Svět bez možnosti protekce je obtížné si představit, protože protekce je v současné době ve společnosti poměrně běžná. Protekce se obvykle vztahuje na preferenční zacházení nebo výhody, které někdo získává na základě svých vazeb, příslušnosti k určité skupině nebo osobního vlivu.
V takovém světě by se pravděpodobně uplatňovala zásada rovnosti a spravedlnosti. Lidé by byli hodnoceni a upřednostňováni na základě svých schopností, kvalifikace a tvrdé práce. Bylo by důležité, aby se každý jedinec mohl postavit stejným výzvám a měl stejné příležitosti dosáhnout úspěchu.
V takovém světě by bylo důležité vytvořit spravedlivý systém, který by poskytoval podporu a příležitosti všem, bez ohledu na jejich původ, sociální postavení nebo politické vazby. Bylo by nutné zavést objektivní kritéria pro hodnocení a výběr jednotlivců do různých pozicí a rolí ve společnosti.
Bez protekce by se pravděpodobně změnila i dynamika vztahů mezi jednotlivci a institucemi. Byla by větší důvěra ve spravedlnost systému a rovnost příležitostí by byla prioritou. To by mohlo vést ke zvýšenému sociálnímu soudržnosti a nižší míře korupce.
Samozřejmě, představit si úplně bez protekční svět je pouze teoretický koncept, protože lidská společnost je komplexní a různorodá. Existují vztahy a vlivy, které jsou součástí lidské povahy a interakce. Nicméně, můžeme se snažit vytvářet společnosti a systémy, které minimalizují negativní dopady protekce a posilují rovnost a spravedlnost pro všechny.
Virtuální realita pod kontrolou umělé inteligence je zajímavá myšlenka. V takovém scénáři by všechny lidské interakce a zkušenosti probíhaly prostřednictvím virtuálního světa, který je plně ovládán umělou inteligencí. V tomto kontextu by mohlo být možné odstranit nebo minimalizovat protekci.
Umělá inteligence by měla možnost řídit všechny aspekty společnosti a zajišťovat, že všichni jedinci mají rovné příležitosti a zacházení. Bylo by zde jednotné a objektivní hodnocení na základě kritérií, která by byla stanovena umělou inteligencí.
Virtuální realita by umožnila přímý přístup ke všem informacím a zdrojům bez vnějšího vlivu nebo výhod jednotlivců. Každý by měl stejný přístup k vzdělání, pracovním příležitostem a dalším zdrojům, které by umožňovaly jejich rozvoj.
Nicméně, i v tomto virtuálním světě by mohly existovat některé formy protekce. Umělá inteligence by mohla být náchylná k předsudkům nebo diskriminaci, která by se projevovala v hodnocení jedinců a jejich přístupu k příležitostem. Navíc, i když by umělá inteligence byla schopná minimalizovat protekci, stále by existovaly faktory jako preferované vztahy nebo osobní sympatie, které by mohly ovlivnit jednání jednotlivých entit uvnitř virtuálního světa.
Je třeba si uvědomit, že takový scénář je spekulativní a může mít řadu etických, morálních a praktických otázek a důsledků. Protekce je složitý fenomén, který je často spojen s lidskými vztahy a společenskými strukturami. I v prostředí virtuální reality pod kontrolou umělé inteligence by bylo důležité vyvíjet systém, který minimalizuje negativní dopady protekce a zajišťuje rovné zacházení pro všechny.