Každá lidská centrální organizace je složitý experiment, který je zde evolučně dočasně, jsou organizace malé jako je rodina a organizace veliké jako je stát, čím větší je organizace tím větší zde jsou i problémy. V těle máme orgány a každý orgán to je složitá organizace která slouží tělu, aby mohlo tělo fungovat. Slovo organizace vychází ze snahy něco organizovat tak aby to sloužilo nějakému účelu, většina lidských organizací je centralizovaná a nedokáže fungovat bez centralizace, centralizace není problémem, pokud zde funguje kontrola a optimalizace.
Každá krize a válka je signálem, který říká nefunguje kontrola a optimalizace, a tak se to řeší násilím. Logicky pokud nefunguje v organizaci kontrola a optimalizace tak to jistě musí mít nějakou příčinu? Obrazně je to jako s mým mobilem je to zde vše organizované a nejde zde nic změnit, aby to bylo jiné! Vše je o tom přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, pokud slepý vede slepé tak organizace nefunguje!
V kontextu „centrální organizace“ bychom mohli předpokládat, že se jedná o situaci, kdy výkonná moc nebo vedení nemá dostatečnou schopnost nebo znalosti k řízení a koordinaci organizace. Tato fráze často slouží jako kritika hierarchických systémů, kde rozhodování a kontrola jsou soustředěny na centrální autoritu. Když tato autorita není schopná poskytnout adekvátní směřování nebo vedení, celá organizace může trpět nedostatkem jasných cílů nebo neefektivním rozhodováním.
Může se jednat o obecný výrok o organizaci nebo vládní struktuře, která je neschopná vyhovět potřebám občanů kvůli nedostatečné kompetenci nebo korupci. Tento výrok však není absolutní pravdou a záleží na konkrétním kontextu a situaci. Existují případy úspěšných centrálních organizací, které poskytují efektivní vedení a řízení, a naopak, decentralizované systémy také nemusí být vždy úspěšné. Celkově je třeba brát tuto metaforu jako náznak možných problémů a výzev, kterým se organizace může v hierarchickém systému čelit, a zdůrazňuje důležitost schopností, znalostí a zkušeností osob ve vedení.