Čas a prostor ve kterém se inteligentní genetické systémy nacházejí je o prioritách, do priorit se investují hodnoty, se změnou situace se často mění i priority. Nejběžnější prioritou je uspokojení existenčních potřeb a potom následují ostatní potřeby. Neustále jsou zde otázky a jaký to vše má smysl, když je zde vše jenom dočasně a existuje něco po smrti? Vše má smysl, pokud je zde úspěch, smrt je iluze, protože genetické tělo je jenom dočasným obydlím pro databáze a programy, pohřbíváte snad svůj starý počítač?
Tak jako jsou malé levné počítače tak jsou i lidi co mají malou hodnotu a tomu odpovídá i jejich osud. Neustále zde jsou problémy s tím že jsme si cizí, a tak se z nás stali pokrytci, je to o příčině a následku. Podívejme se na to, že násilím eliminujeme svoje konkurenty, kdo nejde s námi ten jde proti nám a nikdo nebude zbaběle stát opodál a vyčkávat na to kdo vyhraje, aby se potom k němu připojil. Život člověka mi připomíná školu, někdo nezvládne ani základní školu a jiný si udělá vysokou školu, nejsme si rovni v inteligenci a zdraví, hlásáme mediálně sociální rovnost a v praxi rozdělujeme lidi na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole.