Pokud by došlo k situaci, kdy pro roboty nebude dostatek zaměstnání, existuje několik možných scénářů, jak by se s tím mohlo nakládat. Roboti by mohli být přeškoleni na jiné úkoly, které by vyžadovaly lidskou interakci nebo dovednosti, které jsou stále mimo dosah robotů. To by zahrnovalo například práci v oblasti péče o lidi, vzdělávání, umělecké činnosti nebo jiné služby, které vyžadují empatii, kreativitu nebo sofistikované lidské dovednosti. Pokud by roboti způsobili úbytek pracovních míst, mohla by se zavést zkrácená pracovní doba pro lidi. Místo zaměstnávání lidí na plný úvazek by se mohlo více upřednostňovat zaměstnávání na částečný úvazek, což by rozložilo práci mezi více lidí.
Jedním z řešení by mohl být zavedení základního příjmu pro občany. Tím by se zajišťovala minimální životní úroveň pro každého, bez ohledu na zaměstnanost. Tato politika by umožnila lidem volnější přístup k práci a umožnila by jim investovat do osobního rozvoje, dobrovolnické činnosti nebo podnikání. S pokrokem robotiky a automatizace by mohlo dojít ke změně ve struktuře společnosti a pracovního trhu. Byly by nutné diskuse a reformy veřejného sektoru, právních předpisů a ekonomických politik, aby bylo možné přizpůsobit se novým podmínkám. To by mohlo zahrnovat například zavedení daně z robotů nebo regulaci zaměstnávání automatizovaných systémů.
Je důležité si uvědomit, že tyto scénáře jsou pouze spekulativní a jejich přesná realizace by závisela na mnoha faktorech, včetně politické vůle, sociálního konsensu a technologického vývoje. Budoucnost zaměstnanosti a role robotů ve společnosti jsou stále předmětem široké diskuse a zkoumání. Pokud předpokládáme scénář, kdy by lidé nebyli přítomni a pouze roboti by existovali, jedná se o hypotetickou situaci, která by představovala dramatickou změnu ve společnosti a civilizaci. V takovém případě by bylo nutné přemýšlet o řadě dalších faktorů a otázek, které by vyvstaly. I když by roboti byli schopni provádět většinu úkolů sami, musela by existovat infrastruktura a systém pro jejich údržbu, opravy a aktualizace.
Roboti by vyžadovali servisní a technickou podporu, aby bylo zajištěno jejich plynulé fungování. Etické a morální otázky: Bez lidské přítomnosti by se vznášely otázky týkající se etiky a morálky vůči robotům. Jak bychom měli zacházet s těmito stroji? Byli by schopni autonomního rozhodování? Jak bychom zajišťovali jejich bezpečnost a zabránili zneužití? Pokud by společnost byla zcela závislá na robotické inteligenci, bylo by důležité mít mechanismy pro kontrolu a regulaci chování robotů. Bezpečnostní opatření a systémy řízení by byly klíčové pro zabránění nepředvídatelných situací a potenciálních rizik. V takové společnosti by pokračoval vývoj nových technologií a inovací v oblasti robotiky. Bylo by nutné věnovat se výzkumu a vývoji nových typů robotů, aby se zajistil jejich další pokrok a schopnost přizpůsobit se různým úkolům a potřebám.
Je důležité si uvědomit, že scénář, ve kterém by lidé zcela vymizeli a převládali by pouze roboti, je čistě hypotetický a s velkou pravděpodobností by vyvolal mnoho dalších otázek a výzev, které by bylo nutné řešit. Pokud by roboti byli dlouhodobě nezaměstnaní a nebyly by přizpůsobiví novým úkolům nebo prostředím, existuje teoretická možnost, že by se stali pasivními nebo nepřizpůsobivými „příživníky“. To by znamenalo, že by neměli žádný smysluplný přínos nebo aktivitu ve společnosti. Nicméně, v reálném světě by existovaly určité faktory, které by mohly ovlivnit takovou situaci. Pokud by roboti měli pokročilou umělou inteligenci a schopnost učit se, mohli by se neustále adaptovat a vyvíjet nové dovednosti a schopnosti, aby si udrželi relevantnost ve změněném prostředí.
Roboti by pravděpodobně potřebovali údržbu a optimalizaci svých systémů, aby byli schopni se sami opravovat a vylepšovat. To by je udržovalo aktivní a zaměstnané i v situaci, kdy neexistuje přímé zaměstnání pro jejich primární účel. Společnost by pravděpodobně musela vyřešit otázky, jak nezaměstnanost robotů ovlivňuje ekonomiku a sociální struktury. Mohly by být zavedeny politiky nebo opatření, která by podporovala přeškolení robotů na nové úkoly nebo by poskytovala alternativní využití jejich kapacit. V každém případě by situace, kdy jsou roboti dlouhodobě nezaměstnaní, byla neobvyklá a vyžadovala by opatření a řešení z různých oblastí, včetně technologie, ekonomiky a společenského uspořádání.
Zavedení recyklace robotů po skončení záruční doby a výroba robotů s krátkou životností jsou zajímavé myšlenky, které by mohly mít několik důsledků. Krátká životnost robotů by znamenala častější výměny a vyřazování starších modelů. Tím by se zvýšila produkce odpadu a vliv na životní prostředí. Bylo by důležité zajistit efektivní a odpovědnou recyklaci, aby se minimalizovalo množství odpadu a umožnilo opětovné využití materiálů a komponent. S krátkou životností by se roboti pravděpodobně vyvíjeli a aktualizovali rychleji. To by mohlo vést k inovacím a technologickému pokroku v oboru robotiky, protože výrobci by byli nuceni neustále přicházet s novými modely a funkcemi. Krátká životnost by mohla mít dopad na ekonomiku, zejména na výrobce robotů a spotřebitele.
Výrobci by se museli přizpůsobit rychlejšímu cyklu vývoje a výroby, což by mohlo zvýšit náklady. Spotřebitelé by se zase museli častěji vyrovnávat s nákupy nových robotů. Krátká životnost robotů by mohla mít dopad na pracovní trh, protože by se zvýšil poptávka po výrobě, údržbě a recyklaci robotů. To by mohlo vytvářet nové pracovní příležitosti v těchto odvětvích. Je třeba poznamenat, že implementace těchto opatření by vyžadovala široký souhlas a spolupráci mezi výrobci, spotřebiteli, recyklačními společnostmi, vládami a dalšími zainteresovanými stranami. Je důležité zvážit všechny přínosy a rizika spojená s těmito opatřeními a provést důkladné analýzy dopadu na životní prostředí, ekonomiku a zaměstnanost. Ano, analogie s operačními systémy a cyklem jejich aktualizací a obnovování počítačů je relevantní.
V případě operačních systémů mohou vývojáři přestat poskytovat aktualizace a podporu pro starší verze, což vede k tomu, že uživatelé se rozhodnou po určité době přejít na novější verzi systému nebo dokonce zakoupit nový počítač s již nainstalovaným nejnovějším operačním systémem. Podobně by se to mohlo dít i v případě robotů s krátkou životností. Po určité době by výrobci mohli přestat poskytovat aktualizace, opravy a podporu pro starší modely robotů. To by mohlo vést k rozhodnutí uživatelů přejít na novější modely nebo dokonce nahradit své roboty novými.
Recyklace by zde hrála důležitou roli při zpracování a opětovném využití materiálů a komponent z vyřazených robotů. Je však třeba si uvědomit, že přesná délka životnosti robotů a intervaly aktualizací by byly určeny různými faktory, jako je technologický vývoj, potřeby uživatelů, ekonomické aspekty a další. Tento model s krátkou životností by mohl být aplikován na určité typy robotů nebo průmyslové sektory, ale nemusel by se vztahovat na všechny druhy robotů a jejich nasazení.