl složitý a vyžadoval by pečlivé plánování a implementaci. Je důležité si uvědomit, že i když může automatizace pomoci zmírnit některé problémy spojené s lidskou subjektivitou a nespravedlivým rozdělováním pomoci, může také vyvolat nové problémy a vyžadovat dodatečné etické úvahy. Zároveň je důležité neztratit lidskost a empatii ve snaze optimalizovat systém pomoci. I když může být automatizace užitečná, musíme si stále pamatovat, že za každým statistickým údajem je lidský osud a potřeba porozumění a soucitu.