Bydlím s mámou v podnájmu kde mám trvalý pobyt ale většinu času už jsem u babičky kde sem bydlel do 17ti a do bytu už jezdím jen občas, protože mě už to bylo moc trapný tam potkávat občas lidi na chodbě co na mě divně koukají, že pořád jezdím jen na kole a nemám ani řidičák a bydlím s mámou ale tady u babičky přesto, že jsem celý dny a noci jen u ní a na zahradě, tak už se to tady taky strašně rozkecalo, že jsem nějaký divný a vedle ve firmě mají ze mě prdel, že to někdy zaslechnu, jak se o mě baví.
Nemám ani žádný kamarády asi od doby co sem propad v osmé třídě na základce a jedinou lásku co sem zažil před osmi lety ale mám takový dojem, že krom toho prvního roku vztahu mě to jen vzalo, než něco dalo a i po šesti letech se ráno probudím v depresi a mám před očima svou první lásku která mě nechce a já bych s ní v tom snu chtěl asi být ale v reálu už ne ale probudím se s pocitem jako když by jsme se zrovna rozešli.
Asi bych si neuměl vydělat ani na nájem, abych byl schopný léta v kuse platit někde nájem a kamarády si taky neumím najít ani na internetu a tak vím že nemá smysl hledat přítelkyni i když bych ji z půlky potřeboval na ten nájem, jenže i když bych našel tak stejně za čas zdrhne, protože může mít lepšího, tak vždycky když už skoro otevřu hubu na nějakou holku, tak ji radši zase zavřu a pak toho dlouho lituju i když vím, že bych stejně neměl šanci ale to je jedno.
Připadá mě i úplně zbytečný existovat když si tak uvědomuju, že nemůžu mít děti, protože jsem debil a ne jen kvůli tomu, že bych si neuměl vydělat peníze na nájem. Jde o to, že mě by ani peníze nepomohli v tom si najít partnerku a zvládat ty společenský funkce partnera atd. a pokud bych měl dítě, tak mě tak připadá, že bych mohl zajistit fakt jenom tak jídlo a trochu oblečení ale za cenu toho, že bych na to dítě neměl žádný čas.
Navíc sem začal zanedbávat svůj zdravotní stav a mám už asi 2 roky díry místo zubů a v některých kořenech mám díru až do kosti a vlastně už dávno se v tom nevyznám proč to dělám, že nedojdu ani nezavolám zubařce se kterou sem byl vždy spokojený co se týče zákroků. Skoro mám dojem, že žádný intimní vztah neexistuje a muž a žena si nijak psychicky nepomáhají a je to jen o tom, že když ten chlap k něčemu je, že vydělá dost na nájem a jídlo pro rodinu a něco jim i zbyde na kulturu nebo to nezajistí a je tím pádem k ničemu.
Pak taky nevím jestli bych zvládnul případně další rozchod, protože mě z toho asi nějak moc bolelo srdce nebo co. No, tímto sem chtěl vlastně vyjádřit, že nevím jak a kde bydlet, když vím, že nemůžu mít ani přítelkyni ani spolubydlícího, protože bych si ho neuměl ani najít. Asi nevím co od vás chci, možná inspiraci jak to jednou řešit. Kam zdrhnout před lidmi. Chtěl sem bydlet v karavanu a vykašlat se na systém, jen si sehnat nějaký malý pozemek do vlastního vlastnictví aby mě nemohli z toho pozemku vyhodit i když bych tam bydlel v karavanu nebo jiné boudě.
Taky už tak toužím po sebevraždě, protože mě to dávali děti i učitelky sežrat, že jsem na hovno a to mě taky nějak odrazuje jít vůbec začít řešit svoje díry v puse. Dřív sem alespoň zvládal líp praktický věci a dnes všechno dělám na několikrát ale už i nákup věcí mimo jídlo třeba odkládám měsíce, protože mě je trapný vůbec někam přijít a dávat si věci v krámě do košíku, protože se nějak asi bojím toho, že na mě budou lidi v tom krámě blbě reagovat což se ale většinou nestává ale už prostě roky nejsem schopný ani udělat celý nákup a pro zbytek věcí jdu někdy do jiného krámu, protože to nějak nedávám jak sám sebe sleduju v tom krámě jak chodím sem a tam půl hodiny po krámě a pořád nemám všechno co sem chtěl a tak to někdy nevydržím a už jdu na kasu.
Vím, že mám i nějaké dobré vlastnosti ale připadá mě to k ničemu, něco jako kdybych byl stroj který má pár dobrých součástek ale mnoho jiných jsou nefunkční a poruchový a ta oprava by trvala vždy dýl než výroba nového dobrého stroje a stálo to vždy více peněz. Ale jo jasně, že jsem strašně rád, že mám ruce a nohy ale na druhou stranu sem už viděl i řidičku auta s řidičákem a nemá ani jednu ruku, dokonce ani ramena. Já nemám řidičák jenom kvůli tomu, že jsem debil. Já vím, omlouvám se, tohle je asi silný kafe, na každého a tuším že moje hlasy v hlavě zůstanou bez odpovědi stejně jako když se nepromění v tento text.
Tak možná jen, pokud bych dokázal mít příjem alespoň třeba těch třicet tisíc Kč měsíčně, tak kam zdrhnout bydlet, blízkost města potřebuju, protože nemám řidičák a ve městě a okolí jde většinou sehnat vše i bez auta. Řešení je jednoduché a tím řešením je víra v zázraky, bez víry není možná cesta ven z tohoto začarovaného kruhu. Dej si veliký pozor na sekty a náboženství zde jsou dneska jenom samí podvodníci, stejně si tak dej pozor na specialisty na psychické nemoci, víra v zázraky znamená mít optimální cíl a vydat se za ním i když na cestě je mnoho překážek, každý člověk je originál a potřebuje tak i originální cíl.